Proč směl kněz na mši jen bočním vchodem? Tajemství kostela s krásnými dveřmi

Znáte olomoucký kostel svaté Kateřiny? Pokud ne, nedělejte si z toho hlavu - nejste sami. Mezi všemi olomouckými chrámy totiž bývá často opomíjen, i když zcela neprávem. Tenhle gotický kostel se nachází, celkem logicky, v Kateřinské ulici. Ve středověku tedy ležel na samém kraji města, kousek od městských hradeb. Váže se k němu přinejmenším jedna docela zajímavá záležitost - dávný zákaz vstupu mužům. 

Původní gotická stavba kostela svaté Kateřiny vznikala někdy kolem roku 1280, v souvislosti s budováním celého nového konventu řádu dominikánek. Následujících staletích byl kostel opakovaně dostavován nebo přestavován, a to například v letech 1360 až 1363, v letech 1455, 1513 i později. Klášter a s ním i kostel využívaly sestry dominikánky. A právě jejich přísná pravidla měla tehdy na svědomí onu specialitu - obyvatelky kláštera totiž vůbec neměly přijít do styku s muži. To byl ovšem problém v případě kněží. Bez bohoslužeb se samozřejmě žádný křesťanský klášter neobejde, nicméně v katolické církvi vykonává kněžskou službu výhradně muž. Stavebník, který budoval v areálu kláštera kostel, s tímto zádrhelem tedy musel počítat, a vyřešilo ho docela šalamounsky. Pro kněze, který přicházel buď z kostela svatého Blažeje nebo svatého Michala, byl zbudován zvláštní vchod na boku chrámu, jehož nízký portál s typickým gotickým lomeným obloukem můžeme vidět i dnes při pohledu z ulice. Kněz tedy přišel zvenčí rovnou do presbytáře, kde sloužil mši svatou, aniž by musel procházet mezi řádovými sestrami. 

Kostel svaté Kateřiny se pyšní také další zajímavostí - pravděpodobně nejkrásnějšími dveřmi mezi všemi olomouckými chrámy. Jedná se o úžasnou ukázku řemeslné zručnosti olomouckých řezbářů někdy z doby renesance. Celý klášterní areál se značně proměnil v době renesance a posléze i v baroku. Kostel sám poměrně výrazně změnil vizáž v 80. letech 20. století. Při rekonstrukci vnějšího pláště byly odstraněny dodatečné stavební zásahy a světlo světa spatřily původně zazděné krásné gotické kružby na vysokých štíhlých oknech.

A ještě jednu zajímavost celý zdejší klášterní komplex má. V roce 1782 sem byly po zásahu císaře Josefa II. přemístěny sestry voršilky, které do té doby sídlily na Bělidlech. A právě ze svého mateřského kláštera nechaly voršilky přestěhovat bránu, kterou se dnes do klášterního areálu z Kateřinské ulice vstupuje.