Zajímavou změnu zaznamenali Olomoučané, kteří při cestě městem občas zvednou hlavu vzhůru. Vrchol věže kostela Českobratrské církve evangelické, který stojí na nábřeží řeky Moravy na spojnici ulic Husova a Blahoslavova, tvoří od pátku kříž. Úprava věže kostela souvisí s celkovou obnovou tohoto chrámu a přilehlé fary.

Kostel, jehož základní kámen byl položen v roce 1914 a s ohledem na tíživé válečné události byl dostavěn a předán věřícím až v roce 1920, dříve na věži kříž neměl. V původní podobě špici věže zakončovala a zdobila velká oválná mosazná deska s paprsky a oblíbeným symbolem kalichu uprostřed. Ten však byl zničen na konci války, údajně jej rozstříleli Rudoarmějci. Ovál tehdy spadl, na špici věže nadále zůstávala jen tyč, která původní symbol kostela držela. V šedesátých letech, když byla věž upravována, se na ni už původní poničený ovál nevrátil a jiný symbol věřící na kostel neumístili.

V současnosti probíhá rekonstrukce celého komplexu budov. Jeho součástí byla právě i oprava střechy věže, přičemž věřící vyjádřili přání, aby bylo zvenčí už na první pohled patrné, že se jedná o věž kostelní. I proto přistoupila obec k instalaci kříže, byť tento symbol neměl v minulosti mezi českými evangelíky příliš dobrý zvuk. Specielně čeští protestanti totiž v minulosti měli (na rozdíl od svých zahraničních souvěrců) k symbolu kříže odtažitý vztah, poněvadž jej vnímali spíš jako symbol římské "papeženecké" církve. Ještě v 70. letech, když se objevil kříž v interiéru olomouckého evangelického kostela, zde prý byla část věřících, která tento krok tvrdě odsoudila. V současnosti je už ale tento postoj mezi českými protestanty opuštěn a kříž je opět vnímán jako základní a všeobecný symbol křesťanství.

Zapečetěné poselství budoucnosti

Do nové báně pod křížem byl podle známého zvyku uložen i vzkaz pro budoucí generace, a to v podobě dvou zapečetěných válců s různými reáliemi, připomínajícími naši současnost. Dnes jsou už pod křížem uvnitř krásné nové báně. 

V těchto dvou válcích pak naši potomci najdou třeba běžné současné i pamětní mince, různé publikace, které se týkají kostela a života této církevní obce v Olomouci, a další zajímavosti. Kupodivu zde ale nenajdou třeba vzory současného denního tisku. 

Jeden Červený kostel pro Němce a Čechy nestačil

Kostel na nábřeží řeky vznikal od roku 1914 z jednoduchého důvodu - v tehdy ještě habsburské Olomouci žili nejen němečtí, ale i čeští evangelíci. Evangelický kostel sice už od roku 1902 ve městě byl, dnes jej známe jako tzv. Červený kostel na třídě Svobody, jenže tuto neogotickou cihlovou stavbu si pro sebe nárokovali většinoví obyvatelé Olomouce, tedy Němci. Olomoučtí evangelíci české národnosti se tedy po marných sporech nakonec rozhodli pro vlastní svatostánek. 

A jak to vlastně s oněmi evangelíky za Rakouska bylo? Všichni evangelíci v rakouských zemích byli od vydání tolerančního patentu v roce 1781 až do zániku monarchie organizováni v Evangelické církvi augšburského a helvétského vyznání v Rakousku. Po válce a vzniku národních států se u nás utvořila nejprve česká Evangelická církev českobratrská a posléze i Německá evangelická církev v Československu (DEK). Právě té byl v roce 1919 byl Červený kostel připsán, zatímco potomci Českých bratří měli od roku 1920 svůj vlastní kostel na nábřeží Moravy. A od pátku 29. července 2016 jeho věž zdobí kříž. 

Foto: Blanka Martinovská a REJ.cz