Nevelká hanácká obec Topolany byla na začátku 20. století rodištěm čtyř statečných mužů, Aloise Klevara, Jana Maršálka, Cyrila Sklenáře a Františka Muzikanta. Všichni čtyři se po okupaci českých zemí v roce 1939 rozhodli nerezignovat na ideály svobody a demokracie a společně odešli do zahraničí bojovat proti agresivnímu nacistickému režimu. Tento týden se tito čtyři topolanští rodáci konečně dočkali odhalení zaslouženého pomníku.

„Riskovat zdraví, život či svobodu pro ně bylo přijatelnější než sklonit hlavy a snášet okupaci a ponížení,“ uvedl ve svém proslovu primátor Olomouce Antonín Staněk. Čtveřici Topolanských se tedy 6. června 1939, necelé tři měsíce po okupaci českých zemí, podařilo ilegálně překročit hranice do Polska, kde se dostali do uprchlického tábora. Po krátké době se už v Polsku přihlásili do francouzské cizinecké legie. Po moři se pak dostali do Francie, kde po vypuknutí 2. světové války vstoupili do nově vznikající 1. československé divize.

Na bojovníky upozornil soukromý badatel

Do jejich osudů pak zasáhl překotný vývoj vojenských událostí. Francie padla a byla rozdělena. Většina zahraničních vojáků se odsud snažila dostat do Británie. V případě čtyř mužů z Topolan to vyšlo třem. Alois Klevar na území poražené Francie zůstal a nadále pak působil ve francouzském partyzánském hnutí. Jeho tři spolubojovníci se do Velké Británie dostali, kde sloužili u Královského letectva, pouze František Muzikant nejprve působil u obrněné brigády, nakonec ale i on přešel jako dobrovolník k československým perutím RAF v hodnosti rotimistra. Cyril Sklenář byl v RAF leteckým zbrojířem. Jan Maršálek, který byl leteckým navigátorem a střelcem, svou odvahu zaplatil životem. V roce 1941 totiž zahynul při cvičném letu v lehkém bombardéru, který se po nárazu do skaliska v mlze zřítil do moře u skotského pobřeží. Zbývajícím třem bylo dopřáno vrátit se po válce domů ke svým rodinám. Zbytek života prožili buď v Topolanech, nebo v nedalekém Hněvotíně.

Na osudy čtveřice bojovníků se sice úplně nezapomnělo, ale vzpomínka byla živá více méně jen v jejich rodinách. Až v nedávné době se to změnilo. O rodácích, kteří byli v západním odboji, se píše například v publikaci o Topolanech. Syn Cyrila Sklenáře vzpomíná: "O osudech otce za války i o tom, že do zahraničí tehdy odešli čtyři muži, jsme doma věděli. Více se o tom ale začalo mluvit až díky zájmu badatele a sběratele pana Kaspara." Ten se obrátil na komisi městské části, protože jej osudy mužů z Topolan velmi zaujaly, a vlastně tak odstartoval vlnu, která vedla k tomu, že komise nakonec iniciovala vybudování důstojného pomníku. 

Bojovali za svou vlast i domov

„Chtěl bych zdůraznit, že právě díky hrdinům, jakými byli tito čtyři topolanští muži, mohl po válce vůbec nějaký domov nadále existovat. I díky takovým odvážlivcům jsme mohli po válce dál žít se vztyčenou hlavou a s vědomím, že náš národ je také národem hrdinů a svobodymilovných občanů,“ zdůraznil při popisu osudů čtyř bojovníků primátor Antonín Staněk. Jak zdůraznil, Topolany mohou být na své rodáky právem hrdé. Není totiž vůbec obvyklé, aby z tak malé obce bojovali v zahraničí hned čtyři muži. 

Odhalení pomníku, jehož autorem je sochař a restaurátor Milan Polián, se účastnili zástupci města Olomouce, představitelé komise městské části Topolany, starosta obce Hněvotín, zástupci Olomouckého kraje a Armády České republiky. Na místě bylo také množství obyvatel Topolan včetně blízkých rodinných příslušníků čtyř bojovníků proti nacismu. O důstojnou atmosféru se postarala Vojenská hudba Olomouc, v závěru ceremoniálu nad hlavami přítomných dvakrát proletěla dvojice bitevníků L-159. Následně se v prostorách topolanské zbrojnice odehrála i výstava fotografií a dokumentů z účasti obyvatel obce v protinacistickém odboji.