Výživový poradce radí, jak "na to"

PLACENÁ INZERCE

Petr Havlíček se zabývá zdravým životním stylem již přes 20 let. Byl konzultantem významných vrcholových sportovců, např. Kateřiny Neumannové, Tomáše Dvořáka, Romana Šebrleho. V současné době je aktivní v centru Petra Havlíčka, kde pomáhá lidem řešit problémy s obezitou a nadváhou. Dále můžete znát Petra Havlíčka z pořadu „Jste to, co jíte“, kde působil jako odborný poradce při krocení nadváhy. Výživový poradce Petr Havlíček přijal naše pozvání k rozhovoru. 

Rozhovor zde       http://www.jidloktereneunavi.cz  Kdo si sundá     
M: Jaká byla Tvoje motivace před těmi 20 lety, kdy jsi začínal s touto praxí?
P: Odpovídal už jsem na to  mockrát a mockrát jsem o tom přemýšlel… Vylezla mi z toho dvě slova: a to byl komplex méněcennosti. V18 letech jsem byl oplácaný prsatý pubescento, až téměř bezpohlavní s brýlemi. Jeden můj spolužák, když mě viděl ve sprše, nebo když jsem se převlékal, řekl: „Ty vole, tohle už v životě nezhubneš.“ A pro mě ta věta byla strašlivá, že jsem si řekl: „A to teda zhubnu!“. Ač jsem byl do té doby absolutní nesportovec a totální anti-talent, tak jsem začal se sportem, který jsem říkal, že zvládnu naprosto bez problémů a věděl jsem navíc, že přináší výsledky za krátkou dobu a vypadá to, že člověk sportuje, byť téměř nesportuje. Takže jsem začal s kulturistikou. V té době se říkalo: „no jo, ale to cvičení je jen 30 procent a 70 procent je výživa. Tak jsem se v tom začal trochu pídit, hrabat. V té době jsem byl už na vysoké škole a tam jsme měli nějaké předměty, které se týkaly výživy lidí. Tak jsem říkal: „no tak asi by to nebylo špatný se v tom angažovat trošičku víc, tak jsem sháněl informace a měl jsem kliku, že jsem se seznámil s jedním americkým lékařem. Byl to Čechoameričan, který řešil výživu ve sportu. Ten mě začal učit a posílal mi ze Států materiály, které v té době tam byly k dispozici. Byl to rok 92, 93. A takhle to vlastně celé vzniklo: že jsem začal nejdříve s výživou sportovců, velmi rychle krátce po absolutoriu. Lidé, kteří mají problémy ať už s nadváhou či jakékoliv zdravotní komplikace, které souvisí s životním stylem, tak přišly později až s pořadem „Jste to, co jíte“, což je nějakých 10 let zpátky.   www.jidloktereneunavi.cz 
M: Takže minulost máme zodpovězenou… Ale co Tě žene teď? Co Tě motivuje v této chvíli k tomu, abys pomáhal lidem?
P: Tak samozřejmě je to moje práce, kterou dělám dlouho, a ta práce mě baví. Nicméně motivace zůstává stejná. Za prvé, já i mí kolegové se v práci neustále učíme. Tím pádem je to pro nás zajímavé, protože ta výživa se neustále nějakým způsobem vyvíjí a někam se žene. A to druhé je, že my všichni jsme tam pochopili, že to není jenom o výživě. Je to o daleko více věcech. Naše centrum není jenom o výživě, o lidech, kteří mají problémy s váhou, ale je to třeba o lidech aktivních o lidech, kteří jsou psychicky na dně, kteří mají zdravotní komplikace, které vědí už, že si způsobily svým nezdravým životním stylem. To, že člověk dokáže svůj život změnit, dokáže ho mít lepší, než ho měl do této doby… to si myslím, že je motivace, která je daleko větší a lepší než to finanční ohodnocení, který za to je.
www.jidloktereneunavi.cz 
M: Super. Mě osobně v praxi, když přijdou lidé do mojí poradny, se stává, že přijde člověk, který ví přesně, co má dělat, má to načtené všechno. Ví, že by měl jíst tohle, ale nedělá to. Odejde, napíše si čárku, že absolvoval tuhle konzultaci a tam to skončí. Chybí nějaká akce. To, aby začal žít zdravým životním stylem. V čem myslíš, že je ten zakopaný pes?
P: Já si myslím, že si nemyslím, ale že to vím. Je to v podstatě tím, že člověk nemá sám sebe na prvním místě. On teď začal řešit to, že potřebuje zhubnout, protože ho to v něčem omezuje. Ať už třeba z pracovních nebo estetických důvodů nebo zdravotních. Nicméně pořád tam není akcent na to já. Na to, že se musím začít starat sám o sebe, protože pak ten život budu mít lepší. Řada lidí si myslí, že když zhubne, tak ty věci najednou se začnou skládat sami a ten život se jim vylepší. O tom to ale není.  Ono to musí být opačně: napřed si člověk musí uvědomit sám sebe, musí si uvědomit proč, to vlastně dělá, za jakým účelem to dělá a teprve po tom má tu správnou motivaci a tu správnou vůli do toho s tím doopravdy něco udělat. To je na druhé straně důvod, proč vlastně většina lidí, kteří se snaží zhubnout, jsou neúspěšní. Oni se teď rozhodnou, že s váhou chtějí něco udělat. Takže jdou, nechají si poradit s nějakou dietou nebo dietním programem, ten chvíli dodržují. Vzápětí je to přestane bavit, protože začnou řešit splátky, děti, něco kolem domu atd. a sami na sebe zase zapomenou.  I to jejich dietní snažení jde víceméně do pozadí. Takže bohužel statistika úspěšnosti lidí v hubnutí je velmi tristní a proto je business s hubnutím nekonečný. To je vlastně i jedna z věcí, proč my to děláme. Ne proto, že máme doživotní business, ale protože se to snažíme dělat úplně jinak. Nechceme zapadnout do takového toho kruhu všech těch ostatních, kteří píší různé dietní plány na různých systémech, ať už je to raw strava nebo insovarieta nebo něco mezi tím. Snažíme se s těmi lidmi pracovat tak, aby vlastně pochopili sami sebe, pochopili své tělo, jak funguje, pochopili svůj život a následně díky tomu mohli začít dělat ty změny. Protože to jediné z našeho pohledu vede k úspěchu.
M: Takže si myslíš, že úzce souvisí úspěch člověka a business se zdravým životním stylem? Je člověk úspěšnější, když začne zdravě jíst?
P: Domnívám se, že výkonnost člověka, ať už fyzická či psychická závisí na řadě faktorů. A jedním z těch faktorů je pochopitelně i jídlo. Řada lidí, kteří se pohybují ať už v businessu nebo výrobní sféře, tak si vyzkoušeli to, že když si dali lehčí oběd, tak se jim po něm daleko lépe pracuje, než když si dali typické české jídlo.  Pak jsou na 2 až 3 hodiny naprosto mimo provoz, protože je to tak zatíží a tak se jim změní poměry hormonů. Tak se jim odkrví mozek, že nejsou schopni ten výkon podávat. To je věc číslo jedna z krátkodobého pohledu. Pak je tam ještě dlouhodobý aspekt. Člověk, který se špatně stravuje, ať už nedostatečným způsobem nebo nekvalitně nebo kombinací obojího, tak z hlediska dlouhodobého neustále ztrácí výkonnost, aniž by si to uvědomoval. Najednou si ve 40, 45 řekne: „Ježíšmárja, já jsem toho ve 20 stihl daleko více.“ Neuvědomuje si fakt, že je opotřebený díky té zátěži, která není kompenzovaná adekvátním odpočinkem a správným jídlem.
M: Co takový názor… slyšel jsem ho už asi před 20 lety od mého kolegy z práce, který říkal: „Pojďme se teď nažrat, ve 40 nám to doktor zakáže“, a dal si plný talíř nějakého jídla každý den a takovým způsobem se cpal. Mě tohle uvažování připadá hrozně směšné. Nejsme přece živí do 40 let.
P: Já to ještě víc vykontruju a víc vyexcituju. V době, kdy jsem dělal kulturistiku a bylo mi kolem těch 20 let, tak jsem slyšel názor kluka, kterému bylo 17… Díval se na někoho z těch ikon amerických a říká: „Za tohle stojí za to zemřít ve 30.“ Myslím si, že si to člověk z dlouhodobého hlediska neuvědomuje. A tam ten zásadní problém je. Naše společnost vůbec není připravena na to, pracovat sami se sebou a zaměřit se na prevenci. U nás se prevence se zatím příliš nevyplácí. Pro spoustu lidí prevence znamená peníze - vydané peníze. Neuvědomují si, že řešení následků je bude stát daleko více, než jsou schopni si de facto uvědomit. Naše společnost je o tom: mám problém, jdu za doktorem, dostanu prášek, pojišťovna to zaplatí, je to zadarmo. Ale neuvědomují si, že díky všem těm nadváhám, nemocem, psychickým problémům, klesá výrazně jejich výkonnost. Stojí je to ve finále daleko více peněz, než kdyby se o sebe začali více starat. A tahle mentalita, tohle vnímání zatím tady není a bohužel nikdo ho nepodporuje. Ale to jsme na politické a vládní úrovni, protože v podstatě pokud jde o prevenci a systému zdravotní péče, tak to jsou věci, které asi my dva tady spolu nijak neovlivníme.
M: Na závěr… Myslíš, že by zdravý životní styl a uchopení toho jídla měli učit už děti ve škole?
P: Myslím si, že to je naprostý základ. Dítě je organismus, který se vyvíjí, roste, jsou na něj kladeny extrémně vysoké nároky, daleko větší než předtím. Řada dospělých si vůbec neuvědomuje, že na to dítě kladem mnohem více než kladem sami na sebe - dítě roste, vyvíjí se, učí se ve škole, učí se doma, mnohdy sportuje na poměrně výkonnostní nebo třeba i vrcholové úrovni. I ty jeho nároky jako rostoucího vyvíjejícího se organismu zatěžovaného jsou mnohem vyšší v přepočtu na 1 kg než u toho dospělého člověka. A to si myslím, že řadě rodičů vůbec nedochází. Dítě by mělo být správně živené. To, jaký mu dají základ, ať už co se týče třeba různých zvyků, návyků anebo i kvality jídla, tak dítě víceméně ovlivňuje i v jeho dospělosti. Spoustu věcí je dítě schopno předávat dál. Takže se nezřídka setkávám s tím, že dnešní dvacátníci, třicátníci nemají žádné stravovací návyky. Nemají žádné povědomí o jídle, protože v době, kdy oni vyrůstali, to nikdo neřešil. Protože tady byl v podstatě divoký rozvoj fast foodu a jakéhokoliv stravování. Hlavně když toho bylo hodně a bylo to za málo peněz.
M: Díky. Tak to byl Petr Havlíček, výživový specialista. Já mu moc děkuji, že přišel a přijal mé pozvání a těším se na další spolupráci.  http://www.jidloktereneunavi.cz