Pohled na Olomouc od jihozápadu, Olomouc od Lazců, trhy na Dolním náměstí, všední ruch na Masarykově (Horním) náměstí… Tyto a další motivy na olejomalbách, akvarelech či kresbách z dob první republiky dotváří spolu s pohlednicemi a fotografiemi jedinečný soubor dokumentů o životě v Olomouci. Kdo byli malíři, kteří si oblíbili Olomouc a ve svém díle jí věnovali největší část práce?

Před první světovou válkou v Olomouci existovala Společnost přátel umění, která sdružovala příznivce výtvarného umění. Na ni na začátku října roku 1918 (ještě před vznikem Československa) navázal český Klub přátel umění. Kromě toho samozřejmě ve městě žili, tvořili a vystavovali i němečtí výtvarníci, ti by si ale zasloužili samostatné pojednání (sdružovali se ve Společnosti přátel umění).  

Klub přátel umění s výstavním sálem na Masarykově náměstí 5 (neboli v Edelmannově paláci) sdružoval zejména tradicionalistické, konzervativní nebo, chcete-li antimodernistické výtvarníky. Kubisty, expresionisty, futuristy či třeba surrealisty byste mezi nimi hledali marně. Z pohledu dnešního hodnocení vývoje výtvarného umění je to asi škoda, z pohledu zachycení dobové tváře Olomouce je to samozřejmě dobře. Surrealistické zachycení všedního ruchu na Horním náměstí by asi moc informací o vzhledu domů, fasád, výkladních skříní či oděvů korzujících chodců nepřineslo.

Malíři plus jediný sochař v klubu Julius Pelikán, kteří v Olomouci tvořili a společně vystavovali, se vědomě vymezovali vůči „nivelující kultuře západnické“ a proti ní stavěli rurální "zdravé" národní moravanství. Není ostatně divu, že část členů Klubu přátel umění byla současně členy Sdružení výtvarných umělců moravských se sídlem v Hodoníně. Snad každý zná jihomoravské lidové motivy na obrazech Jožky Úprky. Právě to byla cesta, kterou se snažil ubírat i olomoucký Klub přátel umění. Olomouc je na obrazech Františka Schöna (podepisoval se jako Fráňa Šén), Františka Hoplíčka, Karla Wellnera a dalších často zachycena při pohledu z okolního hanáckého venkova, přičemž nemalou část obrazu zabírá úrodné pole, v ideálním případě i s nějakým tím zemědělcem. Tento motiv byl ostatně oblíbený i u autorů starších vedut Olomouce z 19. století, bez ohledu na jejich národnost. Zasazení starobylého města do zemědělského prostředí s hanáckými rolníky na polích je ve výtvarném zpodobování Olomouce 19. a 20. století jaksi geneticky zakódováno.  

Mnozí z těchto výtvarníků ani nebyli Olomoučany, do města přišli za prací, přičemž měli za sebou například studia v Praze, jako Karel Wellner, Jindřich Havlíček nebo František Hoplíček (ten studoval dokonce i ve Vídni a Antwerpách). Další výrazný představitel olomouckých antimodernistů je František (Frank) Rek, lipenský rodák, který do Olomouce přišel z Brna. Akademický malíř František Smolka se na Hanou dostal coby legionářský nadporučík roku 1920, kdy byl přemístěn k 6. pluku do Olomouce. Záhy zde zakotvil, začal vyučovat na reálce a stal se jedním z nejvýznamějších výtvarných pedagogů. Slavný ilustrátor a malíř Adolf Kašpar je sice rodákem z Bludova, ale v Olomouci vyrůstal a studoval na Slovanském gymnáziu, německé měšťance a v učitelském ústavu. V Olomouci začal také díky zdejšímu nakladateli a knihkupci Romualdu Prombergerovi ilustrovat kalendáře a další publikace a rovněž s Prombergerovým vlivem odešel do Prahy studovat výtvarnou akamedii. Čistě olomouckým rodákem byl František Schön (Fráňa Šén) z Hejčína, i on ovšem absolvoval výtvarná studia ve Vídni a nemalou část života procestoval. Ani to nemělo na jeho konzervativní výtvarný projev žádný vliv.

Obrazy zmiňovaných výtvarníků nás svým realismem zavádějí doslova zpět časem do prvních dvou tří dekád dvacátého století. Někteří z nich, jako třeba Frank Rek, byli současně také divadelními scénografy, což mohlo mít vliv na to, že jejich obrazy nabízejí velmi zajímavou a neotřelou perspektivu. Na Hoplíčkových obrazech vidíme doslova každý detail na oděvech dam, kráčejících kolem radnice, na obrazech a grafikách Karla Wellnera se zase procházíme autentickými starými křivolakými uličkami Olomouce, Frank Rek ukazuje hodně podrobně i automobily a další dopravní prostředky dvacátých let… Detailů a zajímavých prvků na obrazech olomouckých realistů první republiky je jednoduše spousta. Byť byli tito autoři z hlediska vývoje výtvarného umění spíše konzervativními akademiky a národovci, my díky těmto obrazům můžeme snadněji cestovat zpět do Olomouce před sto lety.