Vojenská hudba z Norska, Rakouska a dalších evropských zemí, mažoretky a především slavný polní maršál Jan Josef Václav Radecký z Radče... Geniálnímu stratégovi a veliteli olomoucké pevnosti z let 1829 až 1831 bude v Olomouci při čtrnáctém ročníku Oslav maršála Radeckého dělat společnost jeden z jeho učitelů a další věhlasný voják, generál Ernest Gideon Laudon.

Oslavy jsou rozděleny do dvou dnů. V pátek se v Olomouci odehrají dva opravdu kvalitní koncerty. O první, duchovně zaměřené vystoupení se postará v prostorách chrámu svatého Mořice Vojenská hudba Norského království (18,00). Ve 20 hodin pak bude otevřené Horní náměstí svědkem zahajovacího koncertu v podání Ústřední hudby Armády České republiky a jejích sólistů. Večer zakončí ve 21,30 velký ohňostroj.

V sobotu začne vše velkolepým příjezdem hlavních osobností, polního maršála Radeckého s chotí a jejich hosta, generála Ernsta Gideona Laudona (tento generál se roku 1758 velmi výrazně zasadil o osvobození Olomouce, obležené pruským vojskem). Po slavnostním přivítání začne přehlídka vojenských hudeb. Kromě již zmíněných Norů a Ústřední hudby Armády ČR se představí také armádní hudba z Rakouska a Polska a samozřejmě také Posádková hudba Olomouc. Mimo to mají oslavy letos jednoho speciálního hosta, a to Městskou kapelu z partnerského německého města Nördlingen.

Do Olomouce zamíří představitelé zemí, jejichž vojenské hudby v sobotu na Horním náměstí vystoupí. Čestným hostem letošního ročníku je generál Roland Vogel, bývalý vojenský a letecký přidělenec Armády Rakouské republiky  v České republice a čestný předseda organizačního štábu Oslavy maršála Radeckého.

Slavnostmi si Olomouc připomíná vztah města k jednomu z největších vojenských stratégů všech dob, maršálu Janu Josefu Václavu Radeckému z Radče. Ten byl v letech 1829 až 1831 vojenským velitelem Olomouce a velmi se zasloužil o pozitivní proměnu města, například vysoušením stok v předpolí hradeb či zakládáním budoucích olomouckých parků.  „Jeho legenda, i přes mnoho proměn žije dále a je vhodné si ji v Olomouci, ve městě, ve kterém velmi rád pobýval, slavnostně připomínat,“ říká pořadatel Oslav Maršála Radeckého Libor Gašparovič. Mezinárodní obsazení festivalu navíc rovněž připomíná nejen evropský význam Radeckého, ale také jeho představy o jakési prvotní evropské federaci. „Josef Václav Radecký z Radče byl vedle Prince Evžena Savojského nejvýznamnějším vojákem rakouského soustátí a je dobře, že něco z lesku jeho renomé ulpělo i na zdech našeho města,“ dodává Libor Gašparovič.

Maršál Radecký a Olomouc

Před více než sto osmdesáti lety, roku 1829, vstupoval do zdí už proslulé hlavní zemské pevnosti Olomouc její nový vojenský velitel. Byť i mnozí z jeho předchůdců si vysloužili notnou porci vojenské slávy, novému veliteli se zásluhami rovnat nemohli. Obyvatelé nadšeně vítali generála jízdy a vítěze od Lipska Jana Josefa Václava Radeckého z Radče (1766 –1858)).

Maršál Radecký nevnímal štaci v Olomouci nijak negativně, byl totiž pevnostním odborníkem a Olomouc považoval za nejvýznamnější opěrný bod v monarchii. Nadřízení od něj ovšem v době míru mnoho nečekali, v Olomouci měl tento již šedesátiletý voják s aureolou hrdiny prožít vojenský důchod. Kromě běžné agendy, společenských akcí a zahrádky se klid zdál úplný. Před sídlem vojenského velitele v Edelmannově paláci defilovala městská garda při vzpomínce slavného roku 1758, kdy město odolalo Fridrichu Velikému. Nikdo netušil, že starého vojáka povinnost povolá k jeho další hvězdné hodině. Na italském bojišti dvakrát slavně porazí mnohem silnějšího nepřítele. V bouřlivých letech zachrání monarchii a stane se nejslavnějším vojevůdcem mnohonárodní říše 19. století. A Olomouc bude na jeho výkony také patřičně hrdá.

Osudy vojáka Jana Josefa Václava Radeckého, hraběte z Radče

Osobnost maršála Josefa Václava Radeckého z Radče byla v posledních 100 letech z naší paměti vytlačována především nacionálními předsudky, které mu nedokázaly odpustit, že svou skvělou kariéru prožil ve službách státu, se kterým jsme se nedokázali ztotožnit. Dnes však jsme hrdi na krajana, který se stal jedním z nejlepších vojevůdců 19. století. V paměti všech žije génius Napoleonův a bylo by věru nespravedlivé, nehlásit se k odkazu muže, který jej v bitvě u Lipska dokázal porazit.

Radecký musel k nejvyšším poctám ujít dlouhou cestu. Titul hrabě, zděděný po předcích, mu kariéru příliš neusnadnil. Vytouženou vojenskou dráhu nastoupil na vlastní náklady, i když pro ni nebyl lékaři ze zdravotních důvodů doporučen. Mezi jeho vzory a učitele patřil i generál Gideon Laudon. Radecký si jistě od starého generála vyslechl historii obrany Olomouce před pruskými vojsky z roku 1758, na níž se Laudon podílel.

Svým talentem a statečností se Radecký propracovával stále výš. Napoleonská éra zastihla Radeckého již na postu osvědčeného velitele. Ve slavné "bitvě národů" u Lipska v roku 1813 byl náčelníkem štábu protinapoleonské koalice a Napoleonova vojska porazil. Ve válce nepostradatelný Radecký byl v míru pro mnohé obtížným elementem. Není divu, že byl tedy přesunut na méně významné posty. Loajální Radecký tím však netrpěl a dál bojoval s úřady o modernizaci výzbroje i taktiky armády.

V Evropě se zvedala další vlna revolučních válek vyvolaná sílícím nacionalismem a Radecký byl ve svých 64 letech opět povolán do pole. Své vojsko zformoval do podoby obdivované i v cizině. Tažení v Itálii vítězně absolvoval ve věku 82 let. I jeho protivníci přiznávají, že se maršál vždy snažil šetřit životy i majetek na obou stranách a při správě svěřených území vystupoval jako gentleman. Důvody, pro něž tehdy bojoval, nejsou ani dnes nijak zavrženíhodné. Maršál měl vcelku oprávněný pocit, že hájí především řád, zaručující obyčejným lidem blahobyt, právo a zákonnost. Radecký zemřel ve věku 92 let a sám císař František Josef I. šel před jeho rakví.

Radeckého odkaz netkví jen ve vojenství. Tento milovník žen, dobrého vína a jídla (známým je jako autor receptu na "vídeňský řízek"), promýšlel i politické uspořádání Evropy. Jako snad jediný předvídal mocenské rozdělení světa mezi imperiální Rusko a v rychle se rozvíjející Spojené státy. Prosperitu spatřoval v nadnárodní spolupráci, varoval před jakýmkoliv nacionalismem a pro zajištění míru v Evropě uvažoval o vzniku tzv. Evropského svazu.