Císař tu začal své neblahé panování! TGM kritizoval habsburskou tradici Olomouce

Víc než dva a půl roku čekala Olomouc na první oficiální návštěvu prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Zvláště nedočkavě na ni čekali hlavně představitelé nové, československé moci, kteří na sklonku roku 1918 převzali vedení města od olomouckých Němců, jmenovitě od starosty Karla Brandhubera. Masaryk do města konečně dorazil 18. září 1921 a u radnice hned neopomněl připomenout spojení Olomouce a Habsburků. 

Olomoučtí čeští politici, kteří před říjnem roku 1918 neměli s řízením města žádné zkušenosti, protože je k tomu němečtí rivalové vůbec nepustili, viděli v Masarykovi velikou oporu a největší národní ikonu. Už v lednu 1919 proto starosta Karel Mareš pozval osobně prezidenta Masaryka do Olomouce. Téhož roku, 27. října 1919, pak navíc na slavnostním jednání olomoučtí zastupitelé odhlasovali, že TGM bude prvním čestným občanem města.

"A na důkaz své vděčnosti a lásky jmenujeme Vás, pane prezidente, prvním českým čestným členem hlavního města Olomouce, projevujíce Vám takto zároveň svou neomezenou úctu." Pod dokumentem je podepsán tehdejší starosta Dr. Karel Mareš, a radní Dr. Richard Fischer a Dr. Adolf Procházka. Stejní muži spolu s Janem Lónem pak o dva měsíce později předali umělecky zpracovaný diplom prezidentu Masarykovi přímo v Praze. Ani jeden z těchto kroků ovšem nepřimněl prezidentskou kancelář ke zorganizování cesty do Olomouce, protože prezidenta trápily časté a vleklé zdravotní potíže. Když se pak roku 1921 konečně Olomoučané dočkali, nevyhnul se Masaryk připomínce toho, že Olomouc pojí dlouhé tradiční vazby a sympatie k habsburským panovníkům. 

TGM: V Olomouci začal císař své neblahé panování, dnes však jsme již svobodni

„Děkuji vám, pane starosto, za milé uvítání, vám i všemu obyvatelstvu. Rád slyším, že bez velkých nářků konáte zde svou těžkou povinnost, kterou ukládá dnes správa moderního města i svým činovníkům," uvedl TGM podle vzpomínek druhého českého starosty Richarda Fischera na Horním náměstí u radnice. Ihned ale dodal: "Vzpomínáte historie Olomouce. Je to zajímavá a poučná historie. Vzpomínám jen toho, že zde císař, jenž je spoluvinníkem hrozné světové války, započal své neblahé panování, dnes však jsme svobodni a je teď na nás, abychom politicky a mravně vynikli nad minulost. Olomouc odedávna měl svůj zvláštní ráz a měl vedle Brna svůj zvláštní význam. Ať naše moravská města závodí o prvenství v moderní demokratické správě městské!“

Olomoučané totiž měli tradičně dobrý vztah k některým habsburským panovníkům, a až do převratu v roce 1918 se olomoucká politická reprezentace vždy chlubila tím, že v Olomouci roku 1848 sídlil císařský dvůr a právě zde abdikoval Ferdinand V. a na trůn nastoupil mladičký František Josef I. Kladný vztah měla Olomouc i k Marii Terezii, která, stejně jako František Josef I., v Olomouci několikrát osobně byla. Portrét Marie Terezie zdobil centrální plochu orloje, na Marii Terezii upomínala slavná Terezská brána, zbrojnice na Biskupském náměstí a další prvky, jako třeba specialita městského ebu, čestný štítek na hrudi olomoucké orlice s inciálami FMT, tedy Franciscus Maria Theresia. František Josef i jeho praprababička Marie Terezie byli ve formě iniciál FJMT zaznamenáni také na velikých slunečních hodinách na rohu olomoucké radnice.

A chceme-li už přistoupit i na Masarykova slova o demokracii, pak právě Františkem Josefem zavedená ústava (vyhlášená roku 1849 v Olomouci) a následující desítky let jeho vlády přinesly do rakouských zemí základy parlamentarismu a občanské společnosti, na níž mohla první republika celkem pohodlně stavět. Nešlo tedy o nějakou revoluční a radikální společenskou proměnu, ale o kontinuitu. Verbálně ale bylo nutné se co nejhlasitěji od "staré monarchie" distancovat...

Všechno rakouské pryč. Teď se ale časy mění

Dodejme ještě, že noví olomoučtí politikové se od staletých tradic distancovali velice rychle a přičinlivě. Městský erb, polepšený Marií Terezií za statečnou obranu Olomouce před Prusy, změnili čeští radní ihned, jak to šlo, a stopu po velké panovnici odstranili. Sluneční hodiny na radnici urychleně zabílili, sochu Františka Josefa z náměstí odstěhovali, a konečně i ten portrét Marie Terezie na orloji, byť s několikaletým zpožděním, změnili na nicneříkající alegorii jara. TGM by tedy mohl být spokojen, od "neblahého panování císaře" se Olomouc distancovala až až...

Teď, skoro sto let po tom všeobecném zamazávání, strhávání a odstraňování, pomalu zkoušíme navázat na to, co bylo zbytečně zahozeno. Tak třeba ještě letos v Olomouci začne velká výstava na téma František Josef I. V Arcibiskupském paláci je do 25. října vystaven dlouho ztracený obraz olomouckého nástupu Františka Josefa na trůn. A konec konců, společné dědictví rakouských zemí a Olomouce připomněla na Horním náměstí ve čtvrtek i ředitelka Rakouského kulturního fóra paní Natascha Grilj: "Mozart, Mahler i Freud, to je to společné dědictví, které Rakousko a Olomouc spojuje."