Jak se vedlo politikům na olomoucké radnici na začátku první republiky? Nebylo to rozhodně tak špatné, když si přečteme, jaké mzdy si schválili před sto lety, v říjnu roku 1919. V porovnání s běžnými pracujícími se měli královsky. Starostou Olomouce byl od roku 1919 do roku 1923 sociální demokrat Karel Mareš.
Podle říjnového rozhodnutí měl starosta města brát roční plat 20 tisíc korun (tedy 1666 korun měsíčně). To je zhruba desetinásobek tehdejšího průměrného ročního platu. Náměstkům primátora měl náležet roční honorář 12 tisíc korun, tedy 1000 Kč měsíčně. Neuvolnění členové městské rady, kteří jinak chodili normálně do práce, brali za každou schůzi, jež trvala déle než hodinu, 20 korun. Úředníci, kteří byli zařazeni do některých pracovních sekcí, brali za totéž 10 korun. Úředníci si vydělali v průměru okolo 400 korun měsíčně, tedy 4 až 5 tisíc korun ročně. U úředníků ale hodně záleželo na tom, do jaké třídy byli zařazeni.
Pokud se vám mzda starosty a jeho náměstků zdá snad vysoká, představte si, že předseda vlády bral tehdy zákonem stanovený plat 70 tisíc korun a ministr 60 tisíc korun ročně.
Nejvíc horníci, nejméně zemědělci
Pro srovnání si uveďme běžné platy v té době. V prvním roce Československé republiky se pohyboval běžný měsíční plat u zaměstnanců mezi 135 a 260 korunami. Finančně nejhorší byla pozice námezdních pracovníků v zemědělství, kteří si vydělali na 50 až 90 korun za měsíc, k tomu ale obvykle dostávali deputát v naturáliích, což bylo v době všeobecného nedostatku vítaným zlepšením. Naopak nejlepší mzdy mezi manuálně pracujícími mívali horníci, kteří si přišli na 155 až 600 korun měsíčně, podle kategorie práce, kterou a jak dlouho vykonávali.
Mzdy se v dalších letech první republiky poměrně rychle zvedaly, rostly ale i rozdíly mezi nejchudšími a nejbohatšími.
Oprava mostu za 4 tisíce
Pro lepší představu je také třeba uvést běžné ceny v roce 1919. Přesný převod vůči dnešní měně nelze uvést, vztahy mezi jednotlivými druhy zboží byly jiné než dnes. Obecně ale platí, že si z dnešní průměrné mzdy pořídíme podstatně více zboží než naši předkové před sto lety. Dodejme, že následující ilustrační příklady cen jsme čerpali především z olomouckého denního tisku z roku 1919.
Litr mléka se dal koupit za 1 až 2 koruny, kilogramový bochník chleba za přibližně 3 koruny. Pokud jde o mléko, dlužno dodat, že se tehdejší spotřebitelé potýkali s velmi kolísavou kvalitou - někteří méně poctiví hospodáři totiž mléko ředli vodou, což později řešil přísně i stát. Vejce stálo 80 haléřů až 1 korunu. Litr desetistupňového piva se dal koupit za 1,6 až 1,9 koruny.
Známku na pohlednici či dopis jste koupili za 25 haléřů, poštovné za objednané zboží činilo 30 haléřů. Vstupenka na výstavu stála obvykle 1 korunu, za návštěvu kina nebo divadla jste ale dali i několikanásobek této ceny. Pozvánka na kabaret z roku 1919 hovoří o ceně 3 koruny. Například stolní a kapesní kalendáře na rok 1920 nabízeli obchodníci v rozmezí od 2 korun do 4,50 Kč, 5 a více korun stály vázané knihy. Patentovaná krouhačka na řepu mohla hospodářům pomoci už za 135 Kč, lepší krouhačka s litinovým košem a kónickým bubnem pak byla na trhu za 280 korun. Boty stály okolo 100 korun, mezi prostým lidem ale bývalo běžné, že děti chodívaly dlouho bosy.
A pro ilustraci, jaká byla cena stavebních prací a materiálu - opravu můstku u Weiserova mlýna v Olomouci pořídila v listopadu 1919 městská rada za 4000 korun, tedy za dvouapůlnásobek starostova měsíčního platu.
A jako první cenu za vypsanou prestižní architektonickou soutěž na nové divadlo stanovilo Hlavní město Olomouc částku 10 tisíc korun.
Koruna, frank nebo sokol?
Měna nového státu se, jak asi každý ví, jmenovala koruna. Navázala tak na rakouskou korunu, zavedenou roku 1892, kd nyhradila dosavadní měnu zatý. Republikánské Československo si ponechalo monarchisticky znějící název koruna, i když byly ve hře i jiné názvy. Uvažovalo se prý například o měně frank nebo dokonce sokol. Představte si, že byste si dnes objednali pivo a zaplatili číšníkovi 30 sokolů...
Československá koruna byla ustavena zákonem č. 84 z 25. února 1919. Mezi 3. až 19. březnem 1919 byly z oběhu stahovány a okolkovány staré rakousko-uherské bankovky. Ty pak postupně nahrazovaly nové československé státovky. První stokorunová státovka byla vydána 15. dubna 1919 a jejím autorem byl Alfons Mucha. Dalším slavným auotrem prvorepublikové stovky byl malíř Max Švabinský. Podle odborníků jsou prvorepublikové stokoruny sice krásné, ale byly poměrně snadno padělatelné.
O tom, že i malé částky měly praktický význam, svědčí fakt, že po celou dobu první republiky byly v oběhu také dvouhaléřové mince. Nejmenší hodnotou dnes používaného oběživa je 1 koruna.
Komentáře
Dbyqxf tkcabh