Otec Tyler a matka Dáša se zasloužili o další mládě u zeber Chapmanových. 16. září 2014 se poprvé na svět podíval Din, což v registru afrických jmen znamená Ohromný. „Aklimatizoval se výborně ve skupině, kde se i narodil, protože jsme matku v době předporodní neoddělovali. Z počátku se bál souseda geparda, což se ale vyřešilo pytlovinovou zástěnou. Prospívá více než dobře,“ popisuje 4. narozené mládě v olomoucké zoo ošetřovatelka Stanislava Kořínková. 

Zebry Chapmanovy chová olomoucká zahrada od 2. poloviny 80. let. Zakladatelkami chovu tehdy byly Fialka, Vlaďka, Dáša a chovný hřebec Robin. Své poslání rozmnožovat se tehdy naplňovaly beze zbytku. Robina měl vystřídat Mochomůrka z Liberce, ale na samice byl více než jedovatý. Tehdy již stárnoucí zebry se od něj dočkaly pouze agresivity a o nějakém páření nemohla být ani řeč. V té době chov téměř zanikl i díky situaci po roce 2000 v zoologických zahradách, které se potýkaly s nedostatkem chovu schopných samců. Současná skupina ale neveselou minulost ukončila. Současné stádo čítá 6 jedinců.

Jak se mají zebry v přírodě?

Zebra Chapmanova je poddruhem zebry stepní, která je nejhojnější ze všech druhů zeber. Zebra Chapmanova je o něco vzácnější než jiné poddruhy, žije v Africe - jižně od řeky Zambezi. Její podkladová barva není bílá, ale nažloutlá, mezi černými pruhy má hnědavé mezipásy a pruhování sahá i na nohy, ale zde je úzké a nevýrazné. Skupinu vede samec, kterého doprovází klisny s mláďaty. Vůdčí klisna si udržuje odstup od podřízených, vede skupinu při přesunech. Poslední jde obvykle hřebec. Při pasení se jednotlivá zvířata volají a ujišťují navzájem, že jsou v pořádku.  Nově příchozí klisny jsou pak ostatními napadány, hřebec je musí bránit, než agrese ze strany ostatních samic alespoň trochu nepomine. Zebry se dožívají 20 let. Mohou běžet rychlostí až 55 km/h a jsou vytrvalejšími běžci než kůň.