Palladium, azurit, zlato… Co prozrazují bohaté erby o péči našich předků?

Olomouc se po čtyřech letech prací opět chlubí nádhernou historickou radnicí. Po více než sto letech navíc znovu září barvami i dvě heraldické galerie nad oběma vchody do radnice. S restaurováním erbů je spojeno několik velmi zajímavých informací. Vyplývá z nich, s jakou péčí a náklady kdysi vznikala tato jedinečná heraldická výzdoba i jak lehkomyslně a hloupě se k ní zachovaly některé mladší generace Olomoučanů.

Barvy ze Sibiře a nejlepší zlato

V roce 2018 dělal akademický restaurátor Radomír Surma průzkum polychromie erbů. „Našel jsem tady malé zbytečky modré barvy, a k velkému překvapení to byl modrý azurit. To byl nesmírně vzácný a drahý pigment. Vozil se sem až ze vzdálených asijských zemí. Obvykle se v exteriéru nepoužíval, právě proto, že byl tak drahý. Pokud malíř, který olomoucké erby polychromoval, použil tento mimořádně drahý pigment, svědčí to o tom, že našim předkům na výsledku velmi záleželo a na erby vynaložili veliké úsilí i velké finance,“ uvedl Radomír Surma.  

Jaké vzácné pigmenty a kovy tedy stojí za barevností erbů na olomoucké radnici? Červená rumělka neboli cinabarit od jezera Bajkal, modrý azurit ze Sibiře, ohnivě červené přírodní minium z Ruska, a navrch k tomu vzácné kovy, čtyřiadvacetikarátové plátkové zlato a ryzí palladium.

Revoluční hloupost a umění restaurátora

Když se na přelomu října a listopadu roku 1918 konaly v Olomouci velké tábory lidu a oslavy pádu monarchie a vzniku republiky, došlo i k ničení. Všeobecně známé bylo svržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. V Olomouci naštěstí žádnou barokní sochu ani sloup nezničili, ale zlost si vybili aspoň na domnělých i skutečných symbolech císařství. Z domů byly shazovány znaky monarchie, a schytal to i císařský orel na lodžii radnice. Ten ovšem neměl s aktuálními Habsburky mnoho společného – vznikl v renesanci v roce 1591 a byl to znak i u nás populárního císaře Rudolfa II. Nicméně byl to císařský orel a tak si dle revolučního davu zničení zasloužil.

Někdo, a nepodařilo se dohledat, kdo přesně to byl, tehdy vzal do ruky kladivo a majzlík a jal se orla odstraňovat. Zaměřil se na hruď a obě hlavy, dokonale osekal prsní štítek se spojeným rakousko-burgundským znakem, a poškodil i císařskou korunu nad znakem. V Olomouci se tou dobou konalo několik demonstrací, největší asi v neděli 3. Listopadu 1918, kdy do centra města přišlo na šedesát tisíc slavících lidí. Je pravděpodobné, že k poničení orla došlo právě tehdy, byť dobový tisk o tom nepíše, protože se zaměřuje výhradně na oslavné a radostné zpravodajství.  

Orla musel zachránit kamenický restaurátor a sochař Josef Petr. Dle archivních fotografií i dle zachovaných obrysů domodeloval chybějící části z umělého kamene a orlovi vrátil původní tvary. Barvy pak dodal právě Radomír Surma.

Ztracený erb byl na hradbách

Erby mají i další zajímavosti. Například na štítu jagellonské orlice je vysekán letopočet 1767. Nemá ale nic společného s dobou vzniku erbů. Je to letopočet jedné z přestaveb radnice, při které byly jagellonské erby dost necitlivě přemístěny.

Erby totiž původně tvořily dvě zcela shodné trojice. V 18. Století ale změnilo průčelí radnice podobu – k rohu radnice byla přistavěna strážnice posádkového vojska a zaniklo tak levé rameno původně dvojramenného schodiště. Na dvě trojice erbů tak nezbylo na zmenšené ploše místo a některé byly proto ze schodiště odstraněny, jiné uspořádány v novém, heraldicky nesprávném pořadí. „Odstraněná deska se čtvrceným štítem byla nalezena v roce 1976 při opravách městské hradby za bývalým jezuitským konviktem v Bezručových sadech. Tam byla totiž zazděna lícem do těla hradby, čímž se ale zachovaly zbytky její polychromie, umožňující identifikaci jednotlivých figur,“ je napsáno v odborné zprávě z projektové dokumentace.  

Znaky na jagellonské galerii nad hlavním vchodem

Nad hlavním vchodem do radnice je gotická dynastická galerie, jagellonská. Vznikla v období pozdní gotiky, někdy krátce po roce 1490, kdy český král Vladislav usedl i na uherský trůn.

Motiv dvou trojic erbů je prostý – na čestném místě uprostřed je panovnický znak krále Vladislava či jeho syna Ludvíka, tedy jagellonská orlice, a po obou stranách jsou erby zemí, kterým jagellonští králové vládli – tedy českého a uherského království, moravského markrabství a slezského vévodství. Uherské království je v erbu zastoupeno pouze břevny.

Renesanční galerie Rudolfa II.

Erby z roku 1591 symbolizují habsburskou galerii císaře Rudolfa II. Za autora renesanční přístavby je považován olomoucký kameník Hans Jost, z jehož dílny patrně vzešlo též všech sedm erbovních desek.

Šest desek v horní řadě reprezentuje císaře a jeho země. Znaky jsou uspořádány hierarchicky od nejvýznamnějšího zleva doprava. Nejprestižnější první místo je vyhrazeno císařskému znaku. Císařský orel má na hrudi polcený štítek vyjadřující spojení Rakous a Burgundska. Řazení následujících zemských znaků odpovídá znění císařského titulu. Na prvním místě je uherské království s polceným štítem, ovšem s jednou zvláštností. Zajímavou odchylku od obvyklého úzu představuje zlatá koruna v levém poli, která je položena doprostřed trojvrší, namísto toho, aby byla stála na prostředním vrchu a patriarší kříž z ní vyrůstal. Nad uherským znakem chybí Svatoštěpánská královská koruna, stejně tak se u následujícího znaku Českého království neobjevuje koruna svatováclavská. Následuje český lev, kurtoazně obrácený tak, aby hleděl na další znak, vyjadřující titul arcivévody rakouského. Poslední dvě pole náleží znakům Moravy a Slezska.

Níže umístěná deska pak nese městský znak Olomouce, ozvláštněný zavěšenými festony.

Pokud Vás tyto výlety do olomoucké historie baví, zvažte prosím symbolickou podporu naší práce, které věnujeme spoustu volného času. Váš příspěvek využijeme například na propagaci příspěvků na facebooku. Číslo účtu je 154344877/0600. Děkujeme.