Asi těžko by si dnes někdo představoval, že se zrovna knihkupec může stát významnou osobností kulturního života města. Jenže v rakouské monarchii druhé poloviny 19. století to šlo. Romuald Promberger (1856-1932) je toho skvělým příkladem. Olomoucký knihkupec a nakladatel byl desítky let jedním z hlavních hybatelů kulturního života české menšiny v Olomouci. Už za první republiky mu ostatně díky kritikovi Arne Novákovi začali přezdívat Moravský Kramerius, podle podstatně slavnějšího národního buditele, spisovatele a vydavatele Matěje Krameria.
Když si v listopadu roku 1884 mladý Romuald Promberger v domě zlatníka Webra v tehdejší Eliščině ulici pronajal přízemní prostory, bylo v Olomouci už pět knihkupectví. Jedním z nich byl i podnik Eduarda Hölzela, u nějž se Promberger vyučil. Jediným českým knihkupectvím byl obchod Vladimíra Rakovského na Žerotínově náměstí, ostatní podniky byly německé. Romuald Promberger byl odhodlán získat si co nejrychleji dobré jméno nejen u českých Olomoučanů, kteří tehdy tvořili asi třetinu z celkového počtu zhruba 22 tisíc obyvatel, ale i u Čechů z blízkého venkova. "Doufám, že ve své snaze naleznu hojné podpory nejen mezi inteligencí města, ale též i mezi inteligencí venkova," obracel se na budoucí zákazníky Promberger před otevřením svého podniku. Prodejna, kterou otevřel slavnostně 1. prosince, byla bohatě zásobena knihami, hudebninami, učebnicemi, kalendáři, slovníky, modlitebními knihami a další literaturou nejrůznějšího druhu.
Velmi brzy začal s vlastní ediční činností. Vydával nejprve publikace, které měly solidní potenciál na komerční úspěch, současně přitom ale stále plnil předsevzetí přispět k povznesení českého etnika na Olomoucku. Vydával různé druhy kalendářů, uzpůsobené obsahem například pro venkovany a sedláky, pro duchovním učitele či třeba milovníky historie, vydával i kalendář Libuše, zaměřený především na dámské publikum. Tyto kalendáře měly mimochodem odběratele až v za Atlantikem v americkém Chicagu. Jakmile to umožila jeho ekonomická situace, vydával i množství další literatury, prózu, naučné publikace i hudebniny. Nabízel také reprodukce obrazů, umělecké předměty a další zajímavé zboží, které mělo povznášet duši a podporovat kulturní život olomouckých Čechů. Ti měli totiž v převážně německém starobylém městě dlouho pocit určitého kulturního nedostatku či schodku. Prombergrovo knihkupectví tedy propagovalo veškeré české kulturní akce, pomáhalo Vlasteneckému spolku musejnímu a podporovalo první umělecké kroky mladých moravských tvůrců. Promberger například objevil ještě v dobách studií budoucího slavného kreslíře Adolfa Kašpara. Knihkupectví plnilo po desítky let funkci kulturního salonu olomouckých Čechů.
Když v roce 1932 Romuald Promberger zemřel, jeho podnik převzali synové. Ti pokračovali ve stejné činnosti, tedy ve vydávání knih i podpoře místních kulturních akcí. Těsně před německou okupací například uspořádali velkou výstavu o díle Karla Čapka. Přes všechny zásluhy Moravského Krameria i jeho synů o život české Olomouce však skončila jejich éra neslavně. Po únoru 1948 byli bratři označeni za zbohatlíky, podnik byl znárodněn a potomky nejslavnějšího olomouckého knihkupce komunisté vyhnali pryč z města. I za následujícího režimu se ale v domě na rohu Opletalovy a Ostružnické ulice prodávaly knihy, i když obsah některých z nich by asi zkušenému vydavateli Prombergrovi radost neudělal. I tahle etapa ale skončila. Na začátku 90. let se zde ještě nějakou dobu prodávaly knihy, poté hudební nosiče a nakonec se sem dostala jedna banka, kterou po bankrotu vystřídala druhá. Dobu, kdy byl tento měšťanský dům centrem kulturního života Olomoučanů, připomíná jen pamětní deska na průčelí.
Komentáře
Ekidnm qubkef