Spoustu otazníků vyvolala stavební aktivita u posledního dílu bývalých olomouckých Vodních kasáren. Nikoliv, nechystá se ani demolice a naopak ani výstavba nového patra. Jde o úpravu horního hlinitého a zatravněného valu kasáren a proměnu části tohoto valu na restauraci a kavárnu. Naplní se tak záměr z 90. let, kdy proběhla první část důležité revitalizace těchto tereziánských kasáren. 

Studio PAB, které tvoří zkušení architekti, podepsaní v Olomouci pod mnoha úspěšnými projekty, připravilo pro investora plány vybudování restauračních prostor ve valu. Vzhledem k tomu, že restaurace bude umístěna do zemního valu, zvenčí nebude téměř vidět. K cestám do a z restaurace hosté využijí již existující kamenné schodiště. Zvnějšku se tak na podobě takzvaných vodních kasáren celkem nic nezmění, objekt ale výrazně ožije a díky občerstvovacímu podniku na střeše získá doslova novou dimenzi. Současně se zpevňují izolace a klenby nad podniky, které sídlí uvnitř pevnostního objektu, přibudou i odvětrávací šachty. Přízemní kobky, které jsou dnes sídlem různých restauračních podniků, jsou totiž pod velmi silnou vrstvou zeminy, takže jejich fungování po celou dobu provázejí problémy s vlhkostí. Větrání celému masivnímu objektu nepochybně prospěje. 

Nejdřív gotické hradby, pak barokní tereziánská kasárna 

Takzvaná Vodní kasárna pocházejí z 18. století z doby výstavby tereziánské bastionové pevnosti, nicméně hradby na tomto místě stávaly už od 13. století, kdy bylo založeno a opevněno královské město. Přední část opevnění se v době vlády Marie Terezie po roce 1742 posunula dále od města a původní hradby získaly kolem roku 1756 jinou podobu i jiný účel - jako místo ke shromažďování vojáků v době obrany pevnosti, prostor k ustájení koní i jako vojenská skladiště. Část kobek posléze sloužila jako garnizonní vězení, kde pobýval například Karel Sabina, generál Lafayette a další prominentní vězni včetně maďarských, polských a italských revolucionářů.

Součástí stávajícího úseku fortifikace je i budova bývalého Passingerova mlýna, do roku 1831 tady fungovala i vojenská pevnostní pekárna, poté přestěhovaná do objektu tzv. Podkovy v dnešní ulici Sokolské. Podle některých zdrojů bývalo nad Vodními kasárnami ještě jedno podlaží se sedlovou střechou, jiné poznatky ale toto tvrzení vyvracejí. Dnešní architekti při práci na projektu každopádně vycházejí z dochovaných historických raportních plánů barokní pevnosti. 

Ve skutečnosti bývaly barokní kasárenské objekty na západní straně Olomouce mnohem rozsáhlejší, začínaly až téměř u dnešní polikliniky Spea a pokračovaly až ke Kateřinské bráně poblíž tržnice. Dochovaná část je tudíž jen malým zlomkem původních kasáren, které získaly své přízvisko Vodní proto, že je z jedné strany až do roku 1952 obtékalo jedno z umělých ramen řeky Moravy. Za minulého režimu byla zbývající část pevnostních objektů zanedbaná a sloužila většinou jako skladiště. V roce 1998 se uskutečnila výrazná rekonstrukce objektu, který od té doby slouží komerčním účelům, především pak pro různé restaurace a bary. O využití střechy objektu se uvažovalo už tehdy.