Vazby Olomouce a jejího velkého rodáka Ivana Theimera se opět prohlubují. Nejenže včera sochař a výtvarník v Arcidiecézním muzeu zažil premiéru dokumentárního filmu, který mapuje jeho rozsáhlou tvorbu, ale současně jednal s vedením radnice o nových prvcích pro obohacení veřejného prostoru ve městě.

Arionovu kašnu, vytvořenou právě Theimerem, zná v Olomouci každý. Sochař a výtvarník nyní přivezl do Olomouce nejen návrhy dvou pítek, ale ještě jeden nový nápad. Pokud se uskuteční, další kousek Olomouce má v budoucnu šanci výrazně zkrásnět a ožít.

„Myšlenku obohatit centrum Olomouce o dva nové veřejné zdroje pitné vody jste začal projednávat už s mým předchůdcem a já na to velmi rád navážu. Současně bychom chtěli oživit kašnu na Kollárově náměstí. Přesto, že má město velmi napjatý rozpočet, rádi bychom už letos dali tuto vaši kašnu do pořádku,“ uvedl při setkání se schoařem Theimerem olomoucký primátor Antonín Staněk. Následně se ukázalo, že o kašně, kterou navrhoval v roce 1968 krátce před svou emigrací do Francie, uvažoval současně také Ivan Theimer.

„Když jsem odešel do Francie, dokončovali kašnu na Kollárově náměstí pan Stárek a pan architekt Černoušek. Byli při tom inženýři ze Sigmy, kteří chtěli mít z kašny reklamu na svá čerpadla. Kolem soch dali kamenné desky a hlavně tam pořídili komplikovaný vodovod. Desky bychom chtěli dát pryč a odtok vody zjednodušit,“ uvedl na téma kašny na Kollárově náměstí sochař Theimer. Současně by chtěl Kollárovo náměstí obohatit novým kamenným prvkem. Byl by jím pískovcový sloup s jednoduchou hlavicí a možná i bronzovými pásy.

Jak oživit zastrčené náměstíčko

Ivan Theimer totiž zjistil, že olomoucký kameník Werkmann má k dispozici nepoužitou kopii dříku mariánského sloupu na Dolním náměstí. Sloup nebyl použit proto, že mu řemeslníci nedopatřením dodali opačné tordování, tedy směr točení. „Dozvěděl jsem se, že dříve se toto náměstíčko, dnes pojmenované po romantickém básníkovi a obrozenci Jánu Kollárovi, jmenovalo Renderovo, tedy podle autora kašen a sloupu Nejsvětější Trojice. Napadlo mě tedy, že by se ten sloup mohl umístit na náměstí a mohl by představovat určité znovuzrození různých výrazných historických idejí, které Olomouc ovlivnily,“ doplnil Ivan Theimer s tím, že by sloup byl uzavřen jednoduchou hlavicí a koncepčně navazoval na nová pítka. „Tento nápad mě opravdu moc oslovuje. Různá náměstí a veřejné prostory našeho historického města nejsou zatím využity. Kollárovo náměstí by mohlo být nádherným prostorem,“ reagoval primátor Antonín Staněk.

Pokud jde o pítka, navrhuje Ivan Theimer, aby šlo o jednoduché zařízení, kterému by při častém používání nehrozilo poškození. „Nějaké ručky třeba ve tvaru delfína jsme po diskuzích s Pavlem Pospíšilem zavrhli, protože to by se brzy ulomilo a vyžadovalo by to hodně častou údržbu.  Udělali bychom jen takový poklopec a na něm třeba dvě želvičky. Ten dekl by ovšem měl být na znaku města Olomouce. To mě napadlo v italském Trentu. Toto město má také ve znaku orlici, a tu orlici úplně všude používá, od kanalizačních poklopů po vytýkání krovů v centru města,“ popsal svůj záměr Ivan Theimer. „Musíme dát symbolicky najevo, že to je voda, která patří městu a kterou město díky zdejší krajině má.“

Muž, který se vždy poměřoval s těmi největšími 

V Arcidiecézním muzeu je mezitím stále k vidění výstava Theimerova díla Via Lucis. Zatím se na ni přišlo podívat už bezmála pět tisíc návštěvníků. Ve středu večer se ve zcela zaplněném sále Mozarteum uskutečnila také premiéra téměř hodinového filmu, který o tvorbě sochaře, uznávaného ve Francii, Itálii či Německu, natočil režisér Theodor Mojžíš. Film, který skvěle mapuje právě Theimerovy vazby k Olomouci a moravskému baroku, bude v brzku k vidění i na obrazovkách České televize.

"Můj přítel a spolužák z průmyslovky Jaroslav Kovanda mi vždycky vyčítal, že zatímco on se musel narodit mezi těmi krabicemi ve Zlíně, já jsem se narodil v barokním ráji, tedy v Olomouci," připomněl historku, která dokumentuje vliv Olomouce na jeho dílo, sám Theimer. "Ivan Theimer se vždy poměřoval s těmi největšími. Ve filmu například zaznívá, že vždy pociťoval nedostižnost sloupu Nejsvětější Trojice. Také proto jeho dílo dosahuje takové úrovně," doplnil historik umění Ladislav Daniel.