K největším vyvrhelům a nejhorším zločincům patřili v minulých staletích žháři. Soudní verdikty nad nimi mnohdy bývaly přísnější než nad vrahy a násilníky. Není divu; takový požár v dobách, kdy bylo ve budovách podstatně více dřevěných prvků a hasičská ochrana byla v plenkách či neexistovala vůbec, byl obrovským rizikem a leckdy zničil třeba polovinu města či obce. Rozsudek olomouckého soudu z roku 1938 ale ukazuje, že i v minulosti bývaly verdikty soudů někdy velkým překvapením.
Před soudem stanula v červnu onoho roku třiadvacetiletá dívka, Marie Kubová ze Sobáčova. Žaloba ji vinila z jednoho dokonaného a jednoho nedokonaného žhářství - konkrétně měla v lednu 1938 podpálit obecní pastoušku v Sobáčově a o tři dny později se pokusila zapálit jednu z chalup kousíček od vyhořelé obecní pastoušky. Tehdy ale byla vyrušena majitelkou domu a svůj čin tak nedokonala. Podezření svědkyně, že Kubová chtěla u nich na půdě založit požár, důkazy v podobě svíček, vosku na kabátu a zápalek a nakonec i doznání samotné Marie Kubové znamenalo pro tehdejší justici vcelku rychle vyřešený případ. Zajímavé bylo vysvětlení paličky: Dívka, původem z Bouzova, která v Sobáčově sloužila u statkáře, měla známost s jistým Hynkem Jarolímem. Mladý muž se nejspíš po nějaké době známosti nabažil a ukončil ji. To ale hrdou Marii natolik ponížilo a rozhořčilo, že se rozhodla krutě pomstít Hynkovi i celé jeho rodině.
Vyhlédla si proto nejprve domek pro obecní chudinu, který sousedil s domem Jarolímových, a podpálila jej v naději, že od něj vzplane i dům Jarolímových. Bylo jí vcelku jedno, že v domě byli tou dobou čtyři lidé, dva staří obecní chudcái, mladík a slepá dívka. Naštěstí dokázali všichni čtyři včas utéct. Když ale plán na zničení domu Jarolímových skrze požár pastoušky nevyšel, o tři dny později chtěla založit požár přímo u Jarolímových na půdě.
Žhářství a pokus o ně tedy byly jasné. Jedenáctičlenná soudní porota v Olomouci neměla problém s určením, zda se Marie Kubová činu dopustila a zda má za něj být trestána, ale spíše PROČ to udělala a JAK ji potrestat. Porota nakonec konstatovala, že dívka sice požár založila, "nejednala ale z důvodů nečestných", protože měla na svého bývalého milence vcelku oprávněně zlost. Z tohoto důvodu, dále proto, že se doznala, a navíc že obhajoba poukazovala na ponděkud mdlý rozum pachatelky, zněl verdikt dost mírně: Tři roky ve vězení pro polepšitelné pachatelky v Řepích u Prahy. Zde, v objektu Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, byla od roku 1865 ženská trestnice pro trestankyně, u nichž byl předpoklad, že se mohou napravit. Správu trestnice včetně převýchovy trestanek svěřila vláda církevní Kongregaci. Jen pro zajímavost dodejme, že v klášteře pracoval v letech 1861 až 1879 po propuštění z vězení slavný loupežník Babinský coby zahradník.
Jak na mírný trest pro žhářku reagovali lidé v Sobáčově, to už bohužel nevíme... Každopádně je jasné, že diskutabilní rozsudky nepatří pouze k dnešní době a že překvapivě mírné tresty nejsou jen výsadou současných soudců.
Komentáře
Jaxrhx yutucm