V sedmdesátých letech prý měli památkáři jasnou představu. „Železo? Černá barva. Nic jiného,“ říká zkušený umělecký kovář a restaurátor Jiří Běhal, který tehdy u památkářů působil. Jeho názor na barevnost kovových prvků historických staveb je ale zcela odlišný. Díky tomu se teď vrátila půbvodní nádherná polychromie na dveře gotického chrámu svatého Mořice.

O zastaralém puristickém názoru na černou barvu jako jedinou možnou pro ozdobné kovové prvky historických památek si myslí dnešní restaurátoři svoje. „Já bych naopak chtěl aspoň chvíli žít v 19. století, kdy měli tvůrci k barevnosti úplně jiný přístup,“ okomentoval téma polychromie Jiří Běhal.  Jakdodal, analýzy potvrzují toto přesvědčení. „V dílně máme zrovna dveře do věže, na kterých jsem našel zlacení na pantech a zbytky olejových barev,“ uvedl v létě při práci na mořickém chrámu.

Díky jeho přesvědčování investora během plánů na obnovu chrámu, pečlivé odborné práci a vlastnímu finančnímu vkladu se teď dveře do mořického chrámu znovu skví v takové kráse, v jaké ji znali naši předkové. A to nejen v 19. století při novogotických úpravách, ale i ve středověku, který byl prý mnohem barevnější, než si dnes myslíme. Kování na renovovaných hlavních vstupních dveřích je pozlacené a natřené dalšími barvami.

Obnovené dveře s restaurovaným kováním teď působí jako drahokam vsazený do kvalitního gotického pískovcového portálu. Ještě nedávno šedivému a posmutnělému chrámu se tak vrací krása, kterou přitahoval generace našich předků. Můžeme se jen těšit, až se objeví i další opravené dveře.

A mimochodem, na restaurovaném kování je patrný nápis Joh. Lefenda, Olmütz. Ano, to je ten umělecký kovář, který vytvořil nádhernou lampu na rohu ulic Ztracená, Pekařská, Ostružnická a Denisova a v Olomouci vyrobil spoustu vynikajících kovářských prací. I na samotném mořickém chrámu je další jeho dílo, a to mříž na renesanční rodové hrobce Václava Edelmanna z Brosdorfu. Je dobré, když se díky pečlivé práci restaurátorů obnovují dávné olomoucké příběhy a původní podoba jeho památek.