DOPLNĚNO Je leden roku 1865. V olomoucké tiskárně Josefa Groáka spatří světlo světa první číslo Olomouckých novin. Tedy česky psaných novin pro české, tehdy menšinové obyvatelstvo Olomouce. Ne že by to byla úplně první česky psaná olomoucká tiskovina – Sedlské nowiny, později přejmenované na Prostonárodní holomoucké nowiny, vycházely už na přelomu let 1848 a 1849. Ty ale vydržely jen necelý rok. Před Olomouckými novinami pak vycházel ještě Moravan, jenže ani tomu nebylo dáno vydržet déle než dva roky. Teprve noviny, za nimiž od jejich zrodu v oněch lednových dnech 1865 stáli manželé Josef a Josefina Černochovi, vycházely i se změnou názvu na Našinec až do neblahého února 1948.
Úplně první českou olomouckou tiskovinou byly již zmíněné Prostonárodní holomoucké nowiny, jejichž první číslo vydali v sobotu 4. listopadu 1848 Ignác Jan Hanuš a Jan Helcelet. Ignác Jan Hanuš ostatně spolu s vydavatelem Eduardem Hölzelem stál dokonce i za nejstarším tištěným periodikem, a to novinami Die neue Zeit, které v Olomouci začaly v němčině informovat revolučním hnutím povzbuzené měšťanstvo a zdejší studenty už v březnu 1848. O pár měsíců později následovaly české Prostonárodní holomoucké nowiny, ty však vycházely jen do jara 1849, kdy měnící se politické klima po porážce revolučního hnutí další existenci novin nesvědčilo. "Vycházeti bude těchto novin půl archu každý trhový den, to jest ve středu a v sobotu. Záměr a účel jich jest podávati krátce a snadno srozumitelné zprávy o událostech a dějích veřejných našeho velmi vážného času..." Tak znělo sdělení na první straně prvního čísla prvních olomouckých novin z 1. 11. 1848. Jenže po rozehnání ústavodárného sněmu v Kroměříži a vydání oktrojované ústavy vyšlo 28. dubna 1849 poslední číslo, které mimochodem mělo pořadové číslo 44.
V letech 1862 až 1864 vycházel pod vedením Františka Jaroslava Kubíčka v Olomouci další česky psaný list Moravan. I ten ale zanikl bez náhrady, přičemž sám šéfredaktor Kubíček si „užil“ tříměsíčního těžkého žaláře. Nepřerušenou dlouhodobou tradici olomouckých novin s věrnou čtenářskou obcí tedy skutečně založili rok po zániku Moravana, tedy před téměř sto padesáti pěti lety, manželé Černochovi.
Nové Olomoucké noviny začal v lednu 1865 vydávat politicky aktivní publicista Josef Černoch. Sídlo těchto novin bylo na Dolním náměstí 27 v domě "u Černého orla". Zde také redakce zůstala po další desítky let. V roce 1868 ovšem vydavatele Černocha potkalo to, čím si v oněch dobách prošla řada novinářů, a to konflikt se státní mocí. Černoch byl za údajné pobuřování odsouzen k téměř dvěma letům žaláře, ovšem do vězení odmítl nastoupit a raději se skrýval v zahraničí. V době jeho nepřítomnosti založila manželka Josefina Černochová nový, stejně vlastenecky a katolicky orientovaný list Našinec. (Josefina Černochová, osobnost činorodá na poli charity a předsedkyně olomouckého Spolku paní a dívek, by si mimochodem pro svou odvahu a společenskou angažovanost sama zasloužila podrobnou studii.)
Po amnestii se Josef Černoch vrátil do Olomouce a převzal řízení Našince. Od tiskaře Josefa Groáka přešel po letech list do vlídné náruče Knížecí arcibiskupské knihtiskárny na Dolním náměstí, což jen potvrdilo zřetelně katolickou orientaci Našince. Konzervativní noviny, které se ostře vymezovaly nejen proti německému vedení Olomouce, ale třeba i proti levicovým pokrokářům, o čemž svědčily četné polemiky s výrazně levicovým Hlasem lidu nebo s olomouckým sociálně-demokratickým listem Pozor. Jakkoliv se olomouckému listu dobře dařilo ve svobodných časech, v době obou totalitních režimů byl na indexu.
Po německé okupaci vycházel Nainec zprvu ještě jako týdeník, ovšem už roku 1941 byl protektorátní správou zakázán úplně. Jeho tehdejší šéfredaktor J. Řezníček byl zadržen a popraven nacisty.
Našinec pak byl obnoven po osvobození Československa, vydávala jej tehdy pod upraveným názvem Osvobozený Našinec Československá strana lidová. V Knihovním obzoru, čtvrtletníku Vědecké knihovny Olomouc, vzpomínal někdejší redaktor J. I. Unzeitig takto: "Před osudným únorem 48 dosahoval denní náklad i 80 tisíc a nedělní až 100 tisíc. Našinec v tu dobu již nebyl pouhým regionálním deníkem a v mnoha tisících se posílal do celé republiky i na Slovensko, na Ostravsko a Slovácko. Mnoho set výtisků šlo i do zahraničí, do Itálie, Francie, Německa, USA, Kanady, ba i do Austrálie a na Nový Zeland. Zvlášť v Polsku, Kanadě a USA byla jeho prestiž často větší než mnoha pražských deníků."
Vaz nejstarším tradičním olomouckým novinám zlámal až komunistický režim, kterému samozřejmě nebylo zaměření listu ani trochu po chuti. Komunisté se Našince snažili poškodit už před únorem 1948, list jim ale (na rozdíl od jiných) vytrvale vzdoroval a svou antipatií k bolševismu se nijak netajil. Krátce po únorovém převratu pak už skutečně přišel definitivní zákaz, kterým skončila úctyhodná osmdesátiletá tradice olomouckých regionálních novin. Své si pak od nového režimu zažili i jeho poslední redaktoři, ale to by už vydalo zase na další článek...
Komentáře
Njcmwh njqyoo