Caramazza, Brentano, Marzelli, Orelli, ale hlavně Primavesi... Italské obchodnické rodiny si od přelomu 17. a 18. století oblíbily olomoucké Dolní náměstí, konkrétně tu jeho část, které se říkalo Bohaté krámy. Je to blok domů, které cestou z Horního na Dolní náměstí míjíme po levé straně. Dnes nelze přehlédnout, že jeden z domů s kavárnou v přízemí se sem jaksi stylově nehodí. A právě zde bylo kdysi sídlo snad nejmocnější italské rodiny na Moravě. 

Zájem Italů o Olomouc a Moravu plynul z vícero faktorů. Severní Itálie se díky úspěchům vojevůdce Evžena Savojského stala na přelomu 17. a 18. století součástí habsburské monarchie a byla tedy de facto v tomtéž společném soustátí jako Olomouc. Druhým faktorem byla dlouhodobá politická nejistota a nestabilita na Apeninském poloostrově. Především na konci 18. a začátku 19. století opravdu nebylo nikdy jisté, jaký státní útvar a jeho vliv v oblastech Lombardie, Piemontu a dalších severoitalských regionů převládne. Pro obchodníky není nestabilita zrovna ideálním prostředím. Proto se řada italských rodů postupně vydala na sever do nitra rakouských zemí, a někteří z nich dorazili i do Olomouce. Zde, uprostřed tradičně německého a zřejmě i konzervativního patriciátu, vytvářeli podnikaví Italové zajímavý a velmi aktivní podnikatelsko-obchodní prvek. Jednoznačně největší "díru do světa" tady ovšem udělal rod, který z Italů dorazil do Olomouce až jako poslední - Primavesiové. Tento starobylý rod (jeho kořeny lze prý dohledat až do 9. století!) pocházel z vesnice Cerano u dnes turisticky vyhlášeného jezera Como, a léta bohatnul především díky provozování přádelen hedvábí. Severní Itálii opustil až koncem 18. století.

Tento rod zdatných podnikatelů přivedl do Olomouce na konci 18. století Paolo Primavesi. Roku 1803 zakoupili jeden z bohatých domů na Dolním náměstí, konkrétně Dům U stříbrné koule, v roce 1804 si nechal úředně zaprotokolovat společnost pro podnikání s hedvábím a střižním a galanterním zbožím a po čase si v tomto dnes již neexistujícím domě otevřel i vlastní banku. Především v bankovnictví se Paolovi dařilo tak, že mohl brzy zakoupit i další dva sousední domy, které v parteru propojil a vytvořil v nich na svou dobu velice moderní bankovní dům. Postupem času si rod Primavesi, ať už za zakladatele rodinného úspěchu Paola, či jeho nástupců Giuseppeho a Carla Antonia, vybudoval dominantní postavení na moravském trhu s textilem, sladem a dalšími komoditami. veleúspěšný v tomto směru byl především Carlo Antonio, či v poněmčelé formě Carl Anton. "Pod jeho vedením se společnost rozšířila na velkoobchod s lněnou a bavlněnou přízí, cukrem, státními dluhopisy a směnkami. Vedle toho založil i několik dalších firem, jako například Akciové přádelny v Šumperku, a několik cukrovarů i velkoobchodů s přízí, v nichž ve všech měl podíl. Roku 1859 navíc obdržel velkoobchodní oprávnění a stal se vedoucím představitelem silné kapitálové společnosti Verein mährischer Zuckerfabriken (Sdružení moravských cukrovarů) se sídlem v Olomouci. Provozovala továrny ve Velké Bystřici, Hulíně, Bedihošti a Hodolanech," píše Robert Šimek v časopise Euro. 

Dalším v pořadí úspěšných Primavesiů byl Moritz. Ten se už prosadil nejen v obchodě, ale i v politice, byl olomouckým radním a prezidentem olomoucké Obchodní komory, což byla instituce s působností na celé střední a severní Moravě. Primavesiové v tomto období vlastnili také obchodní dům a firmu Wurbenthaler Jute-Spinnerei und Weberei M. & R. Primavesi se sídlem ve Vrbně pod Pradědem. Roku 1879 převzal některé jeho funkce Robert Primavesi, který rodinné impérium nadále rozvíjel. Vedl hned několik cukrovarů a podílel se i na řízení nově vzniklé Akciové společnosti spojených přádelen, která sdružovala tři velké textilní manufaktury na Bruntálsku. V pozoruhodném kontrastu byl stýákle ohromnější majetek a vliv rodiny, a nepříliš reprezentativní sídlo na Dolním náměstí. Středověké a v baroku přestavěné budovy sice rodina několikrát upravovala, gigantickému majetku i společenskému významu rodiny to ale nejspíš přesto moc neodpovídalo. O tom, že si tento vážený rod pořídí nové důstojnější sídlo, rozhodl teprve Robertův synovec Otto Primavesi. Roku 1905 zakoupil starý špitál v Křížkovského ulici a na jeho místě začal ještě tentýž rok budovat honosnou secesní vilu. Ta se nám, na rozdíl od sídla na Dolním náměstí, dochovala naštěstí dodnes a je chloubou Olomouce. Architekti Franz von Krauss a Josef Tölk a umělci Anton Hanak a Gustav Klimt jí vtiskli unikátní nádhernou podobu. Vila a rovněž tak velkolepý náhrobek na olomouckém ústředním hřbitově dodnes svědčí o tom, že nejvznešenější rody bývaly mimořádně důležitými mecenáši, díky kterým našli uplatnění nejtalentovanější umělci své doby. Olomouc má to štěstí, že se díky rodině Primavesi dva takové unikáty dochovaly. 

A jak to bylo s Bohatými krámy na Dolním náměstí, odkud Primavesiové řídili moravské obchody po celé 19. století? Po roce 1918 se jim v nově vzniklém Československu moc nelíbilo, rodina ztratila svůj vliv. Primavesiové tak raději prodali všechen rozsáhlý majetek na Moravě a odstěhovali se do Vídně. Původní sídlo rodu, domy na Dolním náměstí, nakonec odkoupil podnik, v němž po desetiletí právě Primavesiové hráli klíčovou roli - kapitálově silný Spolek moravských cukrovarů. Ten nakonec i díky zcela benevolentnímu přístupu dobových památkářů trojici honosných měšťanských domů zboural a roku 1938 zde vyrostl sice celkem elegantní, do okolí však nezapadající moderní dům s číslem popisným 6.

Až si v jeho přízení dáte dobrý zákusek či zmrzlinu, můžete si tedy vzpomenout na to, že právě zde bývalo po více než jedno století centrum bankovnictví a italsko-moravského obchodního impéria rodu Primavesi.