Dvě města jménem Olomouc: Předhradí a královské hlavní město

Víte, že přinejmenším až do roku 1522 vlastně existovaly dvě Olomouce? Jedna měla radnici a bohaté měšťany, druhá katedrálu, hrad a církevní honoraci. A která z nich je starší? 

Kdo by pochyboval o tom, že Olomouc je mimořádně starým sídlem, respektive místem s velmi dlouhým nepřetržitým osídlením. Nikoliv ve smyslu co nejstarších nálezů, ale ve smyslu nepřetržitého kontinuálního osdílení - a to je v případě Olomouce doložitelné zhruba patnáct století, což je v tuzemsku unikát. Nejstarší nepřetržité osídlení je doloženo v Pekařské ulici, kde průzkumy Josefa Bláhy z 80. let prokázaly existenci slovanské řemeslnicko-kupecké osady už od 6. století. Jako takto staré a nepřetržitě osídlené místo má samozřejmě Olomouc celou řadu vrstev a podob, které už dnes nejsme schopni rozeznat a rozlišit a většina Olomoučanů o nich nemá ani ponětí. Jednou z nich je, že původně šlo vlastně o města dvě, což bývalo patrné na první pohled. 

Kdy a kde vlastně vznikla Olomouc?

Pravděpodobně první písemná zmínka o Olomouci se váže k roku 1055, a týká se olomouckého hradu. Kosmas k tomuto datu uvádí, že údělný kníže Vratislav prchá před svým bratrem Spytihněvem do Uher a zanechává svou manželku na hradě v Olomouci. Jenomže! - Zadáme-li si ale do internetového vyhledávače založení Olomouce, dostaneme se až k přelomu 30. a 40. let 13. století, uvádí se roky 1239 – 44. Kosmova zmínka o olomouckém hradu nás tedy upozorňuje na fakt, že už dávno před založením královského města Olomouc muselo existovat sídlo toho jména. A skutečně je tomu tak.

Jenže centrum tohoto sídla, pojmenovaného Olomouce, neleželo v místě dnešního centra, tedy radnice, obkroužené měšťanskými domy na Horním a Dolním náměstí, ale o zhruba jeden kilometr dál východním směrem, v lokalitě zvané Předhradí.

Vše začíná na Předhradí, na Petrském a Václavském návrší

Po celá staletí existence Olomouce se město dělilo na dvě více či méně nezávislé a hlavně odlišné části. Na královské hlavní město Olomouc a na Předhradí s Olomouckým hradem.

Pokud chceme najít jádro mocenského centra, kolem kterého vznikl hrad a nejstarší, řekněme předměstská struktura, je to právě Předhradí. Nejprve si připomeňme, že dnešní centrum Olomouce stojí na Olomouckém kopci, který má tři vrcholky či návrší – Michalské, Petrské a Václavské.  Petrské návrší se stalo v 9. století sídlem velkomoravských velmožů, včetně vojenské posádky. Ačkoliv zatím nebyly archeologicky zjištěny přesné základy velkomoravské svatyně, kostel zde téměř stoprocentně stával. Už v 90. letech našel tým archeologa Josefa Bláhy v prostoru u Tereziánské zbrojnice kousky tzv. židovské malty (směs vápna a drcených cihel) a také vitráže, což svědčí o jednom jediném – někdy na přelomu 9. a 10. století zde stával kostel. Světské stavby tehdy obvykle nebyly zděné a rozhodně neměly v oknech vitráže.

Další doklad o tom, že zde stávaly už ve velkomoravském období zděné stavby, přinesl archeologický průzkum pod vedením Pavla Šlézara pod schodištěm u Panny Marie Sněžné v roce 2012. Nalezeny byly kousky antických pálených tašek, které byly v době Velké Moravy prokazatelně používány druhotně na zastřešení kostelů.

Stejný průzkum prokázal, že v místech před kostelem Panny Marie Sněžné vedla hradba a před ní příkop, vylámaný do skály. Mimochodem, povrch skály byl upravován, což svědčí o intenzivní činnosti našich předků. Příkop zde vznikl někdy v 9. století a sloužil jako součást fortifikace až do 13. či 14. století. Nalezen zde byl i kus surového jantaru.

Další mimořádný nález se povedl letos v létě archeologovi Richardu Zatloukalovi. Ten v proluce vedle dnešního muzea umění, kde už od 13. století stával špitál Svatého Ducha, objevil jednak koryto potoka, a pak také dřevěné konstrukce a velké množství jantaru. Potok, který tekl z Michalského návrší, byl součástí opevnění Předhradí. Na něj navazoval uměle vyhloubený příkop a potom teprve hradba.

Dřevěná konstrukce spolu s jantarem ukazuje na to, že potok byl někdy ve 12. století zakryt jakýmsi dřevěným pódiem, na kterém probíhala velmi pravděpodobně řemeslná a kupecká činnost. Více než padesát kusů jantaru je toho výborným dokladem. Jako velmi pravděpodobné se jeví, že zde, na atraktivním místě těsně pod hradbami, fungovala provizorní kupecká osada či tržiště, kde kupci, kteří byli současně i řemeslníky, nabízeli solventním obyvatelům hradu a Předhradí své produkty.

Co předcházelo městu Olomouc?

Přibližně v letech 1239 až 1244 přichází do Olomouce lokátor, tedy člověk, pověřený králem založit zde královské město. Na rozdíl od mnoha jiných měst tady ale nové sídlo nezakládá takříkajíc na zelené louce, nýbrž na mimořádně exponovaném místě, kudy od pravěku vedly obchodní cesty a kde už po dlouhá staletí existovaly nepřetržitě osídlené řemeslnicko-kupecké osady. A kromě toho – existoval zde knížecí hrad, biskupský palác, kostely a kláštery. Defacto zde už dávno fungovalo malé město, obklopující hradní areál, ovšem město zvláštního ražení. Město, z valné části tvořené církevními institucemi, tedy biskupstvím, metropolitní kapitulou a kostely, či zástupci panovníka, jako byl purkrabí.

Nejstarší opevnění Předhradí tvořilo v 9. století jednoduché dřevěné opevnění s příkopy. Již od velkomoravské epochy byl hrad tvořen opevněnou akropolí na Václavském návrší. V 10. století byla akropole opevněna pět metrů širokou dřevohliněnou hradbou, uvnitř které byla roštová konstrukce a která byla zvenčí zpevněna kamennou plentou. Složitější a pevnější dřevohliněné opevnění Předhradí se asi týká až pokročilejšího 10. století, do doby připojení Olomouce k přemyslovským Čechám za Boleslava I. nebo Boleslava II., kdy se v olomouckém podhradí významně rozvíjí řemeslo, obchod a trh. Význam olomouckého Předhradí trval a rostl po celé 10. století, kdy někdejší velkomoravská centra na jihu Moravy po zničení maďarskými nájezdníky zcela upadla v zapomnění.

Důležitost olomouckého hradu a Předhradí potvrdili Přemyslovci i kolem roku 1020, kdy si pozdější kníže Břetislav I. jako správce Moravy zvolil Olomouc jako svoji rezidenci a razil zde také první moravské denáry. Mimochodem, tento oblíbený kníže Břetislav, který z kláštera ve Schweinfurtu unesl svou budoucí choť Jitku, prchl právě na hrad v Olomouci. A tím se konečně dostáváme i k onomu roku 1055, kdy na hradě v Olomouci nechal údělný kníže Vratislav svou ženu, když prchal před zlostným bratrem Spytihněvem do Uher.

Dvě města stejného jména

Tento nejvýznamnější moravský hrad jménem Olomouc pak sehrál velkou roli při zakládání středověkého královského města. Jednak už tím, že nově vznikajícímu městu poskytl jméno, a za druhé prý asistoval i při vyměřování půdorysu budoucího královského města.

Podle některých historiků totiž využili lokátoři, tedy zakladatelé města, válcovou věž olomouckého hradu při vyměřování základních bodů budoucího města. Dělo se to tak, že část týmu lokátora stála na hradní věži, a další část se pohybovala v terénu. Komunikovali pravděpodobně za pomocí pochodní. Právě tak bylo za použití antické délkové míry zvané stadium vyměřeno příští město. Lokátoři přitom ale museli respektovat existenci dávných osad, tedy Mořické, Blažejské a Michalské, které se v dalších staletích začlenily do organismu kráovského města. 

Nové město se od počátku jmenovalo stejně jako hrad, tedy Olomouc. Oba sídelní útvary, nové město i původní hradní areál, odděloval nejen systém správy, ale i opevnění. Předhradí, jak se v dalších staletích ona starší část, přiléhající k hradu, nazývala, měla samostatné opevnění až do 16. století. Olomoučané vždy vnímali Předhradí jako starobylou část města. Nasvědčuje tomu i občas používané latinské označení Antiqua Civitas (Staré město). 

Teprve za vlády prvního habsburského krále Ferdinanda byly hradby města a Předhradí sjednoceny. Už dříve, roku 1522, byla obě města sjednocena po právní stránce. Do té doby byla spravována samostatně – královské město řídili radní v čele s purkmistrem neboli starostou a pod dohledem královského úředníka - fojta. Hrad a Předhradí v té době teoreticky řídil přímý zástupce pána země, tedy purkrabí, který sídlil na hradě, skutečnou hlavou dění v této Olomouci ale byla stále zřetelněji církev, tedy zejména biskupský dvůr a metropolitní kapitula.

Ačkoliv tedy v roce 1522 bylo Předhradí a Olomouc administrativně sloučeny, ještě další dvě a půl století trvalo symbolické rozdělení města. Tím byla takzvaná Nová brána nebo Nová věž. Ta stála minimálně někdy od 14. století právě na tomto místě, mezi Ševcovskou (dnes Denisovou) ulicí a Předhradím. Historikové nevědí, zda jí předcházela i nějaká starší brána, již sám název Nová ale napovídá, že je to dost pravděpodobné. Mimochodem, ještě před vznikem královského města se v těchto místech, kousíček od brány, usadili žebraví mniši Františkáni, kteří jsou typicky městským řádem, takže je zřejmé, že na Předhradí muselo být tou dobou docela živo. 

Nová věž coby symbol samostatnosti dvou částí města sice v noci ze 23. na 24. dubna 1675 vyhořela, Olomoučané ji ale opravili, i když už pak neměla tak vysokou a elegantní helmici. Je však doloženo, že obnovili například i věžní hodiny. Věž stála na tomto místě dalších více než sto let, teprve roku 1786 byla zbourána na popud císaře Josefa II, podle nějž byla zbytečná a překážela dopravě. I po zbourání brány ale zůstal ještě jeden symbol oddělení obou měst - samostatný systém číslování domů čísly popisnými.  

Předhradí: mezi panovníkem a církví

Předhradí, jak již bylo řečeno, bylo sídlem zástupců zeměpána a církevní správy. Tyto dva elementy se po celá staletí doplňovaly a současně spolu soupeřily. V případě olomouckého Předhradí byla nakonec jednoznačným vítězem tohoto soupeření církev.

Dynastie knížat z rodu olomouckých Přemyslovců vymřela na začátku 13. století (Břetislav 1201, jeho syn Sifrid 1227). Od toho okamžiku už na hradě nikdy nesídlil trvale panovník, nýbrž jen jeho zástupce - purkrabí. Panovník do Olomouce samozřejmě jezdíval, své o tom ví třeba Václav III., který zde roku 1306 našel smrt, nicméně trvale přítomný biskup a všechny s ním spojené instituce pohlcovaly využití Hradu a Předhradí stále více pro sebe. Ještě v polovině 13. století se odehrál jistý souboj, kdy po stavbě Nového Hrádku pro purkrabího vznikla hradba i přímo uvnitř hradního areálu, a biskup Robert si stěžoval, že mu je vojáky purkrabího občas bráněno v přístupu do vlastní katedrály. Proto biskup tehdy dokonce požádal papeže o svolení k opětovnému návratu sídla biskupství ke kostelu svatého Petra na Petrském návrší. Toto svolení ale nedostal a tak se má za to, že byl spor nakonec přeci jen nějak vyřešen a biskupovi už v cestě do katedrály nikdo nebránil …

Zatímco ale funkce purkrabího jakožto zástupce krále ztratila v 16. století zcela smysl, sídlo církevních institucí zde zůstalo a najdeme jej zde dodneška, i když už byl církevní charakter Předhradí výrazně změněn. Kláštery a jejich kostely už v 18. století v mnoha případech během josefinských reforem nahradily kasárny, kostely byly bourány a přímo před arcibiskupským palácem nechala Marie Terezie postavit symbol státu a armády - velkou zbrojnici.

Přes všechny tyto změny a zásahy dnes snad každý vnímá, že Předhradí není totéž jako královské město – tedy že se tato část Olomouce od Horního náměstí a okolí dodneška výrazně liší. Tiché uličky, méně obchodů, více romantických zákoutí... Prostě taková o dost starší a také o něco duchovnější sestra pozdější živé a podnikavé Olomouce.