Malé kousky pálené střešní krytiny otevírají velké téma pro olomoucké historiky a archeology. Najít velký církevní komplex, který podle těchto úlomků v Olomouci musel stát v 9. století, to je velká výzva pro dnešní olomoucké archeology.

Fragmenty pálených tašek antického typu, které byly na několika místech v Olomouci v posledních letech nalezeny, byly podle výsledků čerstvých termoluminiscenčních testů vypáleny v 9. století. V té době je ale ve slovanském prostředí a ani konkrétně na Velké Moravě, která v 9. století ovládala značnou část střední Evropy, skoro nikdo nepoužíval.  

„Většina staveb byla v té době pokryta organickými materiály, slámou, rákosím, různými došky a šindely. Jedinou výjimkou, kdy používali skutečné pálené tašky, je církevní areál v Sadech u Uherského Hradiště, kde se uvažuje o klášteru a o osobě arcibiskupa Metoděje,“ uvedl na nedávné přednášce vedoucí archeologického pracoviště Národního památkového ústavu v Olomouci Pavel Šlézar. Stejný typ pálených tašek používali o staletí dříve antičtí Římané, kteří se v době markomanských válek dlouhodobě usadili i na jihu Moravy v Mušově a přinejmenším vojenský tábor měli až v Olomouci. Je tedy pravděpodobné, že velkomoravští stavitelé církevního komplexu v Sadech vytvářeli tuto krytinu podle antických vzorů. Jak se ovšem stalo, že byla ve stejné době použita i v Olomouci, není zatím jasné. „Olomouc nám poskytuje neuvěřitelnou zásobu archeologických pramenů,“ konstatoval archeolog Pavel Šlézar.

Podle něj tašky, jejichž úlomky na několika místech olomouckého Předhradí (oblast od katedrály svatého Václava zhruba po dnešní Muzeum umění) archeologové našli, původně kryly střechu na nějaké významné velkomoravské stavbě z 9. století, a později, v polovině 10. století, byly použity znovu na jinou budovu. Zajímavé je, že tedy v Olomouci či její blízkosti stála v 9. století stavba, srovnatelná právě jen s jihomoravskými Sady, kde měl působit svatý Metoděj. Jiné velkomoravské kostely prý takovou vyspělou střešní krytinu nepoužívaly.

Nálezy pálených tašek v Olomouci plus řada dalších starších dokladů archeologických a nepřímo i písemných dokládá, že Olomouc měla už od Velké Moravy zásadní význam. Když pak na počátku 10. století smetla státní správu na jihu Moravy vlna maďarských nájezdů, v severněji položené Olomouci pokračoval život nerušeně dál a leccos nasvědčuje tomu, že se sem do bezpečí stáhly i zbytky tehdejší velkomoravské světské i církevní nobility. Olomouc pak na rozdíl od jihomoravských center zažívala v 10. století velký rozkvět. Vloni archeologové našli na třídě 1. máje velké množství artefaktů, které potvrzují, že zde kvetl čilý společenský i hospodářský život. „Předpokládá se, že tady fungoval velmožský dvorec,“ řekl vloni o oblasti, později nazvané Předhradí, další archeolog z Národního památkového ústavu Richard Zatloukal. „Nálezy svědčí o velmi intenzivním osídlení v pozdně velkomoravském období, jsou zde patrné terénní úpravy a našli jsme množství kostí a keramiky,“ dodal Richard Zatloukal. Z toho bylo přibližně osmdesát procent zvířecích kostí, dvacet procent keramických prvků. Podle těchto nálezů musel být život na Předhradí velmi intenzivní.

Velkým objevem byla do skály zahloubená jáma v ulici Křížkovského, kde archeology čekala kromě železné sekerovité hřivny a keramiky z poloviny 10. století i velmi ojedinělá kamenná destička s rytinou muže s křížem, pravděpodobně kněze. „Interpretace tohoto nálezu je složitá, ale zdá se, že by to mohla být nějaká krycí destička z oltáře,“ uvedl Pavel Šlézar v rozhovoru pro Český rozhlas. Už dříve našel například archeolog Josef Bláha v Olomouci (opět na Předhradí) zbytky malty z 9. století či fragmenty skleněné okenní vitráže. Přítomnosti církevního centra nasvědčuje třeba i nález kovového stylu, tedy pisátka. Vodítek je tedy více než dost, zbývá "jen" nalézt místo, kde takový církevní komplex stál. 

Je známo, že ani po zániku Velké Moravy neskončila činnost moravských biskupů. Existují písemné doklady ze zahraničí, které hovoří o účasti moravského biskupa na některém z říšských synodů během 10. století. Vždy je však uvedeno, že to byl biskup moravský, bez uvedení sídla. Nové archeologické nálezy plus skutečnost, že v roce 1063 bylo právě v Olomouci moravské biskupství obnoveno (a nikoliv založeno), velmi nahrává domněnce, že tím sídlem pokračující biskupské správy z Velké Moravy byla v 10. století Olomouc. Středověká církevní tradice ostatně zcela samozřejmě uváděla, že olomoucké biskupství přímo navazuje na činnost svatého Metoděje z 9. století. Nabízí se tak na první pohled provokativní, ale celkem logická domněnka, že olomoucké biskupství je výrazně starší než biskupství pražské.

Foto rekonstrukce kostela v Sadech u Uherského Hradiště: mplan.webnode.cz