Procházíme ulicí Na Hradě či Univerzitní a sotva by nás napadlo, že těmi stejnými, ovšem tehdy zcela jinak vyhlížejícími místy se před nějakými osmi staletími procházel Přemysl Otakar I., „třetí král Čechů a kníže Olomoučanů“ i se svými dvořany. A že to tehdy bývala pravidelná podívaná, protože král, který pro českou korunu získal díky Zlaté bule sicilské trvalá privilegia, jezdil do Olomouce úřadovat velmi často. Dost pravděpodobně totiž právě tady měl svůj Nový Hrádek, osobní královskou rezidenci.
Zvláštností historických měst, mezi něž plným právem patří i Olomouc, je jejich dvojí tvář. Tvář, kterou dnes důvěrně známe, a pak všechny ty tváře a podoby, které se skrývají v propasti věků. My, kteří zde žijeme, se domníváme, že Olomouc dobře známe. Víme, kam si zajít na kafe či na pivo, víme, kde jsou úřady, kde je která škola, známe podobu nejvyhlášenějších památek. Jenže kolik toho víme o tváři města, kterou znali naši předkové před jedním, dvěma, třemi či třeba deseti staletími? Ta tvář je skrytá mnohdy tak důkladně, že ji stoprocentně zrekonstruovat asi nikdy nepůjde. Přesto ale máme díky pečlivé práci archeologů a historiků šanci postupně tyto dávné tváře našeho města poznávat. Jeden takový krůček započali archeologové letos na jaře a v létě – díky průzkumu, který provádí Pavel Šlézar z Národního památkového ústavu právě v ulicích Na Hradě a Univerzitní.
Kolik hradů v Olomouci bylo?
Tématem dnešního výletu do historie je druhý hrad v Olomouci. Jak to tedy s těmi hrady v Olomouci bylo? Pod pojmem Olomoucký hrad si dnes vybavíme důstojný reprezentativní areál na Dómském neboli Václavském návrší. Tam skutečně někdy v první polovině 11. století vznikl hrad olomouckých přemyslovských údělných knížat. Jeho podoba je dnes už také do značné míry setřená mnoha přestavbami a proměnami, které areál za bezmála tisíc let zažil. Přesto tam ale vidíme krásnou válcovou hradní věž, uvnitř kapitulního děkanství, v Arcidiecézním muzeu, vidíme kamenné základy hradu, a venku jsou zcela nepřehlédnutelné mohutné hradby, takže není problém si představit, že zde kdysi v 11. a 12. století sídlili a panovali olomoučtí Přemyslovci.
Proč tedy hledat nějaký druhý hrad? Roku 1213 se poprvé v listině, kterou olomoucký biskup Robert věnoval některé pozemky a statky ženskému klášteru Augustiniánek u kostela svatého Petra, zmiňuje Nový Hrádek. Vzhledem k tomu, jak je v listině poloha darovaných pozemků popsána, je zcela zřejmé, že tento Nový Hrádek pravděpodobně nemohl stát na stejném místě, kde dosavadní starý hrad, ale daleko spíše někde poblíž dnešního Výpadu. Olomoučtí historikové tedy už odedávna věděli o tom, že někde v Olomouci takový druhý hrad byl, jenže z důvodu, že na rozdíl od staršího hradu není na první pohled patrný, měli vždy problém s jeho lokací.
V 19. století Olomoučané jaksi automaticky počítali s tím, že tento novější hrad stával právě na Michalském návrší, a proto také dali zdejší ulici ono jméno Na Hradě. Později ale akademičtí historikové dospěli k názoru, že se jednalo o omyl, že na Michalském návrší žádný hrad nestával, maximálně nějaký zeměpanský dvorec a později ve středověku fojtství, a tak hledali pro Nový Hrádek jiné místo. Často to vyřešili tím, že Nový Hrádek umístili do prostoru starého hradu vedle katedrály svatého Václava, jako jakousi novou přístavbu nebo přestavbu, jindy uvažovali, že by mohl být třeba v prostoru dnešní filozofické fakulty Univerzity Palackého někde v Křížkovského ulici či v sousední Wurmově ulici.
Klíčem může být Juliánská věž
Další zajímavostí, která se váže k lokalitě okolo kostela svatého Michala, je existence tzv. Juliánské věže. V místech, kde je dnes škola Na Hradě, stávala až do roku 1673 věž, které Olomoučané pro její starobylý vzhled přisuzovali vznik někdy v pohanských časech a domnívali se, že pochází snad až z doby nadvlády Římanů a bájného založení Olomouce Juliem Casearem. Proto jí také říkávali Turris Julii, Juliova nebo Juliánská věž. Tradovalo se dokonce, že když zdejší věž v roce 1190 za vlády olomouckého knížete Břetislava opravovali, našli ve sklepení zazděnou místnost, plnou římských mincí z 2. a 3. století, i ztrouchnivělých luxusních římských plášťů, jiné legendy pravily, že ve věži byla jakási svatyně, snad pohanská.
A co tedy přinesl archeologický výzkum, který začal letos na jaře a bude ještě pokračovat na dalších místech tohoto areálu?
Tak především archeologové odkryli základy robustní pozdně románské věže o půdorysu zhruba devět krát deset metrů. Obecná shoda panovala nad tím, že by to mohly být základy oné Juliánské věže. Následně se ukázalo, že k věži byly později přistavěny další kamenné zdi. U věže byla také hluboká zasypaná studna. Následná datace prokázala, že velká věž pochází z přelomu 12. a 13. století, nebo počátku 13. století, je vybudována v pozdně románském slohu, a naplňuje všechny parametry reprezentativní hradní věže. Do 12. století na tomto místě probíhala zřejmě také jakýsi aktivita, z tohoto období zde bylo nalezeno několik předmětů a také hroby. Později už byla tato plocha zastavěná. A tím se dostáváme k otázce, čím vlastně byla zastavěná, jako co ona věž sloužila a co to celé bylo.
Nový Hrádek král Přemysl Otakar nutně potřeboval
Podle archeologa Pavla Šlézara se velmi nabízí myšlenka, že to byl právě onen Nový hrádek. Proč by si ale zeměpán stavěl úplně novou rezidenci, když už v Olomouci jeden hrad měl? Je to docela jednoduché. V roce 1063 bylo v Olomouci obnoveno moravské biskupství. První biskupové sídlili u dnes zaniklého kostela Svatého Petra na Předhradí. Kníže Svatopluk ale nechal kolem roku 1105 začít v areálu olomouckého hradu budovat honosnou reprezentativní biskupskou katedrálu, kam se také biskup s celým svým aparátem, kanovníky a dalšími úředníky v roce 1131 přestěhoval. Od té chvíle začínalo být v areálu olomouckého hradu poněkud těsno. Uvnitř ohrazeného areálu vznikaly církevní stavby i stavby zeměpána. Dokud byli v Olomouci permanentně přítomni olomoučtí Přemyslovci, byla pozice světské moci poměrně silná. Jakmile ale roku 1201 zemřel poslední olomoucký kníže Břetislav, a Olomouc přešla pod přímou správu českého krále Přemysla Otakara I., začaly už být sousedské spory na olomouckém hradě poněkud neúnosné.
Po roce 1201 nechal král Přemysl Otakar I. starý zeměpanský areál opravit a znovu vybudovat, včetně nových zdí, které obkroužily katedrálu a bránily pak biskupovi ve volném přístupu do katedrály. Což je samozřejmě poněkud absurdní situace… Přemysl se tak dostal do velmi silných sporů s biskupem Robertem, který dokonce vyhrožoval prostřednictvím zpráv papeži, že se raději odstěhuje zpět k mnohem menšímu kostelu svatého Petra. Spory se nakonec podařilo i za účasti papežských legátů jaksi urovnat, nicméně Přemysl Otakar už měl jiné plány.
Nechal si v Olomouci vybudovat Nový hrádek jako svou osobní královskou rezidenci. Ve starém olomouckém hradě zůstal nadále úřednický zeměpanský aparát, ovšem král, který do Olomouce pravidelně jezdil a zasedal zde i se svým dvorem, už pobýval na Novém hrádku (viz publikace Martin Wihoda: Vladislav Jindřich). Zde jej pak v době jeho nepřítomnosti zastupoval purkrabí neboli kastelán, stejně jako na starém hradě, kde byl další purkrabí, údajně zde měl zřídit i funkci moravského kancléře. Nový Hrádek panovník vybavil i příslušnými statky, aby byl ekonomicky soběstačný. Podle dosavadních výsledků archeologického průzkumu by hrádek měl onu robustní kamennou věž a zbylé objekty byly zřejmě zprvu dřevěné. Sama taková věž byla tou dobou jasným reprezentativním znamením významu svého vlastníka a v Olomouci už stály dvě - jedna na starém, druhá nyní na novém hradě. Když k tomu přičteme věže románské katedrály svatého Václava, byl to na svou dobu impozantní pohled. (Romantická představa rozlehlých cele kamnných hradních areálů se ve skutečnosti váže až k pozdějšímu období, velké hrady vnikají spíše v druhé polovině 13. a hlavně ve 14. století)
Jinde už nebyly volné parcely
A proč by měl Nový hrádek stát právě zde? V dané době, tedy na přelomu 12. a 13. století, už v Olomouci nebylo moc volných míst, kde by panovník mohl stavět. Právě na Michalském návrší měl ale své pozemky, údajně zde bývalo claustrum, tedy jakýsi lehce opevněný nebo ohrazený dvorec, na vrcholku kopce stávala také kaple, kterou král později věnoval nově příchozímu řádu dominikánů (tato kaple byla předchůdcem dnešního kostela svatého Michala). Na Předhradí, tedy v oblasti dnešních ulic Wurmova a Křížkovského, už tou dobou žádné volné místo nebylo, protože poté, kdy kanovníci přestali žít společně v jednom biskupském paláci, si postupně tyto lokality zabrali pro své vlastní menší paláce. Chtěl-li tedy král stavět v Olomouci novou rezidenci, toto místo na úbočí kopce se mu samo logicky nabízelo.
Proč chtěl mít vůbec Přemysl v Olomouci svou pohodlnou a reprezentativní rezidenci? V této době, na přelomu 12. a 13. století, se zásadně změnil systém správy země. Definitivně končil systém údělných knížectví na Moravě, kde vládli buď mladší sourozenci pražských knížat, či představitelé samostatných přemyslovských větví (tento systém fungoval zhruba jedno a půl století). Vymřeli olomoučtí i brněnští Přemyslovci (zlí jazykové tvrdí, že těm olomouckým k onomu vymření možná dopomohl sám král Přemysl Otakar I.) a Moravu měl ve shodě s českým králem řídit moravský markrabě, mladší bratr Přemysla Otakara I. Vladislav Jindřich. Jenže ten ve skutečnosti Moravě zpočátku nevládl - sídlil ve Znojmě na hradě bývalých znojemských údělníků a k dispozici měl jen menší část Moravy, tedy někdejší znojemský a brněnský úděl. To lukrativnější z Moravy si pro sebe totiž chtěl nechat sám král.
Přemysl Otakar si chtěl ponechat pod svou přímou správou větší část Moravy, tedy Olomoucko, což byla nejvýznamnější centrální část Moravy, a zřídit z ní jakési samostatné vévodství. V prvních desetiletích své vlády také v Olomouci se svým dvorem zcela pravidelně zasedal, k čemuž pochopitelně potřeboval také důstojnou rezidenci. Legitimitu své vlády nad Olomouckem odvozoval nikoliv z titulu krále, ale knížete Olomoučanů - v listinných materiálech z té doby se tituluje jako „ego Premisl…rex Boemorum tercius et dux Olomucensium“, tedy "Já Přemysl, třetí král Čechů a kníže Olomoučanů (či "Kníže olomoucký").
Postupem času ale intenzivní zájem krále o Olomoucko a Moravu opadal a tím pádem klesal i význam Nového Hrádku. Někdy v letech 1212 až 1213 totiž král přenechal i Olomoucko Vladislavu Jindřichovi, jelikož se on sám se stále intenzivněji zapojoval do spletitých a značně riskantních politických sporů na císařském dvoře uvnitř římskoněmecké říše. Při takto vysoké hře samozřejmě potřeboval mít takříkajíc krytá záda na domácí půdě.
Už v polovině 13. století tedy Nový Hrádek přišel o význam i o některé své majetky a poddanské vsi, odkud mu v předchozích desetiletích plynuly prostředky k fungování.
Nový Hrádek nemohl jen tak zmizet
Kam pak tedy hrad zmizel? Zmizet jen tak nemohl. O zhruba 30 až 40 let později bylo oficiálně vyměřeno a založeno královské město Olomouc, což znamenalo nejen spojení dosud samostatných starodávných kupeckých a řemeslnických osad do jednoho celku, ale především zavedení jejich jednotné správy. V čele této jednotné správy stál FOJT, všemi právy nadaný zástupce krále. A fojt také potřeboval mít své fojtství, tedy své vlastní sídlo. A to, jak už uznávají i další historici, stávalo zhruba od poloviny 13. století právě zde. Logicky se tedy nabízí, že pokud Přemysl Otakar a jeho následník král Václav I. už v Olomouci nepotřebovali trávit tolik času, usídlil se jejich zákonný zástupce právě v bývalé králově rezidenci. Jen tak mimochodem, dlouhou dobu působili v Olomouci fojtové dva - jeden zřejmě na Novém Hrádku, druhý pak na starém hradě vedle katedrály, přičemž ten měl na starosti oblast Předhradí (samostatnou až do začátku 16. století).
Nový Hrádek by tedy nezmizel, ale změnil by se postupně ve fojtství. I to ostatně ještě velmi dlouho zůstávalo v majetku krále či markraběte…
Na fojtství si fojt mimochodem zval také nejpřednější muže města, jakési předchůdce pozdější městské rady, aby s nimi projednával chod města. Toto fojtství je tudíž také fakticky místem první předchůdkyně dnešní olomoucké radnice. Během staletí ale narostlo sebevědomí městského patriciátu, městská rada nakonec fojství vykoupila a fojt byl později už jen jakýmsi policejním úředníkem. Politické řízení města přešlo na radnici. V budově fojství pak velmi dlouhou dobu sídlila městská zbrojnice, v posledním období své existence zde měla armáda skladiště mouky. Věž, zvaná Juliánská, byla zbořena už roku 1673 pro špatný statický stav. V roce 1908, po dlouhých tahanicích města s armádou, byla zchátralá budova fojtství kompletně zbourána a vystavěna zde jubilejní (šlo o 60. jubileum olomouckého nástupu Františka Josefa na trůn) německá chlapecká měšťanská škola, pozdější Základní škola Na Hradě.
Tolik tedy k dosavadním interpretacím čerstvých nálezů z tohoto léta. Můžeme se těšit, co přinese pokračování průzkumu, které začne za pár dní v prostoru zahrádky před někdejší školou na Hradě.
Komentáře
Gijbtf kqtgtf