Hotel U Goliáše nebo také Hotel Goliath - to býval kdysi v Olomouci pojem. Konec konců, vždyť v něm přespal i ruský car Alexandr I., když jel přes Olomouc doku 1814 do Vídně. Přesto bychom dnes v Olomouci hledali marně nejenom tento hotel, ale i celou historickou budovu, v níž se nacházel.
Hotel sídlil na Horním náměstí v domě číslo 27. Budova na zřetelně středověkých základech se zajímavou fasádou a interiérem a s řadou dochovaných gotických prvků patřila k bohatým měšťanským domům palácového typu. Hlavní rysy fasády dům získal v dopbě renesanční přestavby, mírné úpravy prodělal v době baroka. Každopádně ale stylově a tvarově zapadal do celkové zásatvby této strany Horního náměstí.
Dům to byl právovárečný a vinný, to znamená, že se zde oficiálně vařilo a prodávalo pivo a smělo nabízet víno. Ubytování zde v zájezdním hostinci nabízeli majitelé pocestným přinejmenším od druhé poloviny 18. století. Podle olomouckého historika Milana Ticháka se pohostinské služby v domě nabízely dokonce už od konce 17. století! V letech 1797 až 1800 zde provozoval kavárnu Anton Kreutzmayer, později zde byl hostinec Antona Zilicha, dlouhé desítky let objekt patřil rodině Englischů. Hotel se po mnoho let jmenoval U Goliáše neboli Hotel Goliath, po jednom z majitelů nesl také název U Englische. V posledních letech své existence přešel objekt do majetku města a nesl hrdý název Hotel Goliath. Návštěvníkům tehdy nabízel ubytování v sedmnácti dobře vybavených pokojích.
O tom, že se jednalo opravdu o hotel na úrovni, svědčí i jeho hosté. Kromě ruského cara Alexandra I. bydlel v domě delší dobu například také velitel olomoucké pevnosti, polní podmaršálek Klaudius Hyacint, svobodný pán z Brettonu (jeho hrobku dnes najdeme v kostele svatého Mořice). Ten byl mimochodem zástupcem velitele města při památném hrdinném vzdorování Olomouce před pruskými vojsky roku 1758. Do zdejšího hostince po celé 19. století rádi chodili měšťané "z lepších rodin". K jejich velké nelibosti prodal roku 1897 tehdejší majitel Anton Dreher objekt českému Rolnikcému akciovému pivovaru v Litovli. To německá městská rada nemohla nechat jen tak, nutila Drehera obchod zrušit, vznikl i soudní spor, a nakonec tedy dům koupilo město. Hotel Goliath tak dál provozovalo samo město, jen aby jej nevlastnili Češi.
Roku 1912 ovšem hotelu se staletou tradicí odzvonilo. Tuto a vedlejší budovu koupila Česká banka Union, která dva sousedící historické objekty zbourala a podle projektu architekta Adolfa Foehra a stavitele Viktora Madera zde vybudovala ohrommný finanční palác, který zde stojí dodnes. V jeho poměrně unikátně pojaté částečně secesní fasádě se odráží snaha architekta zachovat i jakousi vzpomínku na historické fasády předchozích původních staveb, především v levé části fasády je vidět tvarosloví původní historické fasády s pilastry. Přesto je ale na první pohled zřejmé, že objekt se především svou hmotou, ale i tvary okolní zástavbě náměstí dost vymyká. Památková péče na počátku 20. století měla prostě podstatně jiná pravidla. Zatímco dnes majitel domu bez souhlasu památkářů nevymění ani okna, tehdy se krásné historické paláce rovnou kompletně bouraly.
Při vstupu do prostor dnešní pošty vidíme honosné původní česky a německy psané tabule z banky Union. Škoda, že vzpomínky nejdou dále do minulosti a nepřipomíná se i původní hotel, který zde stával podstatně delší dobu než banka a po ní pošta....
Komentáře
Aygrvb icsxzf