Vezmeme zbraně a půjdeme se bránit! Ne, budeme tiše demonstrovat! Hlavně sehnat zásoby jídla! Bude válka, nebo je to jen nedorozumění? Středa před sedmačtyřiceti lety byla v Olomouci neuvěřitelně dramatická. Psal se totiž 21. srpen 1968 a Olomouc, stejně jako zbytek republiky, nevěřícně zírala na tanky a obrněná vozidla okupační armády. 

"Do studia vtrhla skupina mužů, žádajících přístup k mikrofonu," popisuje v knize Olomouc v roce 1968 Miloslav Čermák brzké ráno ve studiu Českého rozhlasu Olomouc. "Chtěli vyzvat  olomoucké občany k ozbrojenému odporu; zbraně hodlali získat útokem z vojenských kasáren." Pracovníci rozhlasu jim to rozmluvili a dohodli se jen na tom, že v případě nutnosti rozhlasáci přivolají tyto odhodlané muže na pomoc. O půl desáté se na náměstí Míru (Horní náměstí) začíná odehrávat tichá demonstrace proti okupaci země. Kolem desáté se začínají objevovat první nápisy na zdech a lidé zatírají bílou barvou dopravní značky a směrové tabule, aby znesnadnili okupantům pohyb v naší zemi. Mizí i cedule s názvy ulic. 

Zvláštní vydání Stráže lidu vyzývá občany, aby se nenechali strhnout k násilnému odporu a nenaletěli provokatérům. "Mohlo by dojít k nedozírným následkům! Československo nesmí být Maďarskem 1956!" varoval okresní stranický list před analogií s krvavě potlačenou maďarskou protisovětskou revolucí. V Olomouci stejně jako na většině jiných míst země se proto protestovalo klidně a spořádaně. Lidé se měli spíš snažit dávat okupantům najevo pohrdání, případně jim vysvětlovat, že jsou zde omylem a nikdo jejich "pomoc" nepotřebuje. "Věříme, že tyto tragické chvíle pro naši vlast budou legálně vyřešeny! Došlo k tragickému omylu, který se jistě vysvětlí," pokračuje Stráž lidu. Naivní přesvědčení, že Sovětský svaz okupoval československého vazala jen kvůli nedorozumění, a že jej náš tichý, ale rozhodný odpor donutí stáhnout se a ponechat zemi svobodu, bylo tehdy jasně převládajícím proudem. 

Kolem třinácté hodiny se na křižovatce třídy Svobody a Havlíčkovy ulice, u dnešní restaurace Drápal, objevily dva polské obrněné transportéry. Poté, co je obklopil dav Olomoučanů, se Poláci otočili a vrátili se zpět před město. Motostřelecký prapor o síle 28 obrněných transportérů, 16 tanků, dvou děl a další techniky se tehdy usídlil u bývalé hvězdárny při dnešní dálnici na Prostějov. Na přístupovou silnici k městu přišla odpoledne skupina mladých lidí z Olomouce a zablokovala ji. Následovaly dlouhé diskuze s polskými vojáky. Podobně nenásilně blokovali příjezdové komunikace lidé v Hněvotíně a na Nových Sadech. 

V Olomouci zatím stoupá napětí, někteří lidé podléhají panice a ve snaze zásobovat se potravinami blokují obchody velkým náporem kupujících. Stráž lidu ve zvláštním vydání ubezpečuje, že potravin je dost a zásobování nekolabuje. Co ovšem kolabuje, je železniční doprava. 21. srpna nejezdí vlaky na Ostravu ani Prahu, chybí i další spoje. 

Následující den, tedy ve čtvrtek 22. srpna, obsadili sovětští vojáci hlavní nádraží, státní banku, hlavní poštu i mosty ve městě. Odpoledne jezdí obrněné transortéry Riegrovou ulicí k Hornímu náměstí a zpět, vojáci střílí z ulometu varovné dávky do vzduchu. Večer začíná z utajeného místa vysílat improvizované studiu Českého rozhasu Olomouc s názvem Dubček - Císař ABX. V roli moderátora se pravidelně hlásil Bohuslav Matyáš. V olomouckém rozhlasovém studiu na Horním náměstí se mezitím usadili sovětští vojáci, byť Olomoučané hned ve středu z domu sundali tabule, označující sídlo rozhlasu. Ve studiu už ovšem nebyli skoro žádní zaměstnanci, protože se zde příchod okupantů očekával. 

Okresní výbor KSČ vyzval Olomoučany k protestní akci Mrtvé město. Olomoučané měli vyklizením všech veřejných prostranství dát najevo protest proti omezování suverenity a svobody. Psychologická válka měla nahlodat jistotu okupačních vojsk. Představitelé okupantů ovšem postupovali bez ohledu na pocit domácí morální převahy rázně. Vojenským velitelem města byl stanoven sovětský plukovník Kuprienko, který v pátek 23. srpna vyhásil v Olomouci výjimečný stav. Soudruh plukovník Kuprienko vydal rozkaz, v němž mimo jiné zakázal vycházení mezi 20. a 5. hodinou, volný pohyb lidí podmínil využitím systému sovětských propustek a zakázal konání veřejných manifestací. V rozkaze je také jasně uvedeno, že jen a pouze velitel Sovětských vojsk města Olomouce je odpovědný za udržení pořádku a klidu ve městě. Samozřejmě pod hrozbou přísných trestů.  

V Praze zatím jednali delegáti mimořádného sjezdu KSČ, včetně těch, kteří večer 21. 8. odjeli z Olomouce. Lidé čekají na jakékoliv nové zprávy, především na to, kdy se z moskevské internace vrátí vládní představitelé. Drama teprve začínalo. 

Informace k tomuto textu včetně fotografií jsme čerpali z právě vydané publikace Olomouc v roce 1968.