Středověké sklepení domu U Zlaté Štiky ve Ztracené ulici je samo o sobě dostatečně působivé. Sestup dolů po nerovných schodech, nepravidelná středověká dlažba z oblázků, stísněné prostory. Když si pak mezi exponáty necháte vyprávět o útrpném právu, jste vděční za to, že je nahoře jednadvacáté století. 

Historický spolek Durancia otevřel v pátek první část Olomoucké mučírny. Malé muzeum zasvětí zájemce do podrobností o metodách strážců zákona v dávno minulých dobách. V nyní otevřené místnosti se autoři expozice věnují Hrdelnímu právnímu řádu Marie Terezie neboli Constitutio criminalis Theresiana. Ačkoliv z rozmístěných reprodukcí a názorných kreseb v úředním dokumentu z 18. století opravdu mrazí a pohled na vykloubené ruce či rozrdcené palce není ani trochu příjemný, přesto byl zákoník Marie Terezie v tehdejším výkonu práva humánní novinkou, protože stanovoval jednotné postupy pro nakládání s obviněnými a alespoň omezoval případnou zvůli mučících vyšetřovatelů. Už jen představení nástrojů muselo slabší povahy přimět k okamžitému přiznání. 

V místnosti pár metrů pod povrchem země najdete základní nástroje, které se v době Marie Terezie používaly ve městech, obdařených hrdelním právem. Palečnice, různé háky a kleště, lavice k výprasku, skřipec, svazky svící k pálení boků a další hrůzy, včetně tří popravčích mečů. Kouzlo malé expozici dodává ovšem především zasvěcený výklad. Co přesně čekalo pachatele v průběhu vyšetřování, v čem se lišilo útrpné právo ve starších dobách a v době nastupujícího osvícenství, jak potenciální kriminálník už zdálky poznal, že město, do nějž vstupuje, má vlastní mučírnu s katem a hrdelní právo, a tak dále. 

Historický spolek Durancia, který Olomoučané znají především z komentovaných prohlídek podzemí, zatím buduje muzeum útrpného práva z vlastních zdrojů. V nejbližší době by chtěl sklepní expozici rozšířit o další místnost, záleží ale na finančních schopnostech. Spolek chce o pomoc požádat i město Olomouc.