AKTUALIZOVÁNO 2. 12. 2016

Velká a slavná novinka se roznesla 2. prosince 1848 nejprve po Olomouci a teprve poté po celé ohromné rakouské říši. Přesně před 168 lety byl totiž v Olomouci uveden na trůn nový císař. A že šlo o člověka mladičkého, teprve osmnáctiletého, všichni příznivci Habsburského domu věřili, že to bude právě takový silný a dynamický vládce, jakého říše v oněch rozbouřených dobách potřebovala.

Nikdo z přítomnách ale asi netušil, že právě v té chvíli začíná éra nejdéle vládnoucího habsburského císaře, který bude od té doby jakýmsi symbolem starého Rakouska i pro další generace. . 

Velkým dnem pro monarchii i pro osudy několika osob byl 2. prosinec roku 1848 v Olomouci. Tehdy totiž došlo k nevídané a dle oficiální habsburské historiografie dojemné scéně. Dosavadní vládce, císař Ferdinand I., abdikoval a vládu předal svému synovci, budoucímu Františku Josefovi I. Abdikace nebyla v habsburské rodině ani zdaleka něčím obvyklým, navíc v tomto ojedinělém kroku došlo i k další zvláštnosti. Po Ferdinandovi by totiž měl na trůnu logicky následovat jeho mladší bratr František Karel. 

V Olomouci byl oproti Vídni klid

Ferdinand, jehož vládcovské schopnosti byly do jisté míry limitovány zdravotním stavem, stál v čele státu více méně formálně, zatímco reálnou moc měla v rukou tzv. státní konference, tvořená kancléřem Karlem Metternichem, hrabětem Františkem Antonínem Kolowratem a habsburským arcivévodou Ludvíkem. Zatímco v klidných časech tento systém dobře fungoval, v revolučním roce 1848, který se plně projevil i v císařské Vídni, už bylo třeba situaci  řešit jinak. Kancléř Metternich byl odvolán a císař slíbil přijmout ústavu. Při jedné z radikálních bouří byl rozzuřeným davem dokonce lynčován starý ministr války Theodor Baillet de Latour. To byla ta pomyslná poseldní kapka, která v polovině října přiměla celý císařský dvůr k přestěhování do Olomouce, kde revoluční atmosféra nebyla zdaleka tak vyhrocená jako ve Vídni, byť i zdejší studenti do značné propadli revolučnímu nadšení. Jakkoliv tedy byli relativně klidní obyvatelé Olomouce, sám císařský dvůr se postaral o pořádný rozruch. K němu došlo 2. prosince.

Aby Všemohoucí dovedl pomýlené k povinnostem a oklamané k pravému poznání

Ráno tohoto dne se ve vznešených prostorách Arcibiskupského paláce odehrála historická událost a radikální změna. Další popis ale svěřme dobovému tisku: "Z rána dne 2. prosince r. 1848, pevnost Olomoucká, obyčejně klidná, přioděla se zvláštní tvářnosti; po ulicích panoval neobyčejný ruch, a zrak a pozornost všech obráceny byly k rezidenci císařské, kam ze všech stran sjížděli se členové císařské rodiny, jakož i veškeré dvořanstvo, pak ministři a jiní vysocí hodnostáři civilní i vojenští, byvše na osmou hodinu ranní ke dvoru obesláni. Císař Ferdinand usednuv na místo připravené, vytáhl spis a četl: „Důležité příčiny přiměly nás k neodvolatelnému rozhodnutí, vzdáti se koruny císařské a to ve prospěch našeho milovaného synovce, pana arciknížete Františka Josefa, jehož jsme za plnoletého byli prohlásili...” A ještě několik slov samotného Ferdinanda I.: „... po zralé úvaze a s přesvědčením o nevyhnutelné nutnosti tohoto kroku (velké a rozsáhlé proměny naší státní formy) jsme dospěli k rozhodnutí slavnostně se zříci rakouské císařské koruny... Kéž Vám Všemohoucí opět vrátí vnitřní klid, dovede pomýlené k povinnostem a oklamané k pravému poznání...“ Císařem se stal rozhodnější a mnohem méně tolerantní, nekompromisní mladík František Josef. Jeho strýc Ferdinand si po abdikaci zapsal do deníku: „Na to jsme se já i moje žena zúčastnili mše svaté v kapli arcibiskupské residence. Pak jsme si s mou milou ženou sbalili naše věci...“ Někdejší císař se následně odstěhoval do Prahy, kde s manželkou žil docela spokojeným životem na Hradčanech. Věnoval se své oblíbené botanice i společenskému životu a užíval si přízně Pražanů. Tíhu a odpovědnost moci už nesl mladý císař. 

Olomouc měl císař rád

V následujících desítkách let císař František Josef I. navštívil Olomouc mnohokrát. Pro jednání s pruským králem Fridrichem Vilémem IV a carem Mikulášem I. zde uzavřel takzvané olomoucké punktace, s pruským panovníkem se zde sešel ještě několikrát. Jakožto milovník armády opakovaně navštěvoval především olomouckou pevnost a sledoval vojenská cvičení. Podporoval rozvoj vzdělání, když osobně finančně podpořil jak vznik velké německé chlapecké měšťanské školy, dnešního Komenia, tak i zrod českého Slovanského gymnázia. Na druhou stranu ale městu také ublížil, když roku 1860 podepsal dekret o zrušení zdejší univerzity, z níž zůstala nadále v provozu jen univerzitní knihovna a teologická fakulta. V tomto rozhodnutí císaře nejspíš inspirovala nepříjemná vzpomínka na olomoucké studenty, kteří v roce 1848 projevovali sympatie k revoluci.

Také Olomoučané si pravidelně s notnou dávkou hrdosti připomínali, že právě zde nastoupil panovník, symbolizující více než polovinu 19. století, na trůn. Ostatně, nadstandardní vazby mezi Olomoucí a císařem považoval za nevítaný přežitek i prezident Tomáš Garrigue Masaryk, když v roce 1921 Olomouc navštívil. "Vzpomínám jen toho, že zde císař, jenž je spoluvinníkem hrozné světové války, započal své neblahé panování, dnes však jsme svobodni a je teď na nás, abychom politicky a mravně vynikli nad minulost," prohlásil tehdy Masaryk. Bez ohledu na TGM, Olomouc na císaře snad nezapomněla ani dnes.  

Dnes si připomínáme Františka Josefa i v Olomouci

V listopadu roku 2016 si každý, komu historie aspoň něco říká, připomněl století od smrti Františka Josefa I. A v Olomouci začala 25. listopadu ve Vlastivědném muzeu výstava František Josef I. v Olomouci. Součástí výstavy jsou i přednášky, například Olomouc jako klíčová pevnost císaře Františka Josefa I. či František Josef - panovník, politik a člověk. A v prosinci k tomu přibyla další vzpomínka na začátek oné dlouhé éry Františka Josefa I.  

PS: Pokud Vás tyto výlety do olomoucké historie baví, zvažte prosím symbolickou podporu naší práce, které věnujeme spoustu volného času. Váš příspěvek využijeme například na propagaci příspěvků na facebooku. Číslo účtu je 154344877/0600. Děkujeme.