Další krásná mláďata přibyla v Zoo Olomouc. Podívat se můžete na novou „medvědokočku“ neboli binturonga a na partu mláďat půvabných oryxů.

Na konci ledna se rodilo u binturongů. Ošetřovatelé zpočátku pozorovali jedno mládě, které vypadalo v pořádku. Matka se o něj starala, ale byla s ním schovaná v porodním boxu.

Na pavilonu šelem probíhala už v tu dobu oprava jednoho z velkých akvárií, která s sebou nezbytně nesla zvýšenou hlučnost. Ošetřovatelé se tedy snažili dopřát rodince alespoň maximální soukromí a návštěvy jejich ubikace omezovali na nezbytně nutnou míru. Matka si na probíhající práce před porodem už zvykla a na její mateřské péči, kterou projevila v předchozích případech, se nic nezměnilo. Chování rodinky bylo pod bedlivým dohledem a v neděli bylo příjemným překvapením, když se ukázalo, že mláďata jsou dvě. Jedno však špatně pilo a po několika dnech uhynulo. Druhé, neposednou holčičku, se podařilo úspěšně odchovat. Nyní už je samostatná a baví návštěvníky svými roztomilými kousky.

„V úterý 3. května před návštěvními hodinami jsme po zazimování opět vypustili naši skupinu oryxů jihoafrických do jejich krásného výběhu v SAFARI AFRIKA. S matkami opustila zimoviště i letošní mláďata – pět krásných telátek narozených od 29. února do 24. března,“ uvedla mluvčí zoo Karla Břečková. Jsou tedy ještě poměrně malá a je u nich možné pozorovat jejich typické chování. Jsou to mláďata odkládacího typu, zvyklá najít si kryté místo, kde leží schovaná před nebezpečím, zatímco matka se v klidu pase.

„Přiznejme si na rovinu – zebry, které doposud antilopy ve výběhu zastupovaly, jsou bezva, ale oryxi jsou oryxi a k Zoo Olomouc neodmyslitelně patří!“ dodává mluvčí Zoo Olomouc. „S vypuštěním oryxů jsme prakticky zahájili hlavní sezónu a těšíme se na všechny milovníky zvířat, kteří nás letos navštíví…“

Umí viset z větve hlavou dolů. Binturongové v Zoo Olomouc

V olomoucké zoo se s binturongy návštěvníci poprvé setkali v roce 1990. Tehdy se postupně narodila 3 mláďata, pouze o jediné pečovala matka sama. U dvou ostatních se péče ujal v prvním případě ošetřovatel, ve druhém domácí kočka. Od roku 1998 byla snaha sestavit nový chovný pár, úspěch se dostavil až s nynějším párem. Gerry (*2006 Menagerie Paris) a Terezka (*2009 Zoo Praha) přivedli na svět své první mládě v roce 2012 a odchovy se začaly opět dařit. Nynější samička je jejich pátým potomkem.

Binturong je největší cibetkovitá šelma pocházející z Asie. Četnost ve volné přírodě se odhaduje na základě fotopastí. Plantáže palmy olejné nahrazují nemilosrdně jejich domovské pralesy. V zajetí je chováno kolem 250 kusů. V zoologických zahradách nejsou chováni často hlavně kvůli převažující noční aktivitě a nesnadnému rozmnožování.

Anglické označení „bearcat“ (medvědokočka) je poměrně výstižné. Jeho zajímavé vzezření je korunováno skvělým lezeckým uměním. Má pro šelmy vzácný chápavý ocas, který mu ve větvích dodává jistotu. Může viset podobně jako lenochod nebo lézt hlavou dolů. Spí na stromě obkročmo s končetinami visícími volně dolů, ale ocasem pevně omotaným kolem větve.

Oryx patří k olomoucké zoo už přes čtyřicet let

„Oryxe jihoafrické chováme od roku 1973, kdy nám přivezli ze Zoo Liberce samce Huga a samici Idu. O rok později přibyla zvířata z odchytu Ing. Vágnera v Namibii: Kašpar, Malá, Velká a Stará, která se stala zakladateli našeho chovu,“ říká Karla Břečková. Za 42 let chovu se v Olomouci narodilo více než tři sta mláďat, z nichž si do vlastního chovu ponecháváme nejkvalitnější samičky, ke kterým podle potřeby doplňujeme nepříbuzné samečky. Otec současných mláďat je mladý Kadet, v loňském roce vystřídal Nica, který odcestoval do Dvora Králové. Olomoucká zoo patří k nejúspěšnějším chovatelům této antilopy v Evropě. V současné době se evropská populace těchto antilop potýká především se získáním dalších nepříbuzných samců, protože chovy v jednotlivých evropských zahradách jsou geneticky provázané a dovoz nových samců ze zemí mimo EU je z veterinárního hlediska velmi problematický. Řada našich oryxů odcestovala do zoologických zahrad na celém světě.

Jedinečná černobílá obličejová kresba a dlouhé rovné rohy dělají z této africké pouštní antilopy vskutku majestátní zvíře. Šedé tělo s plavým nádechem zdobí úhoří pruh na zádech a vzhled doplňuje černobílé zbarvení břicha a nohou. Denně ujdou velké vzdálenosti za vodou a potravou. Pokud se přibližně 15 členné skupiny na cestách setkají, pokračují v počtu až 200 jedinců. Přísnou hierarchii skupiny udržují ritualizované souboje sloužící k zahnání soupeře. Výsostné postavení mají dominantní samec a dominantní samice. Vzájemný odstup, typický projev distančního chování, porušují pouze při souboji a páření, výjimkou je vztah mezi matkou a mládětem.

Přežití v tvrdých podmínkách jejich přirozeného výskytu jim umožnily speciální adaptace. Jednou z nich je péče o mláďata tak zvaného „odkládacího typu“. Zhruba první měsíc života tráví mládě skryté před predátory odděleně od zbytku skupiny i své matky. Přibližně třikrát denně ho matka zavolá, tele opouští svůj úkryt a přichází se nakojit, přičemž díky absenci pachových žláz na paznehtech nezanechává stopu. Ke skupině se připojuje až ve chvíli, kdy zesílí natolik, aby bylo schopné při útoku šelem utéct.

Foto: Zoo Olomouc/ Milan Kořínek