Po posledních úpravách, souvisejících s velkou přestavbou bývalého Prioru, získal tenhle nevelký prostor elegantnější vzhled. Přesto je to poněkud opomíjené místo. Ostatně, Olomoučané mu nedokázali dát ani jméno. Tedy kdysi ano, dnes se to tu ale oficiálně nijak nejmenuje. Přitom je náměstíčko před chrámem svatého Mořice jedním z nejpamátnějších míst ve městě.
Tomu kousku města mezi hlavním městským farním a proboštským chrámem svatého Mořice, zadními trakty bohatých měšťanských domů a menšími měšťanskými domy na zbývajících stranách, se říkávalo Mořické náměstíčko. Svého času neslo také jméno po Mořici Hrubanovi, právníkovi a politikovi, který dlouhá léta zastupoval Olomouc i jiné části Moravy jakko poslanec v rakouské říšské radě a posléze v československém parlamentu a chvíli i ve vládě. Dnes je to bezejmenné prostranství mezi ulicemi Úzká a 8. května. Jméno sice náměstíčko mohlo dostat vloni, a hezké, po varhanáři Michaelu Englerovi, ale kvůli politickým hrátkám v předvolebním zastupitelstvu to tehdy nevyšlo. Podstatnější pro nás ale je, že právě tady někde bývalo vždy centrum slovanského obyvatelstva budoucí Olomouce.
Budoucí Olomouc vznikala pozvolna už od šestého století. Právě někdy v těch časech vznikala kupecko-řemeslnická osada, odkrytá při stavbě Koruny na začátku Pekařské ulice. Osada, etnicky slovanská, pokračovala i do míst, kde dnes stojí svatomořický chrám. Obchodovalo se tady, ozývala se kladiva kovářů, pracovali kovolitci… Sídliště se rozrůstalo v typicky městský celek, nejpozději ve 12. století byl na křižovatce hlavních cest založen trhový kostel, budoucí svatomořický chrám, ve 12. století zde vyrostla románská rotunda a větší zděný dům, jejichž základy objevili archeologové v 70. letech před stavbou Prioru. Mohlo se jednat o velmožské sídlo, takže tato předměstská osada měla zřejmě i svého pána. Základy tohoto románského domu jsou dodnes uloženy v depozitáři Národního památkového ústavu v Holické ulici.
Ve 13. století, kdy v rámci řízené kolonizace dorazili nové osídlenci z německých zemí, a bylo oficiálně založeno královské město Olomouc včetně vymezení hlavních náměstí, byla do něj osada začleněna. V převážně německém městě byla tato čtvrť stále osídlena především Čechy, což se projevilo také tím, že ulice 8. května se až do začátku 20. století jmenovala Česká. Byla zde také kaple svatých Cyrila a Metoděje, což samozřejmě rovněž souvisí se slovanským charakterem této části města.
Když se před několika lety chystala rekonstrukce Prioru, zaznívaly často hlasy, že nejlepší by bylo celý obchodní dům zbourat. Pohled do historie ale ukazuje, že svatomořický chrám byl vždy obklopen zástavbou a zdejší náměstíčko nikdy nebývalo o moc větší. Faktem je, že původní zástavba byla nižší a poprvé se zvyšovala až na přelomu 19. a 20. století, nejprve stavbou dnešní školy Komenium, která historickou zástavbu dvojnásobně převýšila, a později obchodního domu ASO. Když se ten pak změnil v Prior, náměstíčko se v zástavbě ještě více ztratilo a hodně trpělo také vizuálně – fungovalo jako odkladiště kontejnerů s odpadem a jako parkoviště pro zásobovací vozy.
Po posledních úpravách je toto místo zase o něco kultivovanější a přátelštější. Přibyly lavičky a stromy, je zde zahrádka kavárny. Škoda jen, že investor nesplnil doposud slib a na stěně galerie Moritz se neobjevila avizovaná výtvarná připomínka dějin tohoto místa. Přesto je ale i tak příjemné sednout si sem, kousek od Horního náměstí, a zkusit vnímat ducha místa, které je o několik staletí starší než samo město Olomouc.
Komentáře
Mohsgw mjrebt