Státní znak československé federace i České republiky. Erb a prapor Olomouce. Stovky dalších městských a obecních erbů. Prestižní mezinárodní vyznamenání, Cena města Olomouce a Medaile za zásluhy od prezidenta republiky. Tento stručný výčet úspěchů ukazuje velkou osobnost. Plukovník Jiří Louda, legenda mezi českými i evropskými heraldiky a statečný bojovník proti nacismu i oběť bolševického režimu, zemřel v Olomouci 1. září ve věku 94 let.

Rodák z Kutné Hory, syn profesora kreslení, už v osmnácti letech dobrovolně narukoval do armády. Po okupaci zamířil přes Polsko do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie, po porážce Francie se dostal do československé zahraniční armády v Británii. Prošel výcvikem jako parašutista, kvůli zranění kolene byl ale přeřazen k radistům. „V červenci roku 1945 se část z nás měla letadlem přesunout domů. Pořád jsme čekali na povolení ke startu, ale to nepřicházelo. Nebylo možné navázat spojení s letištěm v Ruzyni, protože to už okupovali Rusové. Rozhodli jsme se vystartovat bez povolení a říkali jsme si, že když kapitán naváže spojení s letištěm v Praze, tak Rusové uznají, že se vracíme jako spojenci domů do osvobozené země a že nás nechají přistát. To nám ovšem nepovolili. Tak jsme poprvé poznali spojence. Nakonec jsme přistáli po dohodě s Američany v Plzni,“ vzpomínal Jiří Louda, který se po válce usadil v Olomouci, před lety v rozhovoru pro Radniční listy. Po návratu do poválečného Československa se stejně jako řada jeho spolubojovníků dočkal nedůvěry, vyjádřené po únoru 1948 postavením mimo službu a následně i třináctiměsíčním vězněním na Mírově bez soudu. "Naše vnučka, když jsem říkal, že jsme byli zavření bez soudu, se divila: Jak je to možné? Odpověděl jsem: To je komunismus..." uvedl ve zmíněném rozhovoru Louda. Po propuštění a práci u lesnické správy se mu povedlo získat na dlouhá léta zaměstnání ve Vědecké knihovně Olomouc, kde zůstal až do odchodu na penzi v roce 1976..

Kreslení jej bavilo už od dětství, nepochybně jej ovlivnil i tatínek, profesor kreslení. S pravidly heraldiky se začal seznamovat už za válečného pobytu v Británii, kde mimo jiné tvořil rodokmen českých králů. Od padesátých let se začal postupně prosazovat ve světě heraldiky. Publikoval ovšem především v zahraničí, protože komunistický režim k heraldice zrovna moc vřelý vztah neměl, nakonec ale velmi přispěl k popularizaci tohoto oboru i u nás, když mu v 80. letech vyšla například publikace o znacích měst. „Heraldika není jen nějaké obkreslování. Heraldika je výtvarná činnost… A heraldika má přísná pravidla a svou terminologii. Co nelze vyjádřit pomocí této terminologie, do heraldiky nepatří,“ vysvětloval heraldik čtenářům Radničních listů. Jiří Louda na popud prezidenta Václava Havla tvořil i státní znak a lví podíl nese i na současné podobě znaku a praporu města Olomouce. „Já jsem do městského znaku zasáhl tím, že jsem tam navrhl písmena SPQO, tedy Senatus populus que Olomucensis, protože Olomouc měla úplně shodný znak s moravským – lišil se jen jazykem orlice. Moravská má zobák a jazyk zlatý, kdežto olomoucká zobák sice zlatý, ale jazyk červený, a to byl jediný rozdíl. Ve znaku Olomouce, například na pečetích nebo štítech domů, se písmena SPQO užívala už dříve, ovšem bez schválení jakoukoli vrchností,“ řekl ve zmíněném rozhovoru Jiří Louda, který kritizoval nesprávnou podobu dodatečně vytvořeného druhého městského praporu.

„Nejen díky tomuto heraldickému dílu zůstane odkaz Jiřího Loudy v Olomouci patrný i dávno po jeho smrti,“ uvedl dnes na stránkách města náměstek primátora Pavel Urbášek. „Jiří Louda byl člověkem, který si dokázal i za nepříznivých okolností stát za svým. Jsem si zcela jistý tím, že Olomouc může být na Jiřího Loudu hrdá.“

Životopis Plk. Jiřího Loudy, Dr. h. c.

• narozen 3. října 1920 v Kutné Hoře
• studoval Vysoké učení technické v Praze, studium však nedokončil
• po válce vyznamenán Československým válečným křížem a Vojenskou medailí za zásluhy
• v roce 1949 zatčen a bez soudu uvězněn společně s dalšími československými důstojníky, kteří působili v zahraničí
• od roku 1952 působil ve Státní vědecké knihovně v Olomouci – v 60. letech publikuje odborné články v britských časopisech a v zahraničí i první publikace (1966 – European Civic Coats of Arms, 1972 – Flaggen und Wappen der Welt), později publikuje i u nás (Znaky československých měst, Česká města, České erby)
• 1965 částečně rehabilitován, získal medaili za boj proti fašismu
• 1981 publikována kniha Lines of Succession (genealogie a heraldika nejvýznamnějších evropských panovnických rodů), za kterou v roce 1983 obdržel prestižní britskou heraldickou cenu The Julian Bickersteth Memorial Medal, a to jako teprve druhý zahraniční heraldik
• členem nejprestižnějších mezinárodních heraldických institucí
• 1990 plná rehabilitace, povýšen na plukovníka
• 1995 obdržel nejvyšší vyznamenání Svazu bojovníků za svobodu a Medaili za věrnost
• 1996 publikována kniha Království české – rodokmeny a erby dynastií
• 1998 Cena města Olomouce, 2000 Cena za zásluhy od prezidenta republiky