Chrám vědy, Pevnost poznání, má i svou druhou, noční stránku. Alespoň to říkají ti, kdo v něm strávili nějaký čas po setmění a třeba po zavírací době. "Někdo" či "něco" tady je, i když by nemělo. A je na tom vůbec něco divného, když budova vznikla před stopadesáti lety jako vojenský objekt, přísně uzavřený před veřejností?

Před časem jsme se na stránkách Olomouckého REJe věnovali historii unikátního prostoru Blažejského náměstí a zmínili i některé tajemné jevy, které se k tomuto místu váží. Mezi čtenáří to vyvolalo poměrně silnou odezvu. Od té doby se dozvídáme o dalších zajímavostech, kterých jsou prý zdi domů v Olomouci plné. Na první pohled nás ale trochu překvapilo, že se s neobvyklými jevy setkávají i v centru popularizace vědy, v Pevnosti poznání. Už ten druhý pohled je ale jiný - vždyť Pevnost poznání v bývalém dělostřeleckém skladu sídlí teprve druhým rokem, zatímco od počátku dějin skladištního objektu v roce 1857 zde po desítky let "kroutily" svou službu stovky a stovky rakouských, rakousko-uherských i československých a českých vojáků. Službu, která byla možná občas více či méně nesnesitelná. Podle historiků byli při stavbě Korunní pevnůstky, k níž dělostřelecký sklad patří, hojně využíváni i trestanci. Ani ti si nejspíš svůj "pobyt" na okraji Olomouc moc radostně neužívali. A ještě před nimi a před vojáky zde, v již dávno zaniklé osadě Závodí, žili po staletí koželuhové a jircháři.

Co se tedy v dělostřeleckém skladu děje? Podle několika svědectví se zde večer, když z Pevnosti poznání odejdou poslední vědychtiví návštěvníci, ozývají kroky a zvuky, jako když někdo tlačí vozík. Jakoby o zdejší parádní moderní exponáty stál ještě někdo další, kdo se jich nestihl nabažit přes den. Nebo někdo, kdo zde je mnohem delší dobu, než všechny expozice? Přinejmenším jednou se stalo, že personál našel uzamčenou pánskou toaletu. Uzamčená byla zevnitř, a samozřejmě prázdná, bez únikové cesty oknem, takže oblíbená a klasická detektivkářská lahůdka... Podle svědka části těchto jevů při nich člověku sice poněkud zatrne, přesto ale nemá dojem, že by se jednalo o něco negativního. "Mohl by to být voják, který tu tlačí nějaký vozík. Určitě ale není zlý," míní dotyčná. 

Ozvali se nám i další čtenáři s různými zážitky. K těm zajímavým patří třeba popis dění v jednom z domů v Šemberově ulici, jehož obyvatelé se nějakou dobu setkávali s takzvaným "klepáčkem". Jde o označení jevu, kdy se v prázdné místnosti ozývá klepání. Pověsti jsou ho plné, zpívají se o něm písničky, a to i v západoevropských zemích. Historický dům, v němž je dnes čajovna, disponuje malými apartmány. Svého času tam bydlela sestra čtenáře, který se nám ozval. "Při návštěvě u ní jsem sám toto klepání slyšel. Bylo to ve druhém patře a šlo o klepání na kuchyňskou linku. Trvalo to celkem dlouho. Oba jsme zpozorněli, v bytě s námi nikdo jiný nebyl, slyšeli jsme to zřetelně i do druhé místnosti otevřenými dveřmi. Klepání bylo velmi přesné, hlasité a rychlé, až jakoby mechanické...," říká čtenář David Dvořáček. "Já ho slyšel při návštěvě jen jednou. Sestra ho slyšela opakovaně, spolu s ní i další její návštěvy. Vše skončilo tak, že byt vykuřovali šalvějí a poté klepání ustalo!"

Jak vidno, život a dění v Olomouci má celou řadu vrstev a rovin. Ne všechny vidíme zvenčí a za světla a ruchu všedního dne. Už jste nám napsali o domech, kde se ozývají nejrůznější zvuky, nebo kde dokonce člověka v noci dusí "můry". Příspěvky shromažďujeme a těšíme se na další. Velmi rádi zveřejníme i vaše zajímavé nevšední olomoucké zážitky, pokud se o ně budete chtít podělit...