Veliký Olomoučan Wilhelm Nather a jeho obdivuhodná Kronika olomouckých domů

Bohatá historie města Olomouce vždy poutala pozornost zájemců o minulost tohoto kdysi hlavního města Markrabství moravského. Již roku 1746 olomoucký syndik Josef Florián Loucký (*1705 - †1775) sepsal obsáhlé dílo s názvem "Popis královského hlavního města Olomouce", v němž jako první podal na základě jemu dostupné literatury a pramenů z olomouckého městského archivu informace o významných událostech spojených s městem. Nedílnou součástí Louckého díla byla i obsáhlá část zabývající se místopisem města. Louckého dílu tedy vděčíme za první popis města v podobě, jak vypadalo v polovině 18. století. Jistou výjimku tvořily pasáže z olomouckého místopisu, které do svého česky psaného díla "Paměti a znamenitosti města Olomouce" z roku 1861 vložil Alois Vojtěch Šembera (*1807 - †1882), v nichž se zmiňoval o významných budovách nacházejících se ve městě, avšak nezabýval se jednotlivými měšťanskými domy.

Prvním, a doposud jediným člověkem, který se rozhodl nejen sestavit pořadí majitelů jednotlivých měšťanských domů v Olomouci, ale i doplnit toto pořadí údaji vztahujícími se k domům jako celku, nebyl žádný odborník zabývající se historií. Byl to naprostý laik, kterého kromě lásky k rodnému městu nevedly žádné vysoké cíle kromě toho, dát Olomouci dílo, které by přineslo nové poznatky a do značné míry i dosvědčilo někdejší význam a přední postavení tohoto města, jež bylo kdysi skutečným a později jen titulárním hlavním městem Moravy. Tímto mužem, který sepsal dílo, jež později nazval "Kronika olomouckých domů", byl Wilhelm či Vilém Nather.

Syn pekaře vedl rodinné řemeslo a po celý život sloužil městu

Vše začalo v pravovárečném domě čp. 472 na Mořickém náměstí (také Česká ulice, dnes 8. května), kterému se vždy říkalo "dům u mořické školy". Právě s touto středověkou scholasterií (o té více zde) sousedil tento dům se žlutou fasádou** a už na začátku 17. století se zde nacházela pekárna. Právě tento dům koupili v roce 1808 manželé Josef Nather, pekař bílého pečiva, a Terezie, rozená Langová, pocházející z uherské Pešti, za 6000 zlatých. 

Syn Wilhelm se manželům Natherovým narodil ve středu 2. února 1820. Pokřtěn byl hned následujícího dne v kostele sv. Mořice a za kmotry mu byli měštanský ranhojič Jakub Hecht a vdova Alžběta Badstieberová. Veškerého školního vzdělání Wilhelm nabyl v Olomouci, kde po ukončení obecné a hlavní školy (s jistotou lze tvrdit, že právě v mořické škole) absolvoval šestitřídní tzv. akademické gymnázium a poté přešel na olomouckou univerzitu. Poslouchal přednášky především ze zemědělství a lesnictví, jimž se hodlal věnovat, avšak již po roce musel studia opustit a ujmout se otcovského řemesla, jež by jinak přešlo do cizích rukou. Už v roce 1846 byl prohlášen pekařským mistrem a současně mu bylo na jeho žádost uděleno olomoucké měšťanské právo.

Po smrti svého otce v roce 1847 převzal mladý Nather vedení zděděné živnosti. V roce 1860 byl zvolen představeným olomouckého pekařského cechu a v jeho čele stál až do roku 1872. Již roku 1861 byl také zvolen do městského zastupitelstva, v roce 1868 se stal obecním radou a v roce 1884 dosáhl hodnosti místostarosty, jímž byl až do roku 1892. Ve svých 76 letech, po více než třicetileté činnosti, složil roku 1896 svůj mandát v městském zastupitelstvu.

Většině lidí by starost o rodinu, výkon živnosti a působení v městské správě zabraly veškerý čas, Wilhelm Nather však dokázal vyvíjet i četné další činnosti ve prospěch města a jeho obyvatel. Již od roku 1862 byl členem ředitelství olomoucké spořitelny, členem představenstev různých ústavů, spolků a institucí jako např. okresní školní rady, městského chudinského ústavu, dětské opatrovny, městské zastavárny, výboru pravovárečného měšťanstva a především městského zaopatřovacího ústavu. K jeho aktivitám v různých spolcích je potřeba také připomenout, že se spolu s olomouckým stavitelem Kotasem zasloužil o vznik Spolku pro výstavbu kostela sv. Moříce v Olomouci, jehož hospodářem byl řadu let.

Wilhelm Nather zemřel v kruhu svých nejbližších v požehnaném věku necelých osmdesáti letech dne 4. srpna 1899. Zpráva o jeho úmrtí se ocitla jak v německých, tak v českých novinách i přesto, že v této době mezi oběma národnostmi panovaly hluboké rozpory. Tentokrát se ale obě strany vzácně shodly v kladném hodnocení Natherova života a díla. Německé noviny "Mährisches Tagblatt" o Natherovi napsaly, že „byl ušlechtilý, své vlasti věrně oddaný, prostý ve svém životě, klidný ve svých činech, veden pouze snahou sloužit svému rodnému městu, snažící se o jeho dobro a podporující jeho růst, ve svém úřadě byl ochotný jak vůči chudým, tak i bohatým, což mu získalo sympatie veškerého měšťanstva". V českém „Našinci" nalezneme jen slova chvály: „nejhodnější a nejzasloužilejší snad měšťan zdejší, vynikal ryzostí povahy a zvláštní šlechetností srdce, pro své vzácné vlastnosti byl všeobecně ctěn a vážen, úřady své zastával s největší svědomitostí a horlivostí". A že nešlo jen o prázdná slova chvály, svědčí i vylíčení pohřbu opět v „Našinci": „Pohřeb zemřelého Viléma Nathera odbyl se v neděli [6. 8. 1899] za účastenství přehojného. Doba pohřbu (2. hodina odpolední) byla neobvyklou, obloha byla zatažena škaredými mraky, z nichž každou chvíli hrozil vychrlením déšť, a přece dostavilo se přemnoho obyvatelstva bez rozdílu stavu a národnosti. Tu bylo teprve jasně viděti, jak všeobecně váženým nebožtík byl."

Životní dílo Wilhelma Nathera – Kronika olomouckých domů

Avšak přes veškerou úctu, jíž Nather dosáhl, i přes všechno to, co dobrého a prospěšného vykonal – a nebylo toho málo – by se zanedlouho jeho jméno ocitlo v zapomenutí nebýt jeho zájmu o historii města Olomouce a především o dějiny jeho domů. Tento jeho zájem nezůstal jeho spoluobčanům utajen, poněvadž v nekrolozích nebylo opomenuto, že v jeho pozůstalosti se zachovaly „cenné poznámky", jejichž sbírání a studiu zasvětil polovinu svého života.

Natherovy výpisky k dějinám olomouckých domů byly podle jeho poslední vůle předány do tehdejšího městského archivu, dnes však už nezjistíme, jaký byl jejich původní rozsah, do dnešní doby se zachovalo pouze několik silných fasciklů výpisů a poznámek, jež však nejsou ve své dnešní podobě nijak použitelné. Není k dispozici ani nepochybně existující původní Natherovo zpracování dějin jednotlivých domů, důležité je však to, že se dochovalo několik svazků přepracovaných a neznámým písařem přepsaných Natherových dějin olomouckých domů zahrnujících údaje o bezmála všech domech ve městě i na Předhradí, dohromady více jak o sedmi stech domech.

Městské zastupitelstvo se v zasedání ze dne 16. října 1899 rozhodlo dát vytisknout rukopisy vztahující se k olomouckým domům, pocházející od zemřelého místostarosty Wilhelma Nathera. Byl schválen finanční náklad ve výši 5200 zl. a realizace byla svěřena městské radě. V městském archivu převzal Natherovu písemnou pozůstalost do správy městský pokladník a současně i tehdejší archivář František Xaver Parsch, kterého městská rada svým usnesením pověřila připravením Natherovy „Kroniky olomouckých domů" k tisku. Zemřelý místostarosta již před časem získal k spolupráci městského pokladníka Parsche a městská rada měla v úmyslu pověřit jmenovaného dalším zpracováním a dokončením tohoto díla. Jednání mezi městskou radou, která vydání Natherova díla považovala za věc cti a za ocenění celoživotního díla jejího autora, a F. X. Parschem dopadlo k oboustranné spokojenosti a Parsch se koncem roku 1899 ujal přípravy Natherových záznamů pro tisk. Ilustrování Kroniky olomouckých domů se ujal malíř José Hilber, který vytvořil kolem devadesáti grafických návrhů. Jejich originály jsou uložené v olomouckém archivu.

Přes veškerou snahu se však toto dílo nepodařilo dovést do úspěšného konce, neboť Parschova nemoc a následná smrt 5. února 1902 mu znemožnily práci dokončit a již se nenašel nikdo, kdo by navázal na jím započatou práci. Z Parschova přepísu Natherova díla a jeho úpravy pro tisk se dochovalo přepracovaných a pro tísk připravených pouze prvních sto domů, vše ostatní pak zůstalo – nepočítáme-li Natherův předpokládaný, avšak nedochovaný koncept – v první verzi přepisu, do níž pak v průběhu let různí uživatelé připisovali postupně různé poznámky a doplňky. Psány byly velmi často tužkou a jsou tedy mnohdy velmi špatně čitelné až nečitelné.

Přesto, že původní záměr zpřístupnit Natherovo dílo o dějinách olomouckých domů co největšímu okruhu milovníků historie Olomouce a jeho obyvatelům se na začátku 20. století nepodařilo realizovat, neupadlo toto dosud nepřekonané dílo v zapomnění. Jeho práce včetně nedokončeného Parschova přepisu byla trvale uložena mezi písemnostmi městského archivu a patří k základním olomouckým fondům dodnes. Z Natherových výpisků zde pak čerpali jako z vysoce ceněného zdroje mnozí místní profesionální i amatérští historici bezmála sto let.

Konečný přepis Kroniky a její vydání za podpory Natherova příbuzného

V průběhu intenzivního badatelského využívání celého rukopisného textového souboru docházelo zároveň ke značnému fyzickému opotřebení papíru, na němž jsou výpisky napsány. Během let se dokonce část podkladů ke Kronice ztratila a tak se v dnešní době vzhledem k nutné ochraně archiválií výrazně omezuje jakékoliv předkládání Natherových originálních písemností ke studijnímu nahlížení.

I přes nezpochybnitelnou hodnotu Natherovy práce by ale tato nakonec zůstala známá jen omezenému okruhu badatelů a historiků. Jedním z nich byl i zaměstnanec, později ředitel Státního okresního archivu v Olomouci, PhDr. Vladimír Spáčil (*1935). Ten už v 70. letech 20. století začal, pro vlastní badatelské účely, přepisovat Natherovo dílo. Dělal tak ve svých volných chvílích, po večerech, proto mu celý přepis Kroniky zabral několik dlouhých let. Bohužel bez větších ambicí vydat ji knižně, protože peníze by se na tak rozsáhlé dílo obstarávaly velice těžko.
V devadesátých letech začal s Univerzitou Palackého spolupracovat Friedrich Nather (*1924 - †2009), profesor z Technické univerzity v Mnichově, odborník na posuzování stavebních prací, různé typy lešení a bednění, díky čemuž byl také členem různých mezinárodních grémií. K Olomouci měl velmi vřelý vztah, protože zde prožil celé dětství a mládí a jak už jeho příjmení napovídá, byl příbuzný s Wilhelmem Natherem, který byl jeho prastrýc. Mimo svou technickou specializaci se Fr. Nather aktivně zajímal o historii města Olomouce, ale také o česko-německé vztahy, hájil pravdivý pohled na dějiny obou národů a na toto téma napsal několik textů a knih. Právě díky své zálibě o historii Olomouce se seznámil s Antonínem Schindlerem (*1925 - †2010), hudebníkem a organologem, ředitelem kůru v chrámu sv. Mořice. Antonín Schindler si uvědomil souvislost jmen a Fr. Nathera upozornil na písemnou pozůstalost jeho předka v olomouckém archivu, o které Natherův prasynovec do té doby nevěděl, že existuje. Díky tomu se také seznámil s tehdejším ředitelem okresního archivu Vladimírem Spáčilem, který už měl v té době přepis Natherovy Kroniky hotový. V olomouckém nakladatelství Danal v roce 1999 dokonce vyšla její menší část ,zvaná "Kronika olomouckých domů: Předhradí". Ale až Friedrich Nather se zasadil o kompletní vydání Kroniky, které financoval z vlastních zdrojů. Nejprve ji v německém originále pod názvem "Die Olmützer Häuserchronik" vydala Univerzita Palackého v Olomouci, první díl vyšel v roce 2005, druhý o rok později. A v roce 2007 jsme se konečně dočkali dvoudílného vydání "Kroniky olomouckých domů" i v českém překladu.

Zpřístupnění „Kroniky olomouckých domů" veřejnosti je velice záslužným činem, protože jde o dílo mimořádné, jaké nemá v celé Evropě obdoby. Přináší velký užitek jak amatérským, tak profesionálním historikům se zájmem o historii města Olomouce od samého vzniku tohoto díla až po dnešní dny.

Čenda Šopek ve spolupráci s PhDr. Vladimírem Spáčilem

** rodný dům Wilhelma Nathera byl v roce 1973 zbourán zároveň s celým blokem domů ve středu města a na jeho místě byl postaven obchodní dům Prior, dnes galerie Moritz.

Použité zdroje:

Kronika olomouckých domů I. a II. díl od Wilhelma Nathera (vydala Univerzita Palackého v Olomouci v r. 2007)

"Kronika olomouckých domů" a její autor od PhDr. Vladimíra Spáčila (vydala Univerzita Palackého v Olomouci v r. 2007)

"Kronika olomouckých domů" a její prameny v olomouckých archivních fondech od PhDr. Bohdana Kaňáka (vydala Univerzita Palackého v Olomouci v r. 2007)

Státní okresní archiv v Olomouci, U Husova sboru 10, 771 00 Olomouc