Švédům se v Olomouci zalíbilo. „Bydlím tady od čtvrtka, je to super město, a dobrá dovolená,“ říká Alex Ahlander, který si dává v neděli odpoledne na Dolním náměstí v Olomouci třetí pivo. Nebo čtvrté? Asi jo. Je to jedno. „Pivo dobré, lidi dobří, město fajn,“ dodává Alex a ochotně pózuje, ačkoliv na první pohled by od skoro dvoumetrového Vikinga člověk čekal spíše ránu palicí.

Alex je jedním ze stovek švédských fotbalových fanoušků, kterých je teď plná Olomouc. Také ve druhém utkání patřil Andrův stadion bezkonkurenčně žluté a modré záplavě ze severu Evropy. Na rozdíl od Italů, kteří coby opora svého týmu zcela selhali, z britských ostrovů pár skupin anglických fans přijelo. Na stadionu jsou ale lehce slyšet pouze při tutových šancích svého týmu a rozkřičí se teprve po krásném gólu Jesse Lingarda, což je ovšem pár minut před koncem. Zato Švédové pokračují v olomouckém karnevalu. Zpívají a tančí městem a pokračují v tom pak na stadionu. „Naši se hodně rádi napijí, ale jsou veselí, nikdy se neperou,“ ujišťuje pětapadesátiletá Inge Frisk, a pohled na tančící Vikingy dovoluje jejím slovům věřit. Ostatně, nebýt seveřanů, kteří šampionát v Praze a Olomouci pojali nejspíš jako fajn dovolenou, bylo by to s fanouškovskou podporou na stadionech dost tristní. Olomouc může za atmosféru děkovat především Švédům, v Praze podobnou roli plní Dánové. 

Na stadionu sleduje zápas skoro jedenáct a půl tisíce diváků. Švédů mohou být odhadem tak dvě tisícovky, fandí s nimi ale i nemalá část tuzemského publika. „V minulém zápase Itálie se Švédskem jsem fandil od začátku Švédům, líbilo se mi, jak hráli, a taky mají dobré fanoušky,“ říká návštěvník utkání Víťa, který však má před nedělním utkáním, stejně jako jeho přítelkyně Míša, na tvářích namalovanou anglickou i švédskou vlajku. „Máme rádi oba týmy, takže dnes jsme se nemohli rozhodnout, jestli fandíme Anglii nebo Švédsku,“ doplňuje s úsměvem Míša. To Pavel Toman s velkou švédskou vlajkou v tom má jasno. „Mám rád Švédsko, je to moc hezká země a lidi jsou tam hrozně příjemní. Byl jsem u nich už třikrát, a když jsem zjistil, že budou hrát v Olomouci, bylo mi jasné, že jim půjdu fandit,“ říká Pavel Toman, zatímco o kousek dál parta olomouckých školáků skanduje England, England…

Pokud by měl někdo obavy z reakcí anglických fanoušků, byl rychle uklidněn. V ulicích Olomouce byl opakovaně k vidění obdobný obrázek – chlapík v bílém dresu s anglickým lvíčkem a žlutomodrý válečník se objímají a družně si povídají, samozřejmě anglicky. „Se Švédy nemáme problém, jsou to kamarádi, je s nimi sranda,“ potvrzuje Thomas Webber, který také bydlí už několik dní v Olomouci. „Dnes je ale porazíme, prostě musíme,“ dodává. Jediný souboj, který je pak k vidění, předvádí jeden ze švédských vlajkonošů a zakuklený anglický rytíř, který útočí na švédskou zástavu mečem. Ovšem nafukovacím.

Karneval plný barev, s naprosto dominující žlutou a modrou, tak může v Olomouci pokračovat.