DOPLNĚNO Jaký byl konec 2. světové války v Olomouci? Jaké byly poslední dny hrozného období, jehož konec oslaví Olomouc v rámci Dne vítězství 8. května na třech tradičních pietních místech? Podle historiků byly boje v okolí Olomouce a ve městě samotném ostré a připravily o život řádově stovky lidí. Na straně Rudé armády padlo v Olomouci oficiálně 156 vojáků, další mrtví byli mezi českými Olomoučany a padlé samozřejmě měl i Wehrmacht a další německé ozbrojené složky.

Útok Rudé armády na Olomouc začal v neděli 6. května, útoku pozemních sil ale předcházelo bombardování. Už při něm byla poničena část města, lidé přežívali v krytech a toužebně očekávali konec bojů. Jako připomínka onoho bombardování se ostatně i v současnosti stále ještě čas od času objeví při různých výkopech nevybuchlá letecká puma.

Rusům pomohly i zprávy od domácího odboje

Němci měli v Olomouci na řadě míst vybudována palebná postavení pro dělostřelectvo či kulomety, v Bezručových sadech byly bunkry, obránci města využili dokonce i dochované části barokní bastionové pevnosti. Ve městě byly stále ještě i tanky a další těžká technika. Olomouc samotnou chránily tři pásy zákopů, na jejichž vybudování nacistická okupační správa nahnala tisíce lidí, na důležitých komunikacích ve městě byly barikády a protitankové zátarasy. K tomu byly předem i podminovány mosty a další důležité části infrastruktury.

Pozemní síly 4. Ukrajinského frontu po předchozím bombardování města zahájily 6. května útok od Dolan a od Svatého Kopečka, tedy ze severu. V postupu městem jim pomohlo jak to, že se Němcům nepodařilo vyhodit do povětří jak významný most přes Moravu v Komenského ulici, tak ani most přes železnici v Hodolanech, ačkoliv jiné mosty nakonec zničeny byly. Ke zjednodušení postupu Rudé armády přispěly i zprávy českého odboje o umístění důležitých obranných prvků Němců. V Olomouci se pak bojovalo v ulicích, na některých místech se němečtí vojáci bránili až do poslední chvíle, ojedinělé boje se odehrály ještě i den po kapitulaci, k níž došlo 8. května.

Správa města při sčítání škod v Olomouci dospěla k závěru, že zcela zničeno bylo 75 domů, silně poškozeno asi 500 budov a lehce poškozeno dalších 1500 domů, zničeny byly mosty, moderní betonová tribuna Androva stadionu, kde byl sklad munice, a další části infrastruktury.

Dobrovolné sestry a nedostatek povozů na mrtvoly

Konec války a první dny míru se ve městě projevily také v jedné specifické rovině. Jednalo se o to, jak naložit se zraněnými a padlými. 

Z různých městských čtvrtích byl hlášen značný počet mrtvých lidských těl, ať už šlo o rudoarmějce, české bojovníky nebo padlé Němce. Dle dobového tisku byl problém v nedostatku povozů, kterými by těla padlých byla svážena. Stejný problém se ostatně týkal i transportu zraněných.

Pokud jde o samotnou lékařskou péči, tu se podařilo zvládat i díky nasazení dobrovolníků. V centrále První pomoci na Mořickém náměstí byla zřízena lékařská a samaritánská služba. Té velmi pomohly dobrovolnice z Červeného kříže, které pomáhaly s organizací, ošetřovaly a staraly se o zraněné, kterých byly v Olomouci stovky. 

Tragédie u mostu na Nádražní třídě

Boje o Olomouc mohly být těžší, kdyby se do situace nevložili odvážní civilisté. Na některých místech totiž čeští Olomoučané zkoušeli rozebrat provizorní zátarasy a také informovali Rudou armádu o situaci ve městě. jeden takový příběh s tragickým koncem se odherál ráno 8. května. Tehdy se ruské jednotky pohybovaly na úrovni hlavního nádraží a skupina odvážných Čechů z Nádražní třídy (dnes Masarykova) se odhodlala rozebírat holýma rukama zátarasy u mostu přes Moravu, aby tak usnadnili rudoarmějcům průchod do centra. Do skupiny lidí ovšem vystřelil německý dělostřelec. Na místě zůstalo po explozi granátu pět mrtvých, včetně paní Viktorie Vavrdové, maminky dvojčátek. Spolu s ní zde zemřeli ještě Jaroslav Přibyl, Antonín Lisoněk, Stanislav Mandrholc a František Štula.

„Byli to obyvatelé blízko stojících domů, kteří v prvních minutách osvobození po ránu prvního dne svobody chtěli holýma rukama rozebrat německou palisádu bránící postupu bojových vozidel Rudé armády od nádraží. Německé dělo – patrně dobře zastří1ené na strategicky důležité předmostí - zmařilo jediným výstřelem nejen jejich snahu, ale i pět lidských životů. Teprve potom vyletěl do povětří ocelový obloukový most přes řeku. Sousedé a přátelé zabitých spoluobčanů pod patronací organizace odbojářů jim pak ze svých skromných prostředků pořídili zhruba po deseti letech stejně skromný památník.“ Tak popisuje příběh historik Milan Tichák v knize Příběhy olomouckých pomníků.  

Most nakonec tedy vyletěl do povětří, stejně jako spousta jiných mostů a lávek. Vojáci Rudé armády ovšem i za pomoci Olomoučanů překonávali řeku na místech starých brodů, například u Hradiska, a navíc se pro přesun ruské vojenské techniky podařilo zachovat most u dnešního Bristolu. 

Archivní fotografie: Státní okresní archiv Olomouc a http://70.olomouc.eu/