V neděli 6. září uplynulo 96 let ode dne, kdy do funkce starosty Olomouce nastoupil první Čech, JUDr. Karel Mareš. Před ním řídil Olomouc skoro tři čtvrtě roku jiný Čech, JUDr. Richard Fischer, ovšem nikoliv jako starosta, ale jako vládní komisař. Karel Mareš byl jako první Čech zvolen v prvních komunálních volbách v červnu 1919 na kandidátce Československé sociálně demokratické strany dělnické. Pozici mu ovšem připravila kromě jiného i pečlivá práce Richarda Fischera. Obě tyto osobnosti si zaslouží čestné místo v dějinách města Olomouce.  

Volby v červnu 1919 byly mimochodem prvními, kde mohli lidé volit své zástupce do samospráv na základě všeobecného, rovného a demokratického principu. Ve volbách v Olomouci přesvědčivě zvítězila Československá sociálně demokratická strana dělnická, předchůdkyně dnešní ČSSD. Sociální demokraté tehdy měli oporu zejména u dělnických vrstev z olomouckých předměstí, například z Černovíra, Hodolan, Pavloviček nebo Řepčína. V Olomouci sociální demokraty sice dlouho vedli například Felix Šťastný a Emanuel Vojnar, původní lídry však brzy zastínil nově příchozí a velmi schopný člen Karel Mareš, který dříve působil v řadách Masarykových realistů.  

První český starosta Olomouce nebyl Olomoučanem, pocházel ze středních Čech. Po maturitě roku 1891 na berounském gymnáziu absolvoval právnickou fakultu na české univerzitě v Praze. Po promoci na doktora obojího práva nastoupil službu v justici u okresního soudu v Novém Městě na Moravě, odtud přešel k soudu do Přerova a v roce 1910 byl v hodnosti soudního rady přeložen do Olomouce. Díky svým organizačním schopnostem a ostatním kladným vlastnostem uznávané osobnosti si jej olomoucká sociální demokracie vybrala na svou kandidátku do prvních komunálních voleb. Volby roku 1919 skončily jasným vítězstvím sociální demokracie, kdy pro československou sociální demokracii hlasovalo 43,2% českých voličů a německé dalo svůj hlas 49,2% Němců. Na první schůzi nově ustaveného městského zastupitelstva 3. července 1919 byl doktor Karel Mareš zvolen prvním českým starostou města a o několik měsíců později, 6. září 1919, přebírá od dočasné Správní komise vedení města. Před ním stojí nesmírně obtížné úkoly, a to zvládnout důsledky 1. světové války v rozvráceném zásobovacím systému nebo se vypořádat se zanedbanou péčí o městský majetek. V čele Olomouce stojí Mareš až do místních voleb v roce 1923, kdy sice opět zvítězila sociální demokracie, avšak starostou se stal člen České státoprávní demokracie JUDr. Richard Fischer.

Nový starosta Richard Fischer pak funkci obhájil i v dalších volbách v letech 1927 a 1932 a starostoval tedy Olomouci dlouhých 16 let, až do začátku okupace v březnu 1939, kdy jej okupanti sesadili! Richard Fischer byl v Olomouci ve srovnání s Karlem Marešem už dávno před vznikem republiky dlouhodobě známou a také respektovanou veřejně činnou osobností. Fischer, rodák z nedalekých Loštic, vystudoval v Olomouci Slovanské gymnázium a poté na Univerzitě Karlově práva. Už před válkou působil veřejně, byl nejen advokátem, ale i publicistou, politikem a hlasitým zastáncem české části Olomoučanů. Byl zvolen poslancem Moravského zemského sněmu, po říjnu 1918 se stal členem Revolučního národního shromáždění. Na sklonku první světové války v Olomouci zorganizoval ustavení Olomouckého okresního národního výboru, který pak přebíral od dosavadní prohabsburské a německy hovořící veřejné správy její posty. Nakonec dokázal 11. listopadu 1918 přesvědčit k předání funkce i posledního německého starostu Olomouce Karla Brandhubera. Následně byla ustavena z olomouckých Čechů i Němců Správní komise, přičemž vládním komisařem byl jmenován právě Fischer. Jeho tehdy asi nejvýznamějším počinem bylo prosazení vzniku Velké Olomouce, tedy spojení města s převážně českými předměstími. Toto připojení dosud samostatných předměstí nakonec také přispělo k tomu, že se mohl v září následujího roku stát starostou právě sociální demokrat Karel Mareš.