V časech před listopadem roku 1989 by teď byly naše ulice plné plakátů se stupidními hesly o vítězné říjnové revoluci ruského lidu, která ukázala cestu proletariátu celého světa. Velká říjnová socialistická revoluce, která se odehrála v listopadu 1917, byla pro komunistické režimy všude na světě, Československo nevyjímaje, posvátnou a kultovní událostí. Jak ale viděli bolševickou revoluci naši předkové? Jak ji vnímali olomoučtí současníci Lenina, Trockého, Kameněva či Kerenského, hlavních protagonistů ruských změn roku 1917? 

Především je třeba říct, že poněkud překvapivě měli dobré a aktuání informace, ačkoliv neexistovala televize ani rádio, o internetu nemluvě. Lidé se spoléhali na tisk, a ten zase na zahraniční zpravodaje a na zahraniční listy, z nichž často přebíral čerstvé zprávy. 

Vladimír Iljič Lenin provedl zásadní bolševický převrat v Petrohradě dne 7. listopadu 1917 (podle starého v Rusku používaného juliánského kalendáře to bylo 25. října). Už 9. listopadu se o této události, která přitom dle dnešních historiků byla jednou z mnoha převratných událostí v totálně rozbouřeném Rusku roku 1917, psalo i v olomouckém tisku. U toho je třeba si uvědomit, že právě začínal čtvrtý rok světové války a Rusko bylo tehdy na straně nepřátel! Přesto byly informace celkem podrobné a hlavně aktuální. 

Olomoucké deníky Našinec a Pozor, stejně jako agrárnický týdeník Selské listy, informovaly o prohlubujícím se chaosu v Rusku, o převratu v Petrohradě, o tom, že následně se bolševici dostali k moci i v Moskvě, a vcelku podrobně popisovaly dění ve velké východní zemi. Zprávy se dokonce dostaly na titulní strany zdejších novin, byť se tehdy divoké události odehrávaly všude v Evropě i v zámoří a lidé byli zvědavi hlavně na zprávy o vývoji bojů na jednotlivých frontách a pak na zprávy o zásobování obyvatelstva.

Lišila se ale rychlost novin. Zatímco v Našinci ještě 9. listopadu psali jen o dalších nepokojích a (zatím) neúspěšných útocích bolševiků, v konkurenčním Pozoru už byli přesnější a téhož dne přinesli informace o tom, že Lenin se svými rudými gardami opravdu přebírá v zemi moc.

"Slovo chaos ještě nikdy tak dobře nepřilehlo na žádné poměry, tak jako na poměry v současném Rusku," píše 9. listopadu redaktor listu Pozor a  dále přináší velmi zevrubný popis dění posledních dvou dnů v Rusku. Nechybí informace o řeči dosavadního premiéra Kerenského i o tom, že nakonec musel z Petrohradu uprchnout, čtenář se dozví, že prozatímní vláda byla tozpuštěna a někteří ministři jsou za mřížemi. Přečetli si i to, že menševici, tedy umírněnější sociální demokraté, proti radikálnímu postupu bolševiku protestovali a vystoupili z petrohradského sovětu (sověty byly rady, prozatímní orgány samosprávy, složené z více politických stran). Takto podrobné informace jsou pozoruhodné, když si vezmeme, že ani v samotném Rusku nejspíš většina obyvatelstva dlouho nevěděla, co se vlastně v Petrohradě a posléze i v Moskvě děje.   

Na druhou stranu není zdejší zájem o dění v Petrohradě a potažmo v Rusku nepochopitelný, byť šlo o válečného nepřítele. Bolševici totiž okamžitě nastolili svůj populistický program "Mír, chléb a půda", což kromě slibu pomoci zbídačelým vrstvám městského proletariátu i venkovských mužiků znamenalo vizi ukončení bojů na východní frontě. To se mohlo zamlouvat jak olomouckým čtenářům, tak i rakouské vládě. Dnes už ostatně není tajemstvím, že bolševiky v čele s Leninem a jejich snahu potopit prozatimní Kerenského vládu vydatně podporovalo nepřátelské Německo. Podmínkou bylo, že Lenin po uchopení moci dovede Rusko k uzavření separátního míru. Němcům i Rakousko-Uhersku by to výrazně ulevilo, německé jednotky by se mohly ihned přresunout na západní frontu. Velmi zajímavé ovšem je, že tuto stránku věci zmiňuje už dobový český tisk z roku 1917. Laik, poučený informacemi o přísné válečné cenzuře, by si myslel, že takové zprávy budou v českém tisku pod větším dohledem.

Domácí novináři neopomněli zdůraznit, že bolševická revoluce prospěje Německu a zdůrazňují i údajnou roli židovské menšiny v revolučním dění -  třeba levicový deník Pozor o Leninovi hovoří jako o původně Izáku Zederblumovi, za nějž byly prý konány děkovné modlitby v některých synagogách. Antisemitismus byl na začátku století vlastní českým žurnalistům na levé i pravé straně politického spektra. Každopádně se ale objevuje i motiv obavy o budoucnost českých snah o autonomii. Noviny v Olomouci informují o tom, že bolševická sovětská vláda nebude dále usilovat o právo sebeurčení národů Rakouska - Uherska. Čeští vlastenci si totiž ve skrytu duše po celou válku slibovali od carského Ruska, že bude garantem české autonomie a bude v tomto ohledu tlačit na vídeňskou vládu. I proto tedy čeští Olomoučané reagovali na zprávy o dalším rozvrat v Rusku zdrženlivě.

A ještě jedna jazyková perlička na závěr - bolševiky (radikální sociální demokraty, předchůdce komunistů) nazývá dobový český tisk maximalisty a menševiky (umírněné sociální demokraty) minimalisty.      

V následujících letech se pak i v olomouckých novinách pravidelně objevují detailní zprávy o průběhu hrozné občanské války v Rusku, která roku 1920 skončila definitivním vítězstvím bolševiků. 

Pokud Vás tyto výlety do olomoucké historie baví, zvažte prosím symbolickou podporu naší práce, které věnujeme spoustu volného času. Váš příspěvek využijeme například na propagaci příspěvků na facebooku. Číslo účtu je 154344877/0600. Děkujeme.