K nejpůsobivějším církevním stavbám v Olomouci nepochybně patří chrám svatého Mořice. Jeho dnešní podoba je pozdně gotická a pochází z 15. století. Historie svatyně na tomto místě je však mnohem starší, podle nejrůznějších archeologických i písemných indicií zde stával kostel nejpozději ve 12. století, ale spíš ještě dříve. Současný monumentální gotický chrám má mnoho pozoruhodností, asi nejzajímavější nebo na pohled nejpůsobivější je ale jeho jižní, nejvyšší věž. Při troše fantazie diváka napadá, že tato bytelná věž z mohutných kamenných kvádrů možná stála na místě dříve než samotný farní kostel. O kolik dříve to bylo, to zatím nikdo neví.

Kdo ví, jak stará ta věž je?

Prvotní svatyně snad z 11. století na tomto místě sloužila pravděpodobně obyvatelům prosperující pradávné osady, rozkládající se na spojnici dálkových obchodních tras v okolí dnešního kostela a křižovatky ulic Opletalova, Pekařská a Zámečnická. Její zasvěcení neznáme. Novější románsko-gotický kostel kostel, zmiňovaný k roku 1257, byl už pravděpodobně hlavním farním kostelem pro obyvatele nově vysazeného královského města. Jeho velikost ale rostoucímu městu nestačila, a tak se někdy na přelomu 14. a 15. století rozhodlo o stavbě skutečně monumentálního prostorného chrámu. Tou dobou už možná mohutná jižní věž stála. 

Na mladší, severní věži, je vytesán letopočet 1412, který značí pravděpodobně zahájení stavby nového velkého chrámu nebo jeho severní věže. Jižní věž je ale určitě starší. „Je hypoteticky možné, že jižní věž může pocházet ještě ze starého kostela,“ píše Jan Štěpán v publikaci Chrámy, kostely, svatyně a kaple v Olomouci. „Nejstarší částí stávajícího chrámu je mohutná hranolová jižní věž, vybudovaná z režných kamenných kvádrů jako přístavba předchozího kostela,“ píše Kateřina Dolejší v knize Průvodce Olomoucí, Umělecké památky města. To by tedy znamenalo její počátek někdy ve 13. století. Podle webové stránky mořické farnosti www.moric-olomouc.cz je jižní věž písemně doložena poprvé k roku 1403, což ale nevypovídá nic o tom, kdy byla doopravdy postavena.

Kameníci jsou podepsaní i ve dvacetimetrové výšce

Neomítnuté hrubě působící zdi věže působí dojmem velké starobylosti. V tom se dá možná s nadsázkou jižní mořická věž připodobnit ke slavné věži Markomanka na zvíkovském hradě – ani u ní historici neumí říct přesné datum vzniku a amatérští badatelé a záhadologové se předhánějí v tom, jak hluboko do historie její zrod posunou. Při prohlídce kvádrů na jižní věži neujdou pozornosti různé značky. Jsou to velmi pravděpodobně různé kamenické značky, tedy de facto podpisy kameníků. Nacházíme je i ve výšce několika desítek metrů. Přesvědčit se o tom mohli řemeslníci, kteří v posledních třech letech provádějí rekonstrukci celého chrámu a na jižní věži restaurovali a doplňovali silně některé poškozené kvádry. Zatímco některé znaky nemají žádný logický význam a jsou prostě asi jen znakem konkrétního kameníka, jiné vypadají jako římské číslice.

Pro historiky jsou mimořádně důležité značky (neboli merky) kameníků, ovšem za předpokladu, že nebyly poškozeny pozdějšími necitlivými úpravami a jsou rozeznatelné v původní podobě. V takovém případě jsou odborníci schopni zjistit třeba to, že na stavbě olomouckého chrámu svatého Mořice pracovaly tytéž osobnosti jako na svatoštěpánském dómu ve Vídni, při stavební huti Benedikta Rieda v Praze na stavbě Vladislavského sálu nebo při stavbě pernštejnské pohřebního kostela v Doubravníku. Dokáží podle toho s velkou mírou pravděpodobnosti určit i jména dotyčných kamenických mistrů. 

Kamenickými značkami, které jsou bohatě rozmístěny na hlavním, západním portálu kostela svatého Mořice, na jižním portálu a hlavně na dvojitém vřetenovém schodišti, připojeném k jižní věži, se zabývala historička Hana Myslivečková. Našla jich tam bezmála čtyři desítky! Zda ale měla historička možnost posoudit i značky ve výšce desítek metrů na obvodovém zdivu jižní věže, to nevíme. Bez lešení se k nim ovšem člověk určitě nedostane. Ona totiž jižní věž měří na výšku úctyhodných 46 metrů! Na to obyčejný žebřík nestačí...  

Svobodní zednáři v kostele???

Mimochodem, pokud jde o množství kamenických značek a podpisů, mořický kostel má ještě jednu, i když mnohem novodobější zvláštnost. V časech, kdy mimořádně schopný a činorodý mořický farář, hrabě František Řehoř Gianini zařídil povýšení chrámu na proboštský a inicioval jeho obnovu po požáru z roku 1709, přibyly na chrámu dost překvapivé symboly. Pod fiálou a štítkem každého opěrného sloupu na jižní straně kostela jsou prokazatelně zednářské symboly! Známý olomoucký badatel a kulturní iniciátor Antonín Schindler dokonce našel takové symboly i v interiéru chrámu, a tvrdí, že centrální socha na Englerových varhanách není ani světec, ani architekt, ale alegorie zednáře – svědčí o tom jak její ztvárnění, tak i znak zednářů u nohou sochy. A to už je na katolický chrám opravdu dost citlivá, skoro až třaskavá kuriozita… Svobodní zednáři bývali po staletí vnímáni jako konkurenti a protivníci církve.

Vzdělanému hraběti Gianinimu to ale nemůžeme mít za zlé. Bez něj by například u svatého Mořice nebyly nejlepší a největší středoevropské varhany. A sám hrabě a probošt Gianini měl nejspíš pro tajné spolky velkou slabost; vždyť byl spolu s Josefem, svobodným pánem Petrášem (mimochodem pohřbeným v mořickém chrámu) zakládajícím členem první rakouské učené společnosti Societas Incognitorum.

Jak vidno, mořický chrám je ještě záhadnější a ještě tajuplnější, než se může na první pohled zdát. A že i ten první pohled je ohromující!

Zdroje:

Schindler, Antonín: Tajemná Olomouc aneb Olomouc, jak ji neznáte. Vydalo nakladatelství Votobia 1998

Kol. autorů: Chrámy, kostely, svatyně a kaple v Olomouci. Vydalo nakladatelství Danal, 2008

Myslivečková, Hana: Kamenické značky v kostele svatého Mořice,

Kol. autorů: Průvodce Olomoucí, Umělecké památky města. Vydalo statutární město Olomouc, 2011.

PS: Pokud Vás naše výlety do olomoucké historie baví, zvažte prosím symbolickou podporu naší práce, které věnujeme spoustu volného času. Váš příspěvek využijeme například na propagaci příspěvků na facebooku. Číslo účtu je 154344877/0600. Děkujeme.