Po dokončení čtyřleté rekonstrukce olomoucké radnice bylo o této monumentální historické stavbě napsáno mnohé. Díky pečlivé práci restaurátorů se ovšem objevily i různé detaily, kterých si laici na první pohled nevšimnou. Třeba podpis autora půvabné a tvarově něžné kašny, která zdobí severozápadní nároží radnice. Byl jím vídeňský dvorní kameník Eduard Hauser. Jeho jméno teď reprezentuje řadu dalších vídeňských umělců, kteří se kdysi na podobě radnice podíleli.

Dnes je v nice na rohu radnice dominantním motivem stojící ženská postava, alegorie antické bohyně čistoty a zdraví Hygie. Dáma stojí a jen tak mimoděk nabízí hadovi pokrm či nápoj z misky. Tuto antikizující sochu vytvořil teprve v roce 1948 olomoucký akademický sochař Karel Lenhart. Původně zde ovšem býval úplně jiný motiv, a to dítě s delfínem, jakýsi prototyp dnešní Arionovy kašny.

Kašnu totiž navrhl už v roce 1898 vynikající vídeňský urbanista a architekt Camillo Sitte v rámci celkových úprav prostoru na této straně Horního náměstí po zbourání velké budovy zrušené strážnice. Před radnicí nechal vztyčit vysoký pomník císaře Františka Josefa, a jako kompoziční dotvoření tohoto nového výtvarného celku navrhnul Sitte i malou kašnu, umístěnou do niky neboli výklenku ve zdi radnice. Zajímavý byl motiv, který pro tuto novou fontánu zvolil.

V kašně totiž seděl malý chlapec na stylizovaném delfínovi. Tímto motivem nová kašna odkazovala ke starší barokní soše chlapce s delfínem z malé kašny, která stávala od první poloviny 18. století u prašné brány zvané Bernardinská. Tato brána otevírala vstup do města v dnešní ulici Slovenská. Původní sochu pro původní kašnu vytvořil vynikající olomoucký sochař Filip Sattler a měla připomínat antický mýtus o pěvci Arionovi, kterého zachránili před utonutím delfíni.

Původní barokní socha ale byla nejspíš někdy při rušení brány a stěhování kašny poničena a nedochovala se. Vzdělaný Camillo Sitte starý příběh znal a věděl, že slavnou olomouckou sérii barokních kašen s antickými motivy měla završit právě kašna Arionova. Dávný záměr olomouckých měšťanů ale z různých důvodů nebyl naplněn. Jako malou kompenzaci proto Sitte navrhnul sochu chlapce s delfínem do nové kašny na rohu radnice.

Podle Sitteho návrhu pak sochu vytvořil zkušený vídeňský sochař Anton Brenek (který byl také autorem velkého císařova pomníku), krásnou kašnu do nárožní niky vytvořil již zmíněný renomovaný vídeňský kameník, zakladatel rakouského moderního kamenického a kamenosochařského průmyslu Eduard Hauser. Že šlo o odborníka první třídy, dokládá fakt, že Hauser byl ve Vídni autorem základny Beethovenova pomníku, kamenného základu kašny Karla Bromejského a významně se podílel na výzdobě vídeňské opery, Hofburgu či národní banky.   

Zatímco Brenekova socha dítěte s delfínem bohužel nepřežila konec druhé světové války, protože ji v květnu 1945 zásadně poničila střelba, sama Hauserova kašna na radnici naštěstí zůstala. Pouze ji zhruba tři roky po válce doplnila nová socha olomouckého autora Karla Lenharta. Lenhartův návrh pak do kamene vytesal olomoucký reprodukční sochař Josef Stárek. Původní Hauserova kašna byla ovšem úpravami ochuzena o jednu nádrž; do této doby totiž měla dvě nad sebou, přičemž voda volně přetékala z horní nádrže do dolní. Torzo poškozené Brenekovy sochy dítěte s delfínem je dodnes uloženo v lapidáriu Vlastivědného muzea Olomouc.

Při současném důkladném restaurování kamenných prvků radnice byl podpis autora kašny obnoven a tak se dnes na olomoucké radnici skví aspoň jeden jasný podpis z původní trojice vídeňských mistrů – ED. HAUSER, WIEN. 

A mimochodem, i toho Ariona se Olomouc nakonec dočkala. Zasloužil se o to slavný sochař, olomoucký rodák Ivan Theimer. Jeho kašna s Arionovým sousoším zdobí Horní náměstí od roku 2002 a rychle se stala jedním z ikonických symbolů města.

Pokud Vás tyto výlety do olomoucké historie baví, zvažte prosím symbolickou podporu naší práce, které věnujeme spoustu volného času. Váš příspěvek využijeme například na propagaci příspěvků na facebooku. Číslo účtu je 154344877/0600. Děkujeme.