Šest oper a serenád může shlédnout publikum v Konviktu v ojedinělé replice barokního divadla. Soubor Ensemble Damian zde pořádá další ročník jedinečného kulturně-hudebního festivalu s názvem Olomoucké barokní slavnosti. 

Olomoucké barokní slavnosti mají více vrstev, nejde jen o hudební událost. Jednak ukazují velmi sugestivně fascinující tvář pestré barokní kultury, která byla v Olomouci více než kde jinde doma, a navíc do dění zapojují i samo město Olomouc. Součástí programu je tak nejen operní představení, které je samozřejmě hlavní částí večera, ale i stylová, snad až opulentní šestichodová barokní večeře, prohlídka jindy nepřístupné kaple Božího Těla s freskami Jana Kryštofa Handkeho a noční komentované prohlídky Sarkanderovy kaple a chrámu svatého Michala. Slavnosti si za první roky své existence rychle vydobily velké renomé a navštěvují je s oblibou jak znalci umění, tak zahraniční turisté a samozřejmě i Olomoučané. Jedná se o jedinečnou kombinaci vizuálního a akustického krásna, které výborně zprostředkovává podstatu barokního umění. 

Pokud jde o samu hudební složku, jedná se převážně o historická díla, byť málo znmámá, protože byla dlouho ukryta v hudebních archívech klášterů či zámků, a pak také o dotvořená, tedy neobarokní operní díla, především z dílny olomouckých autorů Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara. 

Momentálně je na programu neobarokní opera Slzy Alexandra Makedonského, neboli  Lacrimae Alexandri magni. Na text anonymního autora z řad piaristických skladatelů z počátku 18. století složil hudbu Tomáš Hanzlík. 

 Lacrimae Alexandri magni

„Když válečníci pláčou, komedianti se smějí a ženy se orientují v mapách.“
Dvanáctiletý makedonský princ si vyloží věštbu svých slz jako následek otcovy porážky ve válce. Avšak ve chvíli, kdy vyrazí s vlastním vojskem otci na pomoc, přichází posel, aby oznámil otcovo vítězství. Alexandr se v tu chvíli rozpláče, protože má pocit, že se otci nikdy nevyrovná.

Závěrečná část neobarokní piaristické trilogie zhudebňující anonymní text latinské školské hry. Děj vychází z krátké epizody Plútarchova životopisu Alexandra Makedonského. Dvanáctiletý makedonský princ si vyloží věštbu svých slz jako následek otcovy porážky ve válce. Avšak ve chvíli, kdy vyrazí s vlastním vojskem otci na pomoc, přichází posel, aby oznámil otcovo vítězství. Alexandr se v tu chvíli rozpláče, protože má pocit, že se otci nikdy nevyrovná.

V hlavních rolích neobarokní opery:
Alexander: Jiří Kukal – alt
Hephaestion: Filip Dámec – alt
Philotas: Bedřich Lévi – tenor
Parmenio: Daniel Matoušek – tenor
Polystratus: Vincenc Ignác Novotný – tenor
Lysippus/Lysimachus: František Zahradníček – bas
Aristander/ Iuppiter: Jaromír Nosek – bas
Historicus: Jan Přeučil
Alexippus: Sergej Sanža
Lysis: Pavel Doucek
Tranio: Michal Bumbálek

České saxofonové kvarteto, Damian Orchestra
Hudební nastudování a režie: Tomáš Hanzlík
Scéna a kostýmy: Tomáš Hanzlík