Velkolepý projekt Olomoucký hrad měl stejně velkolepou ambici - napravit křivdu, která se nejdůležitějšímu místu olomouckých dějin během skoro tisíce let přihodila. Výsledek je nula, či spíše hůř než nula - neúspěch a podivný dojem. Politické hrátky či krátkozrakost volených představitelů města? Asi prostě není olomouckému hradu přáno. Podívejme se stručně na celý příběh. A odpusťte, že se podíváme trochu více zpátky, než to udělali někteří politici.

Dějství prvé. Jedenácté století, kníže - romantik Břetislav unáší z německého kláštera sličnou Jitku a prchá s ní do Olomouce, na hradiště, které nejspíš navazuje na velkomoravské opevněné sídlo. Břetislav hrad zdokonaluje a nechává prý budovat kamenné hradby. V dalších dvou staletích zde pak sídlí olomoucká větev Přemyslovců. Dvanácté století, jeden z nejvýraznějších politiků našich dějin, biskup Jindřich Zdík, zde buduje v nádherném románském slohu biskupský palác. V hradní části vzniká válcová věž, dnešní kaple svaté Barbory. Vše vypadá optimisticky. Hrad s katedrálou a biskupským palácem jsou mocenským centrem, srovnatelným u nás jen s hradem pražským. Dějství druhé. Ve 13. století mizí ze scény olomoučtí Přemyslovci, na hradě sídlí králův zástupce purkrabí a stále větší část akropole pro sebe zabírá biskup a kanovníci. Václav III, který si sem roku 1306 přijíždí pro smrt, se už musí místo na královském hradě ubytovat v domě jednoho z děkanů. Vzhledem k jedinečnému postavení olomouckých biskupů ovšem absence světské moci hradnímu areálu na významu neubírá. Někdejší zeměpanský hrad se mění v soubor kanovnických domů a kapitulu, věže katedrály se hrdě tyčí k nebi. Za Lucemburků přibývají další hradby a stavby, některé z nich existují dodnes, třeba část hranolové věže pod Krvavou pavlačí. Dějství třetí. Jako ústředí moravské církve prochází areál olomouckého hradu staletími, katedrála je svědkem korunovace Matyáše Korvína, kaple svaté Anny zase místem volby biskupů a arcibiskupů, přicházejí skladatelé i mocnáři. V 17. století areál dostává zabrat při švédské okupaci a palbě císařského dělostřelectva a o století později při pruské kanonádě, středověké hradby doplní barokní bastion. Dějství čtvrté. Co s areálem ve 20. století? Církev už v módě není, kanonády ani panovníci se nekonají. Místo, kde kdysi stával Břetislavův hrad, se stane pobočkou pedagogické fakulty, sídlem výtvarných oborů, a objekt tiše chátrá. Církvi zůstává jen katedrála. Až pak najednou svítá... Dějství páté. Po rozpačitých letech devadesátých a po dlouhém archeologickém průzkumu je tu sláva v podobě otevření Arcidiecézního muzea a zvelebení celého areálu. Rekonstrukcí prochází i katedrála. Na radnici se rodí smělá myšlenka oprášit slávu hradního okrsku a otevřít olomouckou akropoli i z druhé strany, od Dobrovského ulice, skrze mohutné hradby a barokní bastion. Spoustu patriotů tento projekt nadchne. V posledních čtyřech letech se pravidelně objevují tiskové zprávy, že se s proměnou hradu už už začne. Věc brzdí netopýři, stavební povolení, jednání s památkáři - ale vše dobře dopadne, razítka jsou pohromadě. Pak ale přijde problém fatální - otázka peněz a spor v radniční koalici. Dějství šesté. Od jara se proslýchá, že to nebude lehké, že si část koalice, konkrétně TOP 09, postavila hlavu, že projekt prostě nechce. Byť všichni v roce 2010 podepsali programové prohlášení rady, v němž se k projektu zavázali. V zastupitelstvu se ozývá, že je to myšlenka pěkná, ale asi na ni nemáme dost peněz. V červnu, kdy se má definitivně rozhodnout, už není tento bod ani na jednání zastupitelstva. Zastáncům obnovy hradního areálu se nepovedlo kolegy přemluvit. "Jsem přesvědčen, že projekt bude i v budoucnu generovat ztráty a bude pro město znamenat další výdaje," uvedl za TOP 09 náměstek Ivo Vlach. Konec, tečka. Možnost získat dotaci až 85 procent je v tahu. Příští rok to prý už nepůjde, neb EU si stanovila na další léta jiné priority pro utrácení přerozdělovaných peněz. Proč před čtyřmi lety radní ono programové prohlášení podepisovali a teprve dnes ví, že zbudování a provoz výkladní skříně města něco stojí, je otázka na ně samotné. 

Výsledek? Turisté musí dál ke katedrále a bývalému slavnému hradu chodit dost nevábnou třídou 1. máje. Ti, kteří si prohlíží hradby z parku, nechápou, proč odsud nahoru nevede žádná cesta a proč musí to celé obcházet. Radní se budou muset omluvit dómské farnosti za úplně zbytečná léta omezování kvůli plánovanému propojení parku a bastionu přes obnovenou bránu Všech svatých a farní zahradu. Omluvit by se měli i Pavlu Pospíšilovi, projektantovi, který nad přípravou všech těch plánů strávil nemalý kus života. Oba malé parky pod hradbami zůstanou rájem bezdomovců a bordelářů, kam Technické služby zavítají jednou za uherský rok. A starý pán, který se na jedné z veřejných besed ptal, zda se dožije realizace projektu, už pochopí, že asi nikoliv.