„Na řece Moravě hučí jezy a blikají světla mlýnů. Nad nimi se však rozkročila bouřlivá černá noc.

Opodál řeky dvě města zdřímla vedle sebe: město královské a město biskupské. Dohromady však je to jenom jedno jediné město, staroslavné město a hlava markrabství Moravského. Teď dřímá schouleno v láskyplném objetí řeky, která ze všech stran ochranitelsky obtéká jeho hrdé hradby, na nichž právě bdí ostražité stráže.“

Těmto slovy začíná poutavý historický román Emiliána Glocara „Olomoucká romance“, od jejíhož vydání roku 1960 už brzy uplyne šedesát let. Kouzlo příběhu spočívá jak v ději samotném, tak i v tom, že většina postav má reálné historické předobrazy v Olomouci počátku 16. století.

Vzhledem k absenci kvalitní regionální historické beletrie se rozhodlo olomoucké nakladatelství MEMORIA tuto knížku znovu vydat.

Děj románu se odehrává v Olomouci v první třetině 16. Století a přináší příběh dvou zamilovaných lidí v kulisách historické Olomouce a života počestného měšťanského rodu Glocarů, kteří patřili k předním olomouckým patricijským rodinám. Hlavní i vedlejší postavy románu jsou skutečnými historickými postavami. Také děj i popis města je založen na studiu archivních pramenů, takže se čtenář může nechat unášet působivou a přitom věrohodnou atmosférou života v Olomouci před půl tisíciletím.  

Autor knihy Emilián Blažej Glocar byl potomkem mlynářské rodiny, v dětství osiřel a vyrůstal u příbuzných ve Zvoli u Zábřeha. Stal se knězem, celý život působil jako literát a výtvarník. Kněžská služba v pravoslavné církvi jej zavedla nejprve do Sarajeva a nakonec do Spojených států. Ani taková vzdálenost nezmenšila jeho vřelý vztah k historické Olomouci, v jejichž kulisách stvořil celou trilogii z osudů předního patricijského rodu. Kniha je doplněna krásnými dřevoryty letos zesnulého olomouckého výtvarníka Františka Bělohlávka.  

Knihu lze zakoupit v knihkupectvích Tycho a Kosmas v Ostružnické ulici a v knihkupectví v Galerii Šantovka. 

A co o knize Olomoucká romance píší v Československé bibliografické databázi?

První část románové kroniky o vzestupu a pádu patricijského rodu Glocarů v 16. století. V této části jsou reprezentanty především Barbora Glocarová a její lakotný muž Gabriel, syn Valentin s manželkou Uršulou a zeť Jiří Sedmidub - zbohatlí pekaři, neustále zvětšující svůj majetek a už sahající po biskupské mitře a šlechtickém erbu. Glocarovskému pojetí života se vymyká jen kanovník Zikmund, štědrý mecenáš učenců, básníků a malířů, a jeho bratr rotmistr Mikuláš, z duše pohrdající bohatstvím svých "počestných" příbuzných.