Svatý Václave, vévodo české země... Dnes, v den svátku svatého Václava, jsou tato slova leckde a leckým vyslovována a připomínána. Zní také ve svatováclavské katedrále v Olomouci, kde dnes probíhá Slavnost svatého Václava (http://www.katedralaolomouc.cz/Church.asp). Jak to vlastně je s tím Václavem v kontextu Čech a Olomouce jako někdejšího hlavního města Moravy?

Svatý Václav je v každém případě zemským patronem Čech a v 10. století, kdy se rozmohl jeho kult, byl hlavním, řekněme státotvorným světcem přemyslovské říše. Podobné světce z vládnoucí dynastie měly i další mladé evropské křesťanské státy, zejména ve středu a na severu Evropy. Svatý Václav byl a je jakýmsi transcendentálním vládcem Čech, kdy každému konkrétnímu vládci svou moc jen dočasně propůjčuje. Tak jej vnímali Čechové v ranném středověku, tedy alespoň ti, kteří byli takříkajíc politicky kompetentními, tedy například se podíleli na volbě knížete. Až v průběhu dalších staletí začal být vnímán jako zemský patron, tedy nebeský ochránce země, i v jiných českých zemích, tedy například i na Moravě. V tomto směru má velkou zásluhu na oficiálním rozšíření svatováclavského státního kultu především Karel IV. A jak to tedy bylo s Václavem na Moravě?

Když byl Václav (907 - asi 935) přemyslovským knížetem a reálně vládl, pod jeho moc spadaly pouze dnešní Čechy. Morava se tenkrát v ústraní vzpamatovávala ze zplundrování maďarskými hordami, částečně byla Maďarům poplatná, částečně si žila svým vlastním nenápadným životem. Tak na tom byla i Olomouc, která se na rozdíl od jiných bývalých velkomoravských center i v 10. století rozvíjela a rostla. Zajímavé je, že podle několika ranně středověkých pramenů i tehdy, po zániku Velkomoravské říše, dál existovalo na Moravě biskupství, jen se neví kde. Ledacos nasvědčuje tomu, že to bylo v Olomouci, právě proto, že jihomoravská centra byla v té době zcela zničena. Je prokázáno, že se během 10. století moravští biskupové účastnili několika významných událostí na území říše, tedy dnešního Německa. 

Toto biskupství muselo přímo navazovat na velkomoravskou tradici. A s tou byl spojen jiný zemský světec - svatý Petr. V roce 880 totiž papež Jan VIII. přijal moravského vládce, chcete-li krále Svatopluka spolu s jeho velmoži a s celou zemí pod přímou patronaci svatého Petra a svou. To v praxi znamenalo, že Svatopluk spolu s papežem vyloučili lenní závislost Velké Moravy na jiném světském panovníkovi, podřídili ji přímo papežskému stolci. 

V roce 1063 pražský přemyslovský kníže Vratislav obnovil v Olomouci biskupství. Neví se přesně, jak to proběhlo po církevně právní stránce - nicméně zřízení nového biskupství je natolik administrativně a diplomaticky složitým krokem, že v roce 1063 podle dnešních historiků šlo téměř jistě jen o obnovení již dávno existujícího úřadu. Novým moravským a olomouckým biskupem byl jmenován kněz Jan, a ten spolu se čtyřčlennou kapitulou sídlil v prastarém kostele svatého Petra (stával někde v dnešní Křížkovského ulici). Toto zasvěcení zřejmě nebude náhodné - první známá olomoucká katedrála je tedy zasvěcená zemskému patronovi Velké Moravy, což zní velmi logicky a skutečně to odkazuje vznik onoho kostela do dob Velkomoravské říše nebo nedlouho po jejím zániku, kdy ještě přetrvávaly původní místní tradice. 

Situace se změnila na začátku 12. století. Olomoucký biskupský stolec byl tradičně mocenskou oporou pražského knížete na nejisté Moravě, jejíž údělná knížata dost často pražskému vládci dělala hodně vrásek na čele. Někdy kolem roku 1104 rozhodl olomoucký kníže Svatopluk, že katedrála by měla stát na knížecím hradě a tak spolu s biskupem Janem II. položili základní kámen nové katedrály na dnešním Václavském náměstí, tedy v arálu tehdejšího knížecího olomouckého hradu. Stavba trvala až  roku 1141, ovšem už roku 1131 tehdy nový biskup Jindřich Zdík nedokončenou katedrálu vysvětil a přenesl k ní sídlo celého biskupství. A zbrusu nová katedrála byla zasvěcena komu? No právě zemskému patronu Čech a hlavnímu přemyslovskému světci Václavovi. Tím dal olomoucký biskup jasně najevo pevné pouto, pojící Olomouc a potažmo celou Moravu s českým státem. Mimochodem, podobně byla v 10. století, kdy se čeští Přemyslovci orientovali na Sasko, zasvěcena pražská katedrála saskému světci Vítovi.

U starého biskupského kostela svatého Petra nechal Jindřich Zdík dožít členy původní čtyřčlenné kapituly, zatímco u svatého Václava zřídil kapitulu novou, dvanáctičlennou. A tak zatímco původní, svatopetrský kostel ztratil svůj velký význam, stal se pouze farním kostelem a na konci 18. století po josefinských reformách dokonce zmizel z tváře Olomouce úplně, svatováclavská katedrála je dodnes pyšným symbolem Olomouce. Symbolem, který Olomouc i po devíti stoletích pojí s centrem českých zemí... Tradice jména Václav či patronátu svatého Václava byla v Olomouci mimochodem tak silná, že v poněmčené podobě Wenzel se objevovalo velmi často i jako křestní jméno olomouckých měšťanů (viz stavitel obou velkých barokních soupů a některých kašen Václav čili Wenzel Render).

Olomoučané vzali patronát svatého Václava prostě za svůj.