Zlatá horečka kousek od Olomouce? Kdysi dávno ano, k Olomouci se opravdu sjížděli hledači zlata, stříbra a dalších cenných kovů. Jenže to bylo před mnoha staletími. Dnes už to je pouze mlhavá vzpomínka, nějaké stopy v terénu včetně staré štoly a název lesa u městské části Lošov.
Zlatý důl či Zlaté doly, Zlatová, to jsou přeci krásné názvy, které se už samy o sobě žlutě třpytí a slibují, že legendy o dávných zlatokopech mají pravdivé jádro. Však se také o mnoho staletí později potomci dávných hledačů zlata opakovaně pokoušeli slávu Lošova oživit a znovu probudit zlatou horečku. Pohořeli. Náklady na těžbu byly mnohonásobně vyšší než jakýkoliv výnos.
Zlatokopecké dějiny se dotýkají nikoliv pouze Lošova, ale celého polesí mezi touto částí Olomouce, Radíkovem, Mariánským Údolím, Velkou Bystřicí, Hlubočkami a Hrubou Vodou, odborně zvaného „hornický revír Mariánské údolí u Olomouce“. Prvotní zlatokopecké pokusy se podle legend i podle novějších nálezů odehrávaly někdy v dávném středověku. Jednalo se především o klasické rýžování zlata v sedimentech z potoka, což je dodnes doložitelné díky zarostlým haldám propraného štěrku a písku, a později i o sofistikovanější důlní činnost. Historicky dobře známé jsou státem organizované pokusy o obnovení těžby v 18. a na počátku 19. století. V průběhu 20. století byly například při geologických průzkumech nalezeny prokazatené zbytky důlní činnosti, třeba zhruba 260 metrů dlouhá štola, která vede až do padesátimetrové hloubky.
Pokud ale o novověkých pokusech z doby habsburské monarchie máme spoustu podrobných informací, totéž bohužel nemůžeme říci o starších časech - netušíme, kdy vlastně zájem zlatokopů o Lošov a jeho okolí vypukl. Bylo to kdysi, ve středověku, ale žádnou bližší dataci zatím nemáme.
V minulosti si lidé legendy o těžbě zlata a stříbra u Lošova spojovali s ražbou denárů olomouckých údělných knížat v 11. a 12. století. Dodejme, že se na olomouckém hradě dost pravděpodobně razily mince už za panování českého knížete Boleslava I. nebo II. někdy v 10. století. To, jestli se na jejich ražbu používal drahý kov z nalezišť v lesích nad Olomoucí, je ale čirá spekulace. Mohlo a nemuselo to tak být. Tedy někdy ve středověku se zde po drahých kovech pátralo a těžily se, kdy přesně to tak bylo a jak vydatné byly zdejší zdroje, není známo. Pro naprostou absenci písemných pramenů a také pro nedostatek pramenů archeologických tedy zatím nikdo nedokáže přesněji specifikovat, kdy se tato těžba odehrávala.
V pozdějších staletích, konkrétně prý v letech 1478, 1524 a možná i jindy, probíhaly pokusy o obnovu těžby, ale neúspěšně. Nová vlna zájmu o okolí potoka Zlatý důl vyvolala zpráva zeměměřiče Johanna Finkoira, který v rámci své práce pro olomoucké biskupství objevil roku 1743 u Lošova celkem náhodně pozůstatky starých důlních prací. Rok poté vznikla s požehnáním rakouského státu těžařská společnost, kterou vedl M. Kerbier z Dolního Benešova na Hlučínsku a jejímiž podílníky byli vesměs olomoučtí měšťané, kteří stejně jako tisíce zlatokopů před nimi i po nich ucítili možnost rychlého zbohatnutí. A podobně jako řada jiných i oni se spálili. Vložené investice se nevracely. Práce byly po pár letech zastaveny, aby se pak v několika etapách znovu rozběhly, ovšem pokaždé bez viditelného úspěchu. O dvacet let později důlní dělníci narazili na štoly ze středověku, kde nalezli například starobylý rumpál a další nástroje, kromě trochy stříbra ale opět pátrání nic nepřineslo. V šesti lokalitách v celém tomto důlním revíru bylo vyraženo na osm stovek metrů podzemních štol a v zlatokopeckém podniku byly utopeny tisíce zlatých z kapes podílníků těžařských společností. Výnosy byly tak mizerné, že dříve či později každý skončil.
Jenže vábení zlata a stříbra je mocné, a tak se vždy znovu a znovu objevil někdo, kdo přesvědčil další investory, že v předchozích etapách se postupovalo špatně technicky, nesmyslně logisticky a celkově nevědecky, a že ložiska v místě určitě jsou. Tak to šlo stále dokola, teprve roku 1812 byly těžařské práce u Lošova definitivně zastaveny a už nikdy obnoveny. Za patnáct let intenzivního hledání bylo v celé oblasti vytěženo jen něco přes 14 kilogramů stříbra, což se nemohlo s vloženými náklady vůbec srovnávat. Nedávné odborné průzumy ukázaly, že ve zdejším podzemí sice nějaké stopy zlata jsou, ale je ho opravdu zcela mizivé množství, a ve většině odebraných vzorků není vůbec žádné.
Kromě snů, vyčerpaných kapes investorů a důlních děl, na jejichž stopy dodnes narazíme při procházkách kousek od Olomouce, zanechala zlatá horečka třeba jeden krásný název – po dolu Marie Pomocná, který se nacházel ve Zlatém údolí u Lošova, později lidé pojmenovali blízkou, převážně hutnickou osadu Mariánské Údolí. Což je připomínka rozhodně velmi hezká.
Zdroje:
Milan Tichák: Čtení o Lošově, Olomouc 2015
Marek Bohuš: Historická těžba zlata a dalších kovů v Mariánském Údolí, in: hlubocky.eu
Komentáře
Jkbkvk yztfec