Milovala svou rodinu a olomouckou čtvrť Řepčín a pomohla stovkám lidí. Libuše Voglová, žena, která se výrazně zasloužila o odškodnění nuceně nasazených z celého Olomoucka a laureátka Ceny města Olomouce, zemřela 16. září.
Olomoučané paní Voglovou znali především jako iniciátorku vzniku a aktivit okresní organizace Svazu nuceně nasazených, později změněného v krajské Sdružení nuceně nasazených. Její odhodlání k práci přitom vyplývalo především z osobní zkušenosti – otrockou práci pro nacistickou říši musel vykonávat od roku 1942 její bratr a od roku 1944 i ona sama. Pod hrozbou vězení a vysokých finančních trestů museli tehdy desítky tisíc mladých mužů a žen z českých zemí pracovat za nevhodných a mnohdy lidsky velmi ponižujících podmínek na různých místech německé říše. Taková práce mnohdy znamenala smrt či trvalé zdravotní následky. Mladá Olomoučanka musela pracovat v Berlíně, kde zažívala i opakované spojenecké bombardování. „…následoval opět kobercový nálet, výbuchy bomb následovaly v krátkých intervalech a já jsem se z toho náramného hluku úplně zhroutila a chvíli jsem zůstala v bezvědomí. Od té doby mám silnou alergii na hluk, musím si pohotově zapcat uši a hned z místa odejít, protože se mi udělá špatně,“ vzpomínala paní Voglová na den, kdy měla tzv. Luftschutz službu, což znamenalo, že musela v době náletu zůstat venku před krytem a v případě požáru vyzvat ukryté lidi, aby z krytu včas utekli.
Libuše Voglová, sama postižená touto formou zločinného znevolňování civilistů ve válečném Německu, pak ochotně pomáhala poradenstvím, přispěla k úspěšnému průběhu odškodnění a organizovala aktivity mnoha dalších, kteří válečné roky trávili při otrocké práci. Veškerou tuto činnost vykonávala dobrovolně ve volném čase a bez nároku na odměnu. Iniciovala také umístění pamětní desky na Hlavním nádraží v Olomouci. Text na desce připomíná lidi, deportované z olomouckého nádraží na nucené práce. V roce 2004 převzala Cenu města Olomouce v oblasti společenské za rok 2003. Je rovněž laureátkou francouzského oceněné Fidélité a polské medaile Za zaslugi.
Druhou tvář Libuše Voglové zná především její rodina a přátelé. Do posledních okamžiků života byla milující babičkou a maminkou. Pro všechny blízké je odchod paní Voglové velmi bolestnou a citlivou ztrátou. Ráda také vzpomínala na Řepčín, kde strávila prakticky celé dětství, byť se narodila ve východoslovenském Prešově v rodině důstojníka československé armády. Vzpomínala například na cesty z Řepčína do Olomouce, které tehdy vedly přes nezastavěná pole.
Rodina, přátelé i zástupci společenských organizací se s paní Libuší Voglovou rozloučí v pátek 25. září ve 14 hodin v obřadní síni krematoria v Olomouci.
Komentáře
Qtelon pdgcad