Patřil do zřejmě nejslavnější odbojové skupiny na území protektorátu. Jeden z neodvážnějších protinacistických odbojářů, štábní kapitán Václav Morávek, in memoriam povýšený na brigádního generála, má od čtvrtečního odpoledne v Olomouci důstojnou připomínku. V Šemberově ulici, kde tento člen legendární skupiny Tří králů dlouhá léta bydlel, byla odhalena pamětní deska, vytvořená kameníkem Miroslavem Zmeškalem.

Štábní kapitán Václav Morávek, známý i pod přezdívkou Pobožný pistolník, byl nejmladším členem legendární odbojové trojice Mašín, Balabán, Morávek. Pro gestapo šlo o velmi nepříjemného protivníka, všichni tři demobilizovaní důstojníci byli velmi kvalitními a statečnými bojovníky. Sám Morávek přitom prováděl kousky, kterými zesměšňoval celé pražské gestapo včetně jeho vrchního velitele.

Štábní kapitán Václav Morávek, ač rodák z Kolína, měl k Olomouci úzký vztah. Do Olomouce jej opakovaně přivedla jeho dráha profesionálního vojáka.

„Poprvé se v Olomouci objevil roku 1925, když zde absolvoval dělostřelecký kurz. Následně pak nastoupil v Olomouci k dělostřeleckému pluku,“ uvedl náměstek primátora Pavel Urbášek. V letech 1931 až 1933 absolvoval Vyšší jezdecký kurz a jezdeckou školu v Pardubicích, poté se v červenci 1933 vrátil do Olomouce. „V Olomouci působil v různých armádních funkcích až do okupace Čech a Moravy nacistickým Německem. Celkově byl Morávek v Olomouci v rámci armádní služby zhruba dvanáct let,“ dodal primátor Antonín Staněk. V době svého vojenského působení v Olomouci bydlel právě v Šemberově ulici, kde 16. března odpoledne odhalili představitelé města a Československé obce legionářské pamětní desku, vytvořenou Miroslavem Zmeškalem.

„Osobnost Václava Morávka patří k těm, na něž bychom neměli nikdy zapomínat. Je výborným vzorem, který mimo jiné potvrzuje skutečnost, že člověk si může uchovat čest, hrdost a osobní integritu i za nejtěžších a nejméně příhodných vnějších okolností,“ uvedl mimo jiné primátor Antonín Staněk. „Když jsem před drahnými lety studoval historii, příběh Tří králů, Václava Morávka, Josefa Balabána a Josefa Mašína, mě fascinoval. Se zatajeným dechem jsem hltal jejich osudy. Snil jsem tehdy o tom, že to budu já, kdo jejich historii důkladně zpracuje, bez ideologických nánosů, tak jak to skutečně bylo. To se mi nepodařilo, udělali to mezitím jiní,“ zaznělo pak v proslovu náměstka Pavla Urbáška.

Ceremoniál v Šemberově ulici doprovázela Vojenská hudba Olomouc, zúčastnili se jej vedle představitelů města Olomouce a i zástupci Československé obce legionářské či Sokola.

Foto: MMOL/Blanka Martinovská

Václav Morávek se narodil 8. srpna 1904 v Kolíně, otec Josef byl středoškolský profesor. Od roku 1915 studoval na kolínském gymnáziu, kde v roce 1923 odmaturoval. Po dobrovolném odvodu v březnu 1923 nastoupil k pěšímu pluku v Terezíně (důvodem byly pravděpodobně dluhy, které otec po své smrti zanechal rodině). Od 5. října nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka dělostřelectva v srpnu 1925. Poté byl odvelen do Olomouce, kde absolvoval dělostřelecký kurz. Znovu pak nastoupil k dělostřeleckému pluku v Olomouci. Zde sloužil v různých funkcích až do roku 1931. Dne 15. září 1931 byl v hodnosti nadporučíka odeslán do Vyššího jezdeckého kurzu a následně jezdecké školy v Pardubicích. Z Pardubic se 30. července 1933 vrátil zpět do Olomouce, kde sloužil v různých funkcích až do okupace Čech a Moravy. Vojenskou službu ukončil v hodnosti štábního kapitána.

Po německé okupaci se společně s dalšími bývalými důstojníky československé armády podílel na budování krajské organizace Obrany národa. Byl zařazen do štábu divize při Zemském velitelství - Čechy jako zpravodajský důstojník. Na podzim 1938 se v Praze seznámil s pplk. Josefem Balabánem a pplk. Josefem Mašínem, s nimiž vytvořil zpravodajsko-diverzní skupinu, později známou jako Tři králové. Skupina shromažďovala řadu informací ze všech sfér života protektorátu, které vyhodnocovala a odesílala do zahraničí. Na jaře 1940 byl nucen přejít do ilegality, neboť se mu na stopu dostalo gestapo.

Byl vynikající střelec a všude s sebou nosil dvě pistole a spoustu zásobníků. Mimo to byl také hluboce věřícím křesťanem – proto byla neodmyslitelnou družkou jeho pistolí kapesní Bible kralická, v níž si každý večer, pokud to bylo možné, četl. Když se ho Mašín na jednom z jejich prvních setkání zeptal, v co vlastně věří, odpověděl mu legendární větou: „Věřím v Boha a ve své pistole!“

Morávek vydržel na svobodě ze slavného trojlístku nejdéle. Padl 21. března 1942 při přestřelce s agenty gestapa. Roku 2005 byl povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála.