Korunní pevnůstka dělá čest svému jménu. Mezi olomouckými pevnostmi, forty a hradbami je už dnes opravdovým klenotem. Dnes tak zapůsobí hned od prvního okamžiku po vstupu do areálu - nedávno totiž byla dokončena celková úprava centrální plochy neboli nádvoří pevnůstky. Velitel olomoucké pevnosti maršál Radecký by byl nepochybně takovým pohledem nadšen.
V areálu, jehož barokní hradby jsou každoročně opravovány, je teď perfektně upravené nádvoří. Hlavní cesty jsou ze solidního kamene, ostatní prostor je zpevněn a vysypán jemným kamenným šterkem. Ať už jdete do někdejšího dělostřeleckého skladu, kde sídlí Pevnost poznání, do muzea prohlédnout si mnohametrový model města z poloviny 18. století v barokní prachárně nebo do amfiteátru uvnitř půlbastionu na koncert, pokaždé vás čeká cesta po upraveném povrchu. Vzhledem k tomu, že je Korunní pevnůstka nejblíže pomyslnému srdci města, je to opravdu dobře. Jako centrální vojenská památka se stává od doby, kdy ji rekonstruuje občanské sdružení Muzeum olomoucké pevnosti, také centrem společenského dění. To potvrdil naposledy v sobotu rockový festival v čele s legendární německou kapelou Alphaville. Poslední červnovou neděli se zde uskuteční pro změnu Italský den. "Dobré jídlo, trh, italské výrobky, zábava a soutěže nejen pro děti, zápas gladiátorů, renesanční tance, italské a muzikálové melodie, slosovatelná tombola, večerní promítání filmu - vše v italském duchu," slibují pořadatelé na neděli 26. června.
Stavební komplex z časů Marie Terezie obstál už při pětitýdenním obléhání Olomouce vojskem pruského krále Fridricha II. v roce 1758. Po staletí pak areál patřil armádě, posléze jej získalo město, které ho pronajímalo, což ale pevnůstce rozhodně nesvědčilo. Ještě před asi osmi lety to vypadalo skoro tak, že o tento klenot pevnostního stavitelství Olomouc brzy přijde. V roce 2008 ovšem naštěstí město prodalo za symbolickou korunu někdejší armádní areál občanskému sdružení Muzeum olomoucké pevnosti, které jej postupně opravuje, i s pomocí finanční podpory od města, kraje a státu. Například na nynější úpravu centrální plochy přispělo město Olomouc i Olomoucký kraj.
Pevnůstka stojí na místě několika starých osad
Korunní pevnůstka je jeden z mála dochovaných pevnostních objektů, který byl součástí původního bastionového opevnění Olomouce. Je předsunuta před středověké městské hradby (od historického jádra města ji odděluje Mlýnský potok) a spolu s okolními bastiony vytvářela obrannou linii olomoucké pevnosti v dnešních Bezručových sadech. Korunní pevnůstka leží na území zaniklé obce Závodí a tvoří ji několik pevnostních objektů vybudovaných v průběhu 18. a 19. století.
Základem Korunní pevnůstky je tzv. korunní hradba, vystavěná v letech 1754–1756. Tuto hradbu tvoří bastion XXIV, dva půlbastiony XXIII a XXV a dvě spojovací kurtiny. Uprostřed jedné z kurtin se nachází vjezdová brána, do níž ústila cesta vedoucí od Michalského výpadu. Ta dále vedla přes deset metrů široký příkop na krytou cestu a odtud na vnější obrannou linii pevnosti, na tzv. Envelopu (dnešní třída 17. listopadu).
Korunní hradba je mohutný zemní val, jehož vnější cihelná obkladná zeď (eskarpa) dosahuje výšky 4,7 metru. V případě ohrožení pevnosti měla být na valu rozmístěna děla. V roce 1866, kdy se olomoucká pevnost připravovala na pruský útok, jich zde bylo osm. O deset let později byla dotace děl zvýšena na 15, přičemž sedm z nich mělo být osazeno na bastionu č. 24.
Uvnitř areálu Korunní pevnůstky byla ještě v 18. století vystavěna vojenská strážnice a válečná prachárna, na jejíž dřevěné vestavbě můžeme zhlédnout vyrytou dataci z roku 1756.
V polovině 50. let 19. století trpěla olomoucká pevnost nedostatkem skladovacích prostor pro dělostřelecký materiál. Pevnostní inženýři proto vypracovali projekt velkého dělostřeleckého skladiště a začali přemýšlet, kam by bylo nejvhodnější ho umístit. Nakonec se rozhodli pro areál Korunní pevnůstky, kde bylo také v letech 1855–1857 vybudováno. Dodejme ještě, že na jeho výstavbu bylo použito více než 220 000 cihel. Areál Korunní pevnůstky byl později doplněn ještě o jeden menší dělostřelecký sklad.
Během 19. století se uvažovalo o celkové přestavbě Korunní pevnůstky. Již ve 40. letech 19. století vznikaly projekty na kompletní kasematování korunní hradby. V bastionu, v obou půlbastionech i v kurtinách měly vzniknout ubytovací prostory (kasematy) pro 2000 vojáků, čímž měl být eliminován tíživý nedostatek ubytovacích kapacit v celé pevnosti. Neúměrně vysoké náklady na přestavbu korunní hradby však realizaci tohoto projektu odsunovaly. V 50. letech 19. století pak bylo na budování kasemat v korunní hradbě rezignováno a začalo se uvažovat o její celkové demolici. Na místě korunní hradby měl být vystavěn nový mohutný kasárenský objekt opatřený 114 děly, který měl sloužit k ubytování až 3250 mužů. Vzhledem k nedostatku financí však zůstal tento projekt pouze na papíře. Úvahy o jakékoliv přestavbě korunní hradby definitivně ustaly v 60. letech 19. století. Areál Korunní pevnůstky byl poté využíván také k jiným než vojenským účelům. Část prostoru Korunní pevnůstky byla adaptována na zahradu, cesta v jejím areálu byla osázena stromy a po zrušení pevnostního statutu města zde Olomoučané dokonce sušili prádlo. Armáda využívala pouze oba dělostřelecké sklady, válečnou prachárnu a strážnici.
Největší proměny doznala Korunní pevnůstka ve druhé polovině 20. století. Od konce 60. let se totiž o její areál dělila armáda spolu s Florou Olomouc. Část Korunní pevnůstky se postupně proměnila v parkový areál s tzv. Botanickou zahradou a zahradami národů. Na části korunní hradby bylo založeno velké alpinum, v jejím předpolí pak rozsáhlé rozárium. Část pevnůstky využívaná armádou měla ještě dvakrát změnit svého majitele. Na konci 20. století se stalo jejím novým vlastníkem město Olomouc a od roku 2008 občanské sdružení Muzeum Olomoucké pevnosti, které intenzivně pracuje na její památkové obnově.
Část o historii pevnůstky a historické fotografie převzaty ze stránky pevnostolomouc.cz
Komentáře
Akesfn hhimau