Vědec, kterému svět vděčí za zápalky, se narodil v lékárně v Olomouci

Chybová zpráva

  • Deprecated function: Function create_function() is deprecated ve funkci eval() (řádek: 1 v souboru /var/www/clients/client0/web26/web/modules/php/php.module(80) : eval()'d code).
  • Deprecated function: The each() function is deprecated. This message will be suppressed on further calls ve funkci _taxonomy_menu_trails_menu_breadcrumb_alter() (řádek: 436 v souboru /var/www/clients/client0/web26/web/sites/all/modules/taxonomy_menu_trails/taxonomy_menu_trails.inc).
Neděle, 17.1.2021

Novodobá Olomouc má jednu zvláštní a ne moc dobrou vlastnost. Často zapomíná na své rodáky, kteří to ve světě dotáhli daleko. Roli hraje asi národnostní předěl, kdy do roku 1918 bylo město vedené německou radnicí a po vzniku republiky nová česká reprezentace neměla chuť vzpomínat na německy hovořící rodáky. Každopádně to je škoda. Vždyť třeba takový světově známý zakladatel moderní genetiky Gregor Johann Mendel studoval čtyři roky v Olomouci, zde byl výrazně ovlivněn svým profesorem Johannem Karlem Nestlerem, odborníkem na šlechtitelství, a jen kvůli tíživé chudobě odešel do augustiniánského kláštera v Brně, kde bylo postaráno o jeho hmotné potřeby a Mendel se mohl v klidu věnovat křížení hrášku a analýze principů dědičnosti… Dnes se holt k Mendelovi hlásí brno. Ale zpět k našemu dnešnímu příběhu. V Olomouci se narodil muž, bez nějž by svět nepoznal bezpečné zápalky. Jmenoval se Anton Schrötter a narodil se v Krajinské lékárně v rodině tradičních lékárníků.

Když se 26. listopadu 1802 narodil Josefu Dismasi Schröttrerovi a jeho ženě Paulině, rozené Kristellli, syn, dostal kromě jména dlouhého Anton Conradus Fridericus Dismas Schrötter do vínku i životní nasměrování – věda, konkrétně farmacie a zdravotnictví. Otec v něm viděl pokračovatele rodové tradice, počítal s tím, že jednou převezme nejstarší olomouckou lékárnu, zvanou tehdy Landschaft Apotheke zum Schwarzen Adler, Zemská lékárna U Černého orla. Proto také hoch po základních studiích v Olomouci vyrazil na otcovo přání na univerzitu do Vídně studovat lékařství. Tam ale plány otce Josefa Schröttera dostaly vážnou trhlinu. Nadějný student Anton se seznámil s profesorem geologie a mineralogie Friedrichem Mohsem a pod jeho silným vlivem přestoupil na studium přírodních věd. Řekněme rovnou, že do Krajinské lékárny svého rodu se už jako lékárník nikdy nevrátil a řemeslo převzali další členové lékárnického rodu, mimo jiné i Karl Schrötter, budoucí olomoucký starosta z let 1866 až 1872.  

Už v pětadvaceti letech se stal asistentem matematiky a fyziky na vídeňské univerzitě, v osmadvaceti byl jmenován profesorem fyziky a chemie na technickém institutu Joanneum v Grazu a konečně od roku 1843 působil jako profesor technické chemie na polytechnickém institutu ve Vídni. Patřil k nejlepším rakouským vědcům své doby. Proto byl také vybrán na místo jednoho z vědeckých konzultantů dvouleté expedice rakouské fregaty Novara a rakouské expedice na severní pól. Díky tomu se jeho jméno dostalo i do zeměpisných atlasů. Na velkém arktickém souostroví Země Františka Josefa je po něm pojmenován mys „Cape Schrötter“ (součást ostrova Hohenlohe) a v ortleských Alpách v jižním Tyrolsku bychom narazili na horu jménem Schrötterhorn.

Čím se ale proslavil nejvíc, je jeho objev v oblasti technické chemie. Anton Schrötter experimentoval s mnoha chemikáliemi a minerály, zkoumal vlastnosti různých minerálů a chemikálií, projevující se za určitých neobvyklých podmínek. Při této práci se mu v roce 1845 podařilo objevit způsob výroby červeného fosforu. Čím je tato látka zvláštní? Díky ní existují bezpečné zápalky.

V té době totiž sice zápalky už existovaly, jejich hlavičky byly ale vyráběny z klasického fosforu. Tím stačí škrtnout o jakýkoliv povrch a hned vzplane. Možná se vám vybaví scény z westernů, kde drsňák škrtne zápalkou o podrážku boty a zapaluje si doutník. Tyto zápalky mohly vzplanout i nechtěně při libovolné neopatrné manipulaci, což bylo nebezpečné. Samovznícení není to, co by člověk chtěl ve své domácnosti zažívat. Oproti tomu Schrötterem objevený červený fosfor má jiné vlastnosti. K zapálení se musí energicky třít o skutečně drsný povrch, v našem případě o škrtátko na zápalkové krabičce. Díky tomu se tedy na trhu objevily bezpečnostní domácí zápalky (technicky je poprvé připravil jiný chemik Rudolf Christian Boettger).

A hlavičky na bázi červeného fosforu, objeveného před 175 lety Olomoučanem Antonem Schrötterem, mají i sirky, které máte doma dnes i vy. Tak si na něj občas aspoň vzpomeňme…

PS: Pokud Vás naše výlety do olomoucké historie baví, zvažte prosím symbolickou podporu naší práce, které věnujeme spoustu volného času. Váš příspěvek využijeme například na propagaci příspěvků na facebooku. Číslo účtu je 154344877/0600. Děkujeme!

MB

Fotogalerie: 
Autor: 
(MB)