Vyzvánění zvonů z věží olomouckých kostelů v úterý 21. února v 15 hodin připomnělo sedmdesát let starou událost. Za přítomnosti tehdejšího československého ministra školství byl jmenován prvním rektorem obnovené univerzity Josef Ludvík Fischer a univerzita mohla opět začít vzdělávat nové generace studentů. Jak to vlastně se starobylou univerzitou v Olomouci bylo?
Každý Olomoučan ví a s hrdostí říká, že univerzita v Olomouci je druhým nejstarším vysokým učením v českých zemích, hned po Univerzitě Karlově. Je to pravda, byť se to nejspíš moc nezamlouvá brněnským akademikům, kteří tvrdí, že když v roce 1919 vnikla Masarykova univerzita v Brně, kromě tradiční UK u nás žádná jiná univerzita nebyla. Souvisí to s pohnutými dějinami olomouckého vysokého učení. Kořeny Univerzity Palackého jsou už v 60. letech 16. století, kdy v Olomouci díky péči biskupa Viléma Prusinovského z Prusinovic a Víckova začala působit jezuitská akademie (1566). Ta byla už roku 1573 (přesněji 22. prosince 1573) povýšena a díky dekretu císaře Maxmiliána II. získala právo udělovat akademické tituly, čili stala se univerzitou. Prvním rektorem byl tehdy španělský jezuita Hurtado Pérez. Nejstarší název univerzity zněl v latině Alma caesarea regia ac episcopalis universitas Societatis Jesu Olomucensis.
Jezuité postupně v několika vlnách vybudovali ohromný komplex budov, který začíná na dnešním náměstí Republiky (tehdy Předhradí) a pokračuje dnešní Univerzitní ulicí až ke kostelu svatého Michala. Významná stavební činnost se rozvíjela především v období po odchodu švédské okupační posádky v roce 1650. Tento barokní univerzitní komplex patří k největším podobným areálům ve střední Evropě. Na univerzitě v Olomouci studovaly zajímavé osobnosti, například slavný vojevůdce Albrecht z Valdštejna, velký barokní vlastenec, literát a významný historik Bohuslav Balbín, zakladatel rakouských studií dějin umění Rudolf Eitelberger či třeba evropsky uznávaný matematik Karel Slavíček. Zakladatel genetiky Johann Gregor Mendel zde v letech 1840 až 1843 sbíral zkušenosti a podklady pro své budoucí objevy u přírodovědce Johanna Karla Nestlera. A pro zajímavost - absolventy vysokého učení v Olomouci byli mimo jiných i dva pozdější katoličtí světci a mučedníci, svatý Jan Ogilvie a svatý Jan Sarkander. Univerzita v Olomouci bývala především v souvislosti s (duchovními) boji mezi katolictvím a protestanstvím významným centrem katolických vzdělanců pro celou severní a východní Evropu, dodneška skrývá například množství vzácných tisků, které z Olomouce ve velkém putovaly do různých protestantských zemí Evropy, třeba do Holandska.
Univerzita byla za skoro čtyři a půl století několikrát uzavřena. Poprvé se tak stalo v době stavovského povstání v letech 1619 a 1620, podruhé byl její provoz ohrožován na konci třicetileté války švédskými okupanty, následně pak přišly velké trable v rámci reforem na konci 18. století. Nejprve byla roku 1778 poněkud zbrkle přeložena do Brna, aby se hned roku 1782 vrátila do Olomouce, ovšem už nikoliv s názvem univerzita, ale jako akademické lyceum. Známý olomoucký dobrodinec, arcibiskup Rudolf Jan kardinál Habsburský, pak vymohl roku 1827 u svého bratra, císaře Františka I., opětovné povýšení na univerzitu. Nesla název Františkova univerzita a měla čtyři fakulty
Jenže pak přišel bouřlivý rok 1848, v němž se k radikálům v boji za vydání ústavy připojilo i mnoho olomouckých studentů i profesorů, což rozhodně nezvýšilo sympatie nového císaře Františka Josefa I. k olomouckým akademikům. Po roce 1850 pak navíc ubývalo studentů ve škole. Vzhledem k těmto skutečnostem byla nakonec roku 1860 císařem Františkem Josefem I. univerzita s výjimkou teologické fakulty zrušena. Bohoslovecká fakulta i univerzitní knihovna ovšem v Olomouci fungovaly nadále bez přerušení, a to i v onom roce 1919, kdy byla v Brně založena přičiněním T. G. Masaryka univerzita. Jedinými léty, kdy v Olomouci skutečně nebyla žádná vysoká škola, tak bylo pouze období Protektorátu Čechy a Morava (v té době ovšem byly zavřené kompletně všechny české vysoké školy). Teologická fakulta a univerzitní knihovna tedy po celá ta desetiletí udržovala tradici olomouckého vysokého školství.
A konečně jsme u oné poválečné obnovy, od níž včera uběhlo 70 let. Dne 21. února 1946 byl prezidentem Edvardem Benešem podepsán zákon o obnovení univerzity v Olomouci. Na den přesně o rok později, tedy 21. 2. 1947, pak do Olomouce přijel ministr školství ČSR Jaroslav Stránský a profesoru Josefu Ludvíku Fischerovi zavěsil na krk nový rektorský řětez. Renomovaný filozof - strukturalista a sociolog J.L.Fischer se tak stal rektorem obnovené vysoké školy, nyní již pod názvem Univerzita Palackého v Olomouci.
Více o historii univerzity najdete zde: https://www.upol.cz/univerzita/zakladni-informace/historie-univerzity/
Komentáře
Tqnydm sssvcu