Cennou plastiku Karla Nepraše už má lupič v batůžku a utíká z Muzea moderního umění v Olomouci, když se něco zadrhne. Pachatel ručkuje po římse budovy osm metrů nad zemí zleva doprava a naopak, funí, nadává, ale nemůže se dostat dolů.

To je ve zkratce popis nejnovějšího díla sochaře Davida Černého, které odhalil spolu s primátorem Antonínem Staňkem a ředitelem Muzea umění Michalem Soukupem 19. května při Olomoucké muzejní noci na budově Muzea moderního umění. „Ta socha sice vypadá, že je z bronzu, ale při dvou a půl metrech by vážila dvě stě padesát kilo, takže by tu římsu nejspíš urvala. Nakonec je z patinovaného laminátu. Těžká je nějakých dvacet třicet kilogramů,“ vysvětluje umělec. I pro něj je to svým způsobem premiéra. „Původně jsem to chtěl modelovat normálně v hlíně, ale potom jsem sochu vymodeloval ve 3D prostoru a následně ji velký robot vyfrézoval do trojrozměrného tvaru. Je to vlastně moje první socha, kterou vybrousil celou robot,“ doplnil David Černý.

Socha není jen dílem uměleckým, ale jak už je u Davida Černého zvykem i technickým. Lupič totiž po římse ručkuje díky dvěma speciálním motorům Siemens, které pohánějí ruce. „Vzdálenost, kterou socha ujede, je zhruba šedesát metrů v jednom cyklu,“ prozradil generální ředitel společnosti Pemavako Martin Kosnar, jehož úkolem bylo technicky zajistit její pohyb.

Speciální software dodala společnost Sidat a do provozu jej přímo na místě zaváděl Aleš Bitter. „Ještě jsme nikdy nepracovali na uměleckém díle. My především zavádíme řízené technologické procesy do průmyslu. Z technického hlediska v tom ale vlastně není žádný rozdíl,“ řekl Bitter. „Samotné rozpohybování je otázkou dlouhodobých zkušeností z průmyslové automatizace a řízení technologických procesů. Z našeho pohledu to není nic výjimečného. Jsou tam dva řídící pohony, které pohybují jednou a druhou rukou. Svou funkcí v podstatě simulují ručkování po římse,“ doplnil Aleš Bitter.

Lupič však bude také mluvit. „Myšlenka se zvukovým doprovodem vznikla proto, že socha je umístěna na budově nahoře, takže musí upozornit sama na sebe. Když někdo půjde okolo, tak aby se na ni podíval,“ vysvětluje Martin Kosnar s tím, že Lupič naprostým unikátem: „Rozhodně je to dílo, které nemá obdobu. Pohyb je řešený originálním softwarem, speciálně napsaná je i komunikace tohoto softwaru s audiodoprovodem. Je to prostě celé originál.“

Nápad na vytvoření speciálního díla pro Muzeum umění přišel zhruba před deseti lety, kdy muzeum získalo do svých sbírek Černého plastiky Adam a Eva. „Jsem rád, že se konečně podařilo sochu zrealizovat a také dokončit definitivní podobu rekonstruované fasády. Věřím, že Lupič překročí hranice Muzea umění a stane se lákadlem i zajímavou atrakcí pro návštěvníky města Olomouce,“ uvedl ředitel Muzea umění Michal Soukup.

Kromě sochy Lupiče a plastik Adam a Eva se Muzeum umění Olomouc může pochlubit ještě jedním dílem od Davida Černého. „K vidění budou také Zátopkovy nohy, které David Černý vytvořil pro olympiádu v Rio de Janieru a nyní nám tři páry zapůjčil. Budou viset ze stropu v chodbě do Café 87 v prvním patře Muzea moderního umění,“ dodal ředitel Soukup.