Narodil se sice v Paskově, ale od dětství žil v Olomouci. Jeho vnuk o něm řekl, že "znal v Olomouci každý kámen". Je to tak. Můžeme s klidným svědomím říct, že Milan Tichák byl největším znalcem olomoucké historie, jejích velkých témat i všedních detailů. Byl. Milan Tichák totiž bohužel ve středu 23. září 2020 zemřel. Informoval o tom jeho vnuk Viktor Tichák. 

Milan Tichák vystudoval dějepis a český jazyk, byť k tomu vedla dost komplikovaná cesta. Z politických důvodů se ovšem nakonec nesměl historii odborně věnovat, takže začal být "historikem na plný úvazek" teprve po listopadu 1989 ve věku, kdy už jiní lidé odcházejí do penze. Věnoval se především Olomouci 19. a první poloviny 20. století.  

Na to, že vystudoval historii, měla podle jeho slov vliv sama Olomouc. „Veliký vliv! Velice to mému zájmu o historii pomohlo, představte si, že z našeho domu, přímo pod okny, vedly dva prampouchy. Kdybych byl tehdy odvážnější, mohl jsem na ně vylézt! Na historii jsem si mohl doslova sáhnout… Chodil jsem po městě, a ne jenom tak po centru jako dřív, kdy jsme sem přijeli s rodiči jen na krátký čas, aby nám neujel autobus, ale skutečně po celém městě, toulal jsem se třeba do Hodolan, do Chválkovic, do Hejčína, celé dny. No, chodil jsem tedy do školy, ale to jsem tehdy dost vypustil, pak to vysvědčení taky byla katastrofa. Na všechno jsem hleděl s otevřenýma očima, všechno mě zajímalo, a taky mě moc bavilo poslouchat starší lidi, jak co bylo dřív, pořád jsem hltal, co vyprávěli o minulosti.“ Tatkto vysvětlil svůj zájem o historii v rozhovoru pro časopis Olomoucký Senior.

Vyprávění starších lidí o zajímavých starých časech ho nejen velmi bavila, ale později i motivovala k psaní. Nejprve si sice zkoušel vše, co slyšel, zapamatovat, brzy mu ale došlo, že to není v lidských silách. Ostatně i u těchto svých prvotních zdrojů si všímal, že si ledacos už nepamatují tak přesně. „Nejprve jsem taky spoléhal na paměť … Později jsem si už samozřejmě začal dělat nějaké poznámky, ale i tak hodně věcí chybí.“ Nakonec Milan Tichák napsal skoro dvacet knih o Olomouci a bezpočet novinových článků a příspěvků. On sám se pak stal bohatým zdrojem a inspirací pro generace současných i budoucích historiků, publicistů i obyčejných olomouckých patriotů.

Dnes na něj odkazují mnohé další práce, odborné i publicistické. Také na stránkách Olomouckého Reje jsme jej mnohokrát citovali, Milan Tichák byl vždy velice ochotný a rád odpověděl na jakýkoliv dotaz z oblasti historie Olomouce. Když si novinář nebyl jistý, kde bylo to či ono kino, kdy vniklo některé divadlo, komu patřila známá kavárna, kam se chodívalo na noční tahy za první republiky nebo který uzenář provozoval v centru nejlepší řeznictví, zavolal doktoru Tichákovi. Teď už to nepůjde. „Kolikrát si říkám, že toho nebo onoho člověka bych se na něco potřeboval zeptat, ale už je pozdě,“ konstatoval sám velký historik při vzpomínkách na své zdroje z mládí.

Budete nám moc chybět, pane doktore!

Foto: Robert Mročka