Nikoliv, jezevci, rosomáci ani žádné jiné větší šelmy v parcích v Olomouci nežijí, když nepočítáme vycpaného krasavce, kterého dnes někdo nechal v Bezručových sadech nejspíš pro pobavení dětí (viz snímek). Olomoucké parky ovšem mají ve velké oblibě kuny, lasičky, netopýři, veverky, zajíci, bažanti, kachny, žáby, a samozřejmě především Olomoučané. Jen co přinesla polovina dubna skoro letní počasí, parky jsou opět plné lidí. Olomoučané mají evidentně své parky velmi rádi. A odkdy vlastně parky k Olomouci a Olomoučanům patří?
Začněme tím, že všechny tři hlavní městské parky pochází z první poloviny 19. století. I ten nejmladší z nich je tedy už značně letitý a ledacos pamatuje. Za hlavní a současně nejstarší park jsou považovány Smetanovy sady, jejichž první část byla založena už v roce 1820. Hlavní stromořadí, přes sedm set metrů dlouhá Rudolfova alej, vznikalo tenkrát za výslovné podpory arcibiskupa olomouckého a arcivévody rakouského Rudolfa Jana Habsburského. Tento člen panovnické rodiny si ostatně Olomouc zamiloval natolik, že nakonec bylo v kryptě pod katedrálou svatého Václava ve speciální schránce pohřbeno jeho srdce (zatímco zbývající ostatky jsou v rodinné habsburské hrobce ve Vídni). Parky tehdy začínaly být v Evropě měšťanskou módou, zatímco dříve šlo především o záležitost šlechtických sídel a panství. Ve 30. letech stejného století vzniklo Janské stromořadí, základ budoucích Čechových sadů (shodou okolností se dnešní Palackého ulice, která Čechovy sady lemuje, jmenovala až do roku 1918 Alleestrasse).
V roce 1835 vznikla na jihovýchodním okraji olomoucké pevnosti další promenádní cesta, lemovaná stromy. To byl základ dnešních Bezručových sadů (podivný název, když si uvědomíme, že Bezruč byl opravdu ryze "slezský bard", nikoliv hanácký, a s Olomoucí nic společného neměl), lidově označovaný Michalský Výpad nebo zkráceně jen Výpad. Dosud byly v těchto místech jen mlýny a občas zaplavovaná divoká příroda.
Na vzniku olomouckých parků měl mimochodem podíl nejen výše zmíněný rakouský arcivévoda, ale také největší z habsburských vojevůdců, český šlechtic Josef Václav hrabě Radecký z Radče. Věhlasný maršál totiž nechal coby velitel olomoucké pevnosti vysoušet mokřady kolem hradeb a namísto bažin vysazovat stromy, čímž dal základ dalšímu stromořadí, Františkově aleji. Díky Radeckému tak má Olomouc nejen každoroční svátky s vojenskými dechovkami a pevné místo v životopise slavného vojevůdce, ale i příjemné parky.
Jak vidno, Olomouc a parky k sobě patří velmi úzce, a to už bezmála dvě století. Až se zase vydáte do některého z městských sadů, zkuste si vzpomenout na to, kolik generací Olomoučanů tam korzovalo před vámi.
Komentáře
Jdjzwz spudif