Zažil triumfy, nejlepší evropské týmy i obří explozi. Andrův stadion slaví osmdesátiny!

Tenhle stadion toho viděl už hodně – zažil ke dvěma desítkám utkání české fotbalové reprezentace, ať už v rámci přátelských, nebo kvalifikačních zápasů, viděl řadu evropských TOP týmů, které zvláště v 90. letech tehdy skvělá Sigma Olomouc v pohárech srdnatě trápila a mnohdy i vyřazovala, a zažil i část Mistrovství Evropy ve fotbale do 21 let 2015 včetně semifinálového zápasu. Andrův stadion v Olomouci má na co vzpomínat, a zanedlouho přivítá další ligové a poté i reprezentační utkání. To vše ve chvíli, kdy slaví 80. narozeniny.

Andrův stadion byl totiž vystavěn v letech 1938 až 1940 a právě před 80. lety, v polovině srpna 1940 byl slavnostně otevřen. V neděli 18. srpna se tady odehrál druhý finálový zápas Českého poháru, v němž proti sobě stálo domácí SK Olomouc ASO proti SK Prostějov. V prvním zápase na hřišti Prostějova vyhráli borci z olomouckého týmu 3:1 a tak se čekalo, zda náskok potvrdí na úplně novém trávníku a před úplně novou krásnou tribunou Androva stadionu. Olomouc v utkání před zcela zaplněnými ochozy vyhrála 2:1 a získala tak cennou trofej. V síni slávy olomoucké Sigmy bychom ale tento pohár hledali marně – Sigma je totiž historickým nástupcem jiného olomouckého sportovního spolku, nikoliv klubu ASO. Sigma Olomouc si tak vlastní pohár musela vydobýt až v roce 2012 pod trenérem Petrem Uličným, jenže tento triumf bohužel Andrův stadion neviděl, protože finále se Spartou se hrálo na hřišti v Plzni. Stadion ale zažil jiné krásné chvíle, třeba porážku sebevědomého Hamburku 4:1 v roce 1992 nebo cennou remízu 1:1 s jedním z nejlepších klubů planety, s Realem Madrid, a to rovněž v roce 1992.  

Nový stadion, otevřený přesně před 80 lety, se pyšnil kapacitou 20 tisíc diváků (pro srovnání, dnes je kapacita 12 464 míst) a především parádní železobetonovou tribunou ve funkcionalistickém stylu, který byl typický i pro další stavby tehdejšího impéria velkoobchodníka Josefa Andera. Tento jedinečný muž nejenže vybudoval rozsáhlou síť obchodních domů, které bychom tehdy našli nejen v Československu, ale dokonce i v dalekém Peru, byl také velkým fanouškem sportu., Rozhodl se, že Olomouc si zaslouží jak špičkový fotbal, tak prvotřídní stadion, a tak také udělal. Postavil stadion a jeho klub ASO Olomouc na něm také vyhrál Český pohár. V začátku dějin olomouckého Anbdrova stadionu tak stojí skoro až pohádkový příběh.  

Mimochodem, podle znalců by původní krásná tribuna z roku 1940 mohla ještě dnes sloužit svému účelu. Odpovídala by požadavkům jak po technické, tak i po estetické stránce. Jenže osud tomu chtěl jinak a tribuna sloužila fanouškům fotbalu jen zhruba čtyři roky. V roce 1945 se už fotbalová liga nehrála a Němci využívali tribunu jako provizorní muniční skladiště. Když na konci války wehrmacht ustupoval před Rudou armádou a Němci už dost pospíchali, jednoduše svůj sklad munice vyhodili do povětří. Obří exploze zcela zničila jednu část a poškodila i zbývající části tribuny.  

Po skončení války byly trosky odklizeny a poměrně brzy zde vyrostla mnohem méně důstojná, prý „provizorní“ dřevěná tribunka. Aby se prostě dalo hrát, s tím, že se co nejdřív postaví regulérní nová tribuna se zázemím pro hráče. O tom, jak nový komunistický režim na olomoucký fotbal pohlížel, svědčí fakt, že ta nedůstojná „provizorní“ dřevěná bouda zde fungovala až do roku 1976, tedy přes třicet let.

Následovala pak konečně výstavba západní tribuny (1980), kterou už dnešní fanoušci znají, byť byla během desítek let několikrát opravována a zdokonalována. Hlavně k ní ale postupně přibyla vyšší tribuna východní, později modernizovaná a doplněná o sedačky, následně v 90. letech vyrostla vysoká tribuna Sever a nakonec v roce 2009 i nová jižní tribuna s byty a skyboxy.

Kromě mecenáše a zakladatele stadionu Josefa Andera, jehož jméno se do názvu sportovního areálu v roce 1993 zcela zaslouženě vrátilo, se od loňského roku část stadionu jmenuje po další významné osobnosti. Je to východní část, pojmenovaná po trenérské hvězdě první třídy Tribuna Karla Brücknera.

Archivní fotografie: archiv SK Sigma Olomouc – Antonín Nevrlý, a Vlastivědné muzeum Olomouc