Tolik Švédů v Olomouci nebylo od roku 1650, kdy se po skončení Třicetileté války stáhli obávaní severští válečníci zpět do Skandinávie. Olomouc dnes zažila nápor žlutomodrého davu, a jedině ten, kdo je ještě teď v centru města, může vědět, zda ta vlna už pohasíná, nebo nadále bouřlivě zní. Zatímco italské fanoušky aby dnes v Olomouci člověk hledal s lupou a průvodcem, na Švédy se prostě nedalo nenarazit. A byli milí, přátelští a bavili se. Víc, než si našinec o údajně chladných seveřanech může myslet. 

Restaurace, kavárna, cukrárna... jedno, jaké zařízení to bylo, jen pokud měli v zásobě nějaké pivo, třeba i lahvové. "Známe Staropramen a Pilsner Urquel, to se prodává i u nás. Další značky ještě neznám," pochlubil se svými znalostmi Axel, který do Olomouce dorazil z Göteborgu, druhého největšího švédského města. "České pivo je super, moc dobré," dodal. A co tady budete dělat, kromě fotbalu a piva? "Chceme to tu trochu poznat, budeme asi polovinu, nebo trochu víc než polovinu času tady v Olomouci, ale pojedeme i do Prahy a taky chceme jet vlakem do Budapešti," dodával jeho kolega, který se představil jako Börje. Dolní náměstí bylo dnes centrem švédského moře v Olomouci. Uprostřed vznikl Swedish Camp, oficiální základna fanoušků a zástupců listu Sport Bladet. Zde si ještě mohli ti, kdo na to zapomněli, dokoupit žlutá trika, šály či modrožluté paruky. A soudě dle pohledu do olomouckých ulic, udělali to nejspíš všichni. "Hodně triček jsme prodali, už ani nemáme všechny velikosti," konstatoval prodejce, který v kupě žlutomodrých propriet marně hledal triko větší velikosti.

Na to, že se všechny restaurace na Dolním náměstí a v širokém okolí ocitly pod žlutomodrou lavinou už kolem poledne či brzy odpoledne, byli někdejší vikingové velice pozitivně naladění a přátelští a žádné nepřístojnosti a výtržnosti neprováděli. Jako by to ani nebyli potomci těch Švédů, po jejichž pobytu byla Olomouc v polovině 17. století zralá na srovnání se zemí... Na stadionu se pak odehrálo to, co právě deník Sport Bladet nazval "Superdramatem v premiéře jednadvacítky". Italové po poločase vedli 1:0 a díky červené kartě pro Miloševiče měli navíc převahu jednoho muže v poli. Švédové ve druhé půli zaslouženě z pohledné akce vyrovnali, a když byl po emočním zkratu vyloučen záložník Sturaro a posléze ještě gólman stáhnul pronikajícího Ishaka, následovala penalta, vedení Švédska a obrovská radost v ochozech Androva stadionu. Stav 2:1 pro seveřany vydržel až do konce utkání a tak se fandové vydali slavit zpět do města.